Z E M Ř E L – Homér

S PROSTĚ

Prostě je to jedno,
prostě je to jedno.
Kdyby to tak sedlo,
kdyby to tak sedlo.
Už mi dávaj sedlo
a to mi nesedlo.

Když mi hučí v hlavě,
když mi hučí v hlavě,
nic nevidim správně,
nic nevidim správně.
Život bez obručí&thinspů…
to mi v hlavě hučí.

Život bez obručí,
však zase zaskučím.
Až nedaj mi žrádlo,
co to probůh spadlo?
Spadlo něco dolů
upadneme spolu?

11. 1. 99
text for IDIOT CRUSOE
my room

ZEMŘEL …

On zemřel v máji,
kdy rozkvétaly květy.
Teďko je únor, sněhy tají,
svatý jsi či prokletý?

On zemřel v máji,
ptáčkové zpívaj v květnu.
Všecko je v háji …
A konec v nedohlednu.

On zemřel v máji.
Kraj láskou provoněný.
Proč zdechnul ptají
se ty rozdychtělé ženy.

On zemřel v máji
a sám chtěl zemřít asi.
Ať klisny neřehtají …
Toť pověděl vám klasik!

25. 2. 99 homér
my room

PROČ?

Proč prapodivný tydle dny?
Proč pívo nějak divně chutná?
Proč všechno je tu pochybný –
mě už to může býti putna …

Proč nevotvíraj hřbitovy –
– je tu přece dost mrtvéjch lidí.
Ty lidi pak už nepoví,
kam dušičku svou uklidili.

Proč mívám porád divný sny?
Je to snad ňáká nová klika?
Pro pacienty bezesný
bejvají neuroleptika …

Proč kočička má furt strach má,
když votevřou se dvéře?
Poněvač nejni pitomá …
Važme si naší zvěře!

Proč všichni lidi mívaj strach?
To bude tím, že tady žijou …
Tož chlapi, zvoňte na poplach,
ať se mi tu zase – nezabijou !

24. 2. 99 homér
my room

ZABITÍ

Všude jsou samí zabití.
V tom našem světě slizkém.
Jak bych tě mohl líbati
svým uslintaným pyskem?

Nemám náladu na dívku,
když krchov porád volá.
To rači sáhnu po pivku …
Tomu já neodolám.

Všude jsou samí zabití.
Ty milovat bys chtěla.
Půjdu se rači vyblíti …
Jen abys neumřela!

Nemám náladu na lásku,
nesnáším dívčí slzy.
A proto na svým opasku
už oběsím se brzy.

A všichni budou zabití.
Ten náš svět po tom volá.
A kdo by nechtěl zemříti?
Ani já neodolal.

28. 2. 99 homér
my room

BALADA KAJÍCNICKÁ

Jednou k nám domů přijdou pochopi
a za ruce tě budou, lásko brát.
Potom snad i já blbec pochopím,
že potřeba se taky někdy kát.

A potom u pranýře nevěstek
budeš má lásko asi stát.
Přechází zloba, přejde vztek.
Možná se budu muset taky kát.

Až konečně lehkých holek znamení
vypálí ti maestro kat,
poznám, že svět se zas nezměnil
a půjdu se někam do hor kát.

Tam v horách poznám pravej život
a přestanu se lidí důle bát.
Nebudu mít ženský, nebudu mít pívo,
po celej život budu se tam kát.

Až přijde ta, co prostě přijít musí,
řeknu, pojď dál, co si mám namlouvat …
Já za svůj život tolik toho zkusil.
Teďko jsem rád, že můžu něco dát!

28. 2. 99 homér
my room

BALADA ČARODĚJNICKÁ

Jen ty tvý oči svítěj noční tmou.
Pes zavyl, jak když zapláče dítě.
Tvý černý oči dokážou uhranout …
A potom upáli tě.

Když zadíváš se, prý rveš člověku duši.
Tvý