Zatoulaný dokument – Ezra Pound

Slovní vyjádření principů, o kterých mluvím v následujícím separátu, mělo zpočátku ryze praktický účel. Byly určeny jako ospravedlnění odmítnutí textů zaslaných redakci časopisu. Ukazovaly jak se vyvarovat častým chybám v poesii – jak jsme ji vnímali v letech 1905-12. Především bylo třeba dodržovat prostřední ze tří přikázání imaginismu. Principy kladly značné nároky na logiku uvažování a předběžné znalosti, a tak následovaly různé podrobnější formulace vysvětlující případné nejasnosti.

Nelze očekávat, že by v určité době dostatečně široká skupina si dokázala udržet trvale podmanivý, jasný jazyk, krerý předpokládaly; stejně jako nelze očekávat, že se objeví mnohohlavé stádo skvělých malířů nebo mohutné hejno hudebních skladatelů schopných nových melodických postupů.

Ohlédnutí

Na jaře nebo začátkem léta 1912 jsme se shodli – H. D., Richard Aldington a já – na následujících třech zásadách:

1. Věrnost výpovědi – ať je subjektivní či objektivní.
2. Každé slovo musí být k věci.
3. Rytmus přenechat volné posloupnosti hudebního pohybu – nestát vedle metronomu.

Na příchutích a v osobních preferencích, protože jsme každý jiný, jsme se v mnoha bodech neshodovali, avšak tyto tři body tvořily společného jmenovatele. Zároveň jsme cítili, že máme nárok na jméno v posloupnosti francouzských škol, které pan Flint v roce 1911 v srpnovém čísle časopisu Harolda Munra oznámil světu.

Mnozí se později „připojili“ nebo „přihlásili“ k naší škole, avšak přes všechny ostatní přednosti v jejich produkci nebylo nijak patrné, že by pochopili druhou větu. Vers libre se stal stejně nesourodým a nabubřelým jako kterékoli z rozpustilých meter (manter), které mu předcházely. Jejich jazyk a fráze jsou stejně špatné jako jazyk a fráze zasložilých umělců – nicméně nemohou se vymlouvat, že zbytečná slova slouží k vyplnění nebo doplnění rýmu. Zda je frázování, které toto společenství používalo, zpěvné nebo ne, rozhoduje čtenář. Někdy dokážu ve volném verši najít konstrukce stejně zatuchlé, potutelné – Pseudo-Swinburnovské; někdy se mi zdá, že básník na lešení vůbec žádné melodie neslyší. Ale celkově je dobře, že meze jsou zorané. Díky novému procesu vzniklo několik vynikajících básní, což jej dostatečně opravedlňuje.

Kritika se nemůže omezovat na hromadění zákazů. Kritika nabízí východiska. Kritika burcuje bdělost. Zásadní myšlenky zpravidla bývají v textech roztroušeny. Starší umělec vychází z praxe a ukazuje mladším především drobné triky, varuje. V období, kdy byly otištěny první principy imagismu, jsem sepsal několik rad k praktickému využití. Slovo imagiste jsem poprvé zmínil na podzim 1912 v poznámce k pěti básním T. E. Hulma. Objevuje se na konci Ripostes. Zde přetiskuji napomenutí z Poesie z března 1913.

Několik přikázání

Imago¹je konkrétní vyjádření intelektuálního a emociálního komplexu² [myšlenky a pocitu].

Pojem komplex používám v technickém slova smyslu, i když psycholog by asi nesouhlasil. Projekce komplexu do určitého okamžiku – instance myšlenky a pocitu – vyvolává pocit náhlého osvobození, uvolnění, oproštění od bariéry času a prostoru, pocit náhlého růstu, pocitu, který vzbuzují mistrovská umělecká díla.

Jedno imago vydá za celé svazky. Přestože seznam přikazání může být diskutabilní – důležitý je pro začínající básníky.

Nedokážu vše zahalit do zrnitého negativu. Předně nepovažuji tři body (věrnost [výpovědi], věcnost [výpovědi], zpěvnost) za dogma – nikdy nic neberu za dogma – nýbrž za výsledek indukce, známého procesu, ač vypůjčený, je dobré mít na zřeteli. Nedbej na kritiky, kteří sami nic pozoruhodného nevytvořili. Uvědom si rozdíl mezi klasikými básníky a teoriemi, které okolo nich vznikly.

Jazyk

Neužívej zbytečná slova, atributy, které nic neobnažují.

Nepoužívej obraty jako „syrá pokojná zěmě“! Kalí obraz. Obecné ředí konkrétním. Vycházejí z nedovyvinutého názoru tvůrce, že určitá věc či jev je svým obrazem. Chraň se před zobecňováním! Nepokoušej se sdělit průměrnými verši, co dokáže vyslovit kvalitní próza! Nemysli si, že se soudný člověk nechá zavést do potemnělé postraní ulice, když obtíže s psaním prózy vytěsníš tak, že ji nalinkuješ!

Čím je dnes kritik přesycen, bude zítra přesycen dav. Nemysli si, že poesie je snažší než hudba nebo že kritika obalamutíš snaživostí řadové učitelky klavíru.

Nech se ovliňovat libovolnými mistrovskými dily, ale poctivě vliv přiznej, nebo se pokus vliv nedávat najevo!

Vliv není přivlastnění si slovníku dvou, tří autorů, ke kterým vzhlížíš. Turecký zpravodajec byl odhalen, protože v depeších používal „sivé pahorky“ – možná byly „matné perleťové“ – už si to přesně nevybavuji.

