Jaroslav Erik Frič – Můžu ti říct svůj sen?

Zůstat v Benátkách
odjet do Španěl
jen vynucených úniků pánem
a umírat vstoje
na oběd v Irsku
irkutským trojúhelníkem zapřažen
na ondřejském kříži
ale tvoje jméno je Pán
tvé jméno je smíření
tvé jméno je procházka urousaným parkem
tvé jméno je prohra
tvé jméno je jiný druh šílenství
můžu ti říct svůj sen?
kámen vitrínou policejní služebny
smějící se plakátové plochy
co chceš od života
místo úst měla cáry
a tvé jméno je útěcha
tvé jméno je sen
a touha po svatosti
jen stále o něčem jiném mluvíme
vytrženi kamsi kde není návratů
odjet do Španěl
posnídat na Maltě
a na koho to slovo padne
snad že víc už jsme ani neřekli
abychom vůbec někde byli
musíme tam nebýt
ty důvody překvapují zevnitř
adentro
na kamenech věčnosti
náměstí svatého Marka
pomíjiví holubi do dlaně
když cestovat se rozhodneš v padesáti
a tvé jméno je uhranutí
telefonní sluchátko zvedám
a všechny urážím úplně zbytečně
včerejšek měl skončit o několik hodin dřív
aspoň o dvacet
jenom tak tiše budem se mít rádi
a odjet do Španěl
usnout na baru
do ticha břišního sametu
příměstskými břehy mučivého odevzdání
ale mohu si ještě ponechat rezervní skafandr
chtěl jsem říct skalpel
ale na věrnost už se nepřísahá
jen tiše dodoutnávající doutník
a interní zprávy komusi nepravému
můžu ti říct svůj sen?
smiřováno bezelstně
s předstíraným majetkem v přívěsném vozíku
co chceš od života
hážu dny do kontejnerů marnosti
ale tvé jméno je láska
tvé jméno je setrvání
už bez veršů a bez rýmů
jen melodicky ohlodané kosti
které k ničemu nepatří
v tunelech poztrácené identity
černých jízd soumračnými vlakovými soupravami
nočního bdění a putování pod viadukty
které nikam nevedou
spočinout a noční něha a nehasnoucí smír
ale tvé jméno je potměšilost
a ustavičný průvan lodních dálav
a bezmezný chlad konečnosti
která nemá konce
rozprávky na dlouhé bílé noci
v chladivých sklepeních příměstských zelinářských krámků
budím se zbrocený tak trochu krví
můžu ti říct svůj sen?

o bílém psu velkém jako brouček
tahal z lesa sépiové kosti paroží
bakelitové spínače a slzy v igelitovém sáčku
a cinkání lahví vracených do Budoucnosti
ještě z nespavosti vystřízlivět
bílý pes a růžová prasátka
jen tak tiše budem se mít rádi
život se nemění
jen setrvání v únorových mezičasech
jen v mezidobí bez času který není
vzlykající řeka putující k vlastnímu prameni
definitiva odstavených vagónů
chvílemi se míjíme o celé etáže
o celý kontinent
ještě zbytky jídla v opuštěném bytě
ale tvé jméno je zákon a pořádek
tvé jméno je zapomnění
po vyhaslých skráních paměti
chvílemi usínám v malinových keřích
už není co stěhovat
a není kam
tvé jméno je promarnění a odřená metla času
tak blízko do nevydlážděných příkopů
kupé se starými vojenskými hadry v kufrech
ponožky onuce spodní prádlo
velrybí tuk a šúvixové leštidlo
večery pod lampou na hráškově zelené židli
hodiny už druhý den nejdou
a křižníky vzpomínek jako dětské hračky ve vaně
není něco v pořádku se životem
není něco v pořádku se mnou
vídám tě konec konců tak málo
přes všecky rozbité hračky noci
vysílání dávno skončilo
s pohřební stuhou na krku
kterou beránka na hrdle obvazují
jediný program je glycerin pod jazykem
jako další způsob trvání
španělská hospoda nepravého způsobu pokory
jizva zůstane jizvou
ale rána nemusí být ranou
klíče od motelu jsme odevzdali
daleko od dálničních sjezdů a objezdů
daleko mimo hvězdy a pruhy
k některým nádobám už nedohledávám víčka
když se připozdívá
toulaví psi na chodníku
olizují bércové vředy
taky tak může vypadat věrnost
na Popeleční Středu
šípkový keř leží břichem vzhůru
koncem října v trolejbuse létá vosa
poslední ještě z letního stvoření
světluška stezku
nedopalek léta
taky tak může vypadat věrnost
starou adresu neznám
a novou zapomínám
když se připozdívá
jen málo
jen maličko
mašerové snů psi vám odešli
k jiným spřežením
mašerové snů
spoutaných fantazií a jisker zběsilostí
chodím po místnosti abych dohnal čas
čas který je opakem rytmu
čas který je uvnitř tohoto rytmu
čas který sám je rytmem
rytmem který není



Jaroslav Erik Frič

(nar. 14. 8. 1949 v Horní Libině u Šumperka), základní školy absolvoval v Ostravě, kde, v Mariánských Horách, žil do r. 1968. V tomto roce pobývá několik měsíců v Anglii, odkud se však po invazi cizích vojsk do Československa, na podzim vrací. Další 4 roky žije a studuje v Olomouci (Filosofická fakulta PU, angličtina–filosofie); v roce 1972 se stěhuje trvale do Brna, kde (ve stejném oboru) v roce 1974 absolvuje Masarykovu universitu. Po absolutoriu nastupuje k brněnským Restauracím a jídelnám, kde v různých funkcích pracuje do r. 1980 (z toho základní vojenská služba 1975–1977). V letech 1980 až 1989 pracuje jako vyučený číšník, resp. vedoucí restaurací a hotelů na Jižní Moravě. V letech 1969–1989 vydával nejrůznější samizdaty, včetně několika básnických sbírek a textů vlastních (viz revue BOX č. 6, 1996). Po těžkém onemocnění v r. 1989 zakládá nejprve nakladatelství Votobia (1991– 1993) a Vetus Via (od r. 1993), jež vede dosud. Žije a pracuje v Brně … Od r. 2000 každoročně organizuje festival poezie Potulný dělník. Je prezidentem Potulné akademie Uši & vítr (počet realizovaných výukových akcí se blíží třem stům …)



Kolotoče bílé hlasy [básně z let 1986–1992] (Vetus Via 1993)
Houpací kůň šera a jiné básně [1993–1995] (Vetus Via 1998)
Jsi orknejské víno (CD, doprovod Čvachtavý lachtan; Guerilla records 2003)
S kým skončila noc (CD, doprovod Josef Klíč; Guerilla records 2006),
S kým skončila noc (CD, doprovod Josef Klíč; Guerilla records 2006)
Houpací kůň šera a jiné básně (CD, Aluze)

Kalendář akcí

«  
  »
M T W T F S S
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 

Nejbližší akce