Jaroslav Erik Frič
Jaroslav Erik Frič se narodil 14. srpna 1949 v Horní Libině u Šumperka. Později se rodina přestěhovala do Ostravy, kde vystudoval gymnázium, věnoval se studiu cizích jazyků a následně se vydal na cesty do zahraničí, bez prostředků a existenčního zabezpečení. Z Anglie a Skotska, kde se živil mj. jako busker, se v roce 1968 vrátil do okupovaného Československa a následně vystudoval angličtinu a filosofii na brněnské univerzitě. Po jejím absolvování v roce 1974 se věnoval především samizdatové literatuře (spoluzakladatel ediční řady Texty přátel), rezignoval na humanitní kariéru pod dohledem normalizačních ideologů a vyučil se číšníkem. Až do roku 1989 pracoval v různých funkcích v brněnském podniku Restaurace a jídelny. Ve svobodných devadesátých letech založil v Olomouci nakladatelství Votobia (1991), brzy jej však opustil a v Brně zřizuje nakladatelství Vetus Via (1993). V letech 1998 – 1999 vydával vlastní časopis Potulný dělník a následně revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život (do roku 2006). Od roku 2000 organizoval s přáteli v Brně každoroční dvoudenní festival literatury a hudby Potulný dělník. Dlouhá léta se věnoval také pořádání dalších rozmanitých akcí, např. permanentního festivalu Potulná akademie, vydával noviny Uši a Vítr, které vycházejí doposud. Intenzivně ovlivňoval kulturní dění na Moravě s důrazem na křesťanské hodnoty a undergroundovou nezávislost.
Publikoval sbírky básní Kolotoče bílé hlasy (Vetus Via 1993, Ears&Wind Records 2016), Houpací kůň šera a jiné básně (Vetus Via 1996, Ears&Wind Records 2016), Jsi orkneyské víno a jiné básně (Ears&Wind Records 2014). Nakladatelství Dauphin knižně vydalo kolekci jeho blogerských textů pod názvem Psáno na vodu palbou kulometnou (čtyři svazky z let 2012, 2015, 2017 a 2018). Výrazný byl Fričův autorský přednes i jeho spolupráce s rozmanitými hudebními uskupeními. Záznamy této spolupráce vyšly na CD Jsi orkneyské víno (hudba Čvachtavý lachtan, Guerilla Records, 2003, reedice 2020), S kým skončila noc (hudba část skupiny Čvachtavý lachtan, violoncello Josef Klíč, Guerilla Records, 2006), Poslední autobus noční linky (hudba Josef Klíč, Guerilla Records, 2006), Na každý den napsal’s smrt (s Josefem Klíčem a dalšími, Guerilla Records, 2011). V roce 2019 vyšlo CD Hořící berdej, na němž jsou zhudebněny vybrané Fričovy básně, s nimiž příležitostně vystupoval s přáteli (Ťovajz & spol., Ears&Wind Records, 2019). V roce 2016 obdržel Jaroslav Erik Frič Cenu města Brna za svoji literární činnost a publicistiku. V roce 2017 byl nominován na Magnesii Literu v kategorii blog roku.
Zemřel 24. května 2019 po dlouhotrvající nemoci. Pochován je ve Štípě u Zlína.
DNO #12
Můžu ti říct svůj sen?