Rytmus a rým

Nechť začínající adept nasává virtuozní kadence. Nejlépe v cizím jazyce, kde ho nerozptylují dané významy slov a pozornost je zaměřena na rytmickou sekvenci (zpěvnost). Například anglosaská zaklínadla, lidové písně z Hebrid, verše Dantovi, Shakespearovy znělky, pokud dokáže oddělit od sebe významy a kadence. Zkus Goethovy sonety chladnokrevně rozebrat na jednotlivé tóny, slabiky, dlouhé a krátké, přízvučné a nepřízvučné, na hlásky. Básěň nemusí nutně stát na zpěvnosti, ale pokud na ni spoléhá, pak hudba musí sluch kritika oslovit a potěšit.

Adept poesie si musí osvojit asonanci a aliteraci. Zaměřit se na bezprostření a fázově posunuté frázování, jednoduchý i vícehlasý rým, stejně jako se hudebník zaměřuje na harmonii a kontrapunkt. Rozhodně není na škodu, pokud se budeš zabývat těmito pojmy hlouběji – ať už jednotlivě nebo pospolu – i když je využiješ spíše svátečně.

Nenamlouvej si, že ve verších projde něco, co je v próze suchopárné.

Nebuď ideologický – ideologii přenechej autorům útlých filosofických esejů! Nepopisuj – uvědom si, že malíř vystihuje krajinu barvami mnohem lépe, než ji slovy dokážeš popsat!

Když Shakespeare vyslovuje: As morning roses newly wash’d with dew.³, říká tím něco, co malíř zobrazit nedokáže. Verš nic nepopisuje – znázorňuje.

Přidržuj se logiky vědeckého zkoumání než metod obchodního zástupce s parfumerií. Vědec si nenamlouvá, že bude oslavován doktoráty, dokud neobjeví něco převratného. Začíná tím, že se dozví, co už objeveno bylo. Vychází z tohoto bodu. Nespoléhá se výmluvnost. Nečeká, že sklidí potlek za rané pokusy. Adept poesie, ale nebude nasměrován do určíté posluchárny. Roztahuje se všude. Není divu, že veřejnost nestojí o poezii? Nesekej texty v jednotlivých jambech! Veršům nesmí dojít dech. Když ti dech dojde, pak začni další verš. Verše se musí vlnit v rytmu – než nastane doba na delší pomlku.

Zkrátka – chovej se jako hudebník, jako dobrý hudebník, hledáš li paralely s hudbou. Pro hudbu platí podobné principy.

Rytmická struktura samozřejmě nesmí bourat slova, přirozený zvuk nebo význam. Zpočátku bude rytmická struktura kostrbatá – slova s sebou přirozeně stahuje – zakopávat o konce řádků a pomlky.

Hudebník spoléhá na tón a hlasitost orchestru. Ty ne. Pojem harmonie se nadá aplikovat na poesii. V harmonii se synchoně spájí různé tóny. Přesto ve vynikajících verších najdeme názvuk, který rezonuje v uchu, a na posluchače působí jako pedál varhan.

Hudebník spoléhá na tón a hlasitost orchestru. Ty ne. Pojem harmonie se nadá aplikovat na poesii. V harmonii se synchoně spájí různé tóny. Přesto ve vynikajících verších najdeme názvuk, který rezonuje v uchu, a na posluchače působí jako pedál varhan.

Aby rým potěšil, musí obsahovat prvek překvapení! Nemusí být nutně bizarní, podivný, ale vtip tam musí být. Přečti si následující komentáže k Vildracovým a Duhamelovým Notes sur la technique poétique.

Část poesie, která působí na visuální představivost (oslovuje Phantasy-Eye) čtenáře, nezmizí v převodu do cizího jazyka. Část, která se oslovuje sluch, se ke čtenáři dostane pouze v originále.

Porovnej věcnost Dantovu ve srovnání s Miltonovou rétorikou. Čti si Wordswortha, pokud ti nepřipadá nudný.

Chceš li jít rovnou na věc, sáhni po Sappho, Catullovi, Villonovi, Heinovi, kde je svěží, po Gautierovi, kde není ztuhlý, a pokud neznáš cizí jazyky, otevři pokorného Chaucera. Dobrá próza neškodí a je dobré cvičení něco napsat. Podobně jako přelaklady, zvláště pokud při práci zjistíš, že vlastní pokusy vrávorají. Význění přeložené básně vrávorat nesmí.

Když se pokoušíš o symetrický útvar, nevkládej do něj obsah s tím, že mezery později napěchuješ brakem. Nepřekrucujte počitky jednoho smyslového ústrojí, že je určíš jiným⁴. Stane se, když jsi líný hledat přesné slovo. Z každého pravidla existují výjimky.

Tři jednoduché zásady pokryjí devět desetin všech špatných básní, které jsou dnes kanonizovány. Ochrání tvou vlastní tvorbu před mnohými chybami.

… mais d'abord il faut être un poète.⁵ , jak Charles Vildrac s  Georgesem Duhamelem napsali na závěr Notes sur la Technique Poétique.

---

¹ Imago je vosková maska používána klasickými herci. Image může být obraz i představa … Bild, Sinnbild.
² Komplex nevědomý a do značné míry osamostatněný soubor představ.
³ Zkrocení zlé ženy. Dějství druhé, scéna první.
⁴ Vidět vůně, slyšet barvy, cítit hudbu.
⁵  …ale nejdřív se musíš stát básníkem.