DNO #16
Milí přátelé a drazí čtenáři na světě je další číslo Revue DNO i tentokrát věnované těm, kteří nemají strach jít svou cestou a nacházet vlastní perspektivy. Autorem barevné přílohy je Vladimír Kopecký. Malíř Vladimír – starobrněnský bouřlivák a pamětník podniků U Formana, U Čápa, Skleněné louky … Dovolím si citovat Petra Zapletala: Vladimír se totiž zcela určitě řadí mezi ty šťastlivce, kteří si dokáží všímat základních věcí a principů našeho světa bez zvláštních kliček nebo filozofických úvah, proto jeho výtvarné vyjádření působí svěže až roztomile, vyznačuje se bohatou fantazií a často humorným podtextem. A lze chtít víc. Zajisté …
Luboš Vlach se věnuje zkoumání všudypřítomnosti česneku – tentokrát to je bulva z hudby zrozená. Vychází z teze, že duše je věcí sama o sobě a tuto aplikuje na vůni. Tz. bez bez vůně by nebylo česneku stejně jako není hudby bez duše. Luboš si na rozdíl od Vladimíra ve filosofických rozkladech libuje, ale to není nic proti ničemu, neb aktuální DNO je zasvěceno rozporu – estetice rozporu. I zde existuje oficiální (tj. státní/stádní) náboženská sféra (mainstream) vedle hereze (underground) a sekty blouznivců/ snivců (alternativní proudy), – zkrátka „více všeho pro všechny“ …
William Seward Burroughs se zamýšlí nad povahou slov. Začíná destrukcí – jak jinak se bránit výskytu protikladných tendencí? Sice se lze utěšovat, zavírat oči a nesmyslně hubnout. Opakuje znovu svou tezi: Slova – jakým způsobem je používáme – mohou stát v cestě netělesné zkušenosti. Myšlení typu BUĎ-ANEBO není přesné. Cítí, že aristetolská konstrukce západní civilizace spoutává … „prostor bude uklizen a uveden do původního stavu a kdo ho neopustí, bude zatčen.“ SESTŘIHY jsou krokem k jejímu zrušení.
I tentokrát je tu příběh bez konce v podání Kobyly K od Marka Soboly. Dnes rytmické pohyby a zítra – život se zrychluje – víc a víc a zážitky bychom rádi prodlužovali. Deníkové texty Pavla Slezáka – drtící pěsti věčnosti. Za sklem holé NIC. Vážený pane mé „básně“ nejsou ničím jiným než odchycením momentálního zážitku. Ale nikoli událostí, děním samým, ale stavu mé ubohé duše v tomto okamžiku. Proto se v „básních“ často opakuji – opakované stavy duše v různých momentech denního života.
Denního života??? abychom nechybovali dáváme přednost životu nočnímu. Řešení rozporu je nabíledni. Račí věty Pavla Švandy rozpor vylučují. Nána bere banán. Pýru ar Vávra urýp. Některé věty mají svůj smysl skryt pod rouškou obrazotvornosti, působí podobně jako kresby fantaskních situací. A jsme tam, kde jsme byli. Kobyla ma maly bok.
Luboš Vlach zpovídal Ivo Vrbu, který se v sobotním ránu zjevil na loňském Krákoru:
Přijedu, poznám kraj a lidi a jedu domů. Hraju sám, je to
svoboda.
Svoboda je vztahová kategorie a sympatie transcendence
čirá …
O sympatii a jejích důsledcích si nemyslim nic. Před lety jsem
jednou přišel na to, že si nemusim nutně o všem něco myslet.
A že je to příjemné nemuset mít na vše názor. Né že bych si
o spoustě věcí něco nemyslel, ale o spoustě věcí si celkem spokojeně
nemyslim nic. Sympatie jako pojem patří k věcem, o kterých si
nemyslím nic.
Pořád dokolečka po nekonečné smyčce. Slova do sebe nárážejí – myšlenky, zámlky, záminky. „Opakem svoboby je myšlenová poslušlušnost.“ tvrdí Karel Marx. Cestu až na DNO lemují prázdné domy bez lidí a ulice složené z jednotlivých domů, nostalgické objekty snad dramaticky dojemného života, ale skrytého za okny, kde jsou řídké postavy něco nepatřičného, rušivého, zbytečné figurky bez poměru dimenzí, které nemají kam jít a co počít.
Revue DNO tentokrát neuvede na veřejnosti Homér, protože v minulém podzimu odešel. CAUSA FINITA. Co naplat i takto lze chápat DNO. Jeho místo zaujaly texty Víta Bohumila Homolky: rodný město večer spí/ z hospod kráčej vožralí/ v kině běží pohádka/ prase vezou na jatka/ policie projíždí/ čas má tempo hlemýždí/ rodný město plný krabic/ je mi z toho vážně na nic
Filosoficko fenomenologický komics Luboše Vlacha se věnuje – Jako by se nechumelilo – problému JAKO. Jakýmu problému? Fór je v tom, že to jako které známe, je JAKO TAKOVÉ nerozpoznáno. Význam symbolu je i nadále symbolický, přestože tak není vnímán. Nakonec se lze spokojit s tím, že JAKO je komparativní částice a problém takto zamést pod koberec. Totiž náš svět se realizuje kromě skutečnosti konkrétně se realizujících dějů, i v několika rovinách realizovatelných úmyslů a eventualit, které dovolují vyhovět jakémukoli obratu vývoje. Otázkou umění není krása nýbrž myšlenka!
Šestnáctá Revue DNO bude pokřtena a tudíž i k mání během festivalu nezávislé kultury Krákor ve dnech 15.–16. června v Ostovačicích u Brna pod troskami Hitlerovy dálnice(jako vloni). Kdo se pod různými záminkami nemůže dostavit má možnost si Revue DNO pořídit v Brně u Fida na Dřevěné cikádě nebo v Praze v Rekomandu Josefa Jindráka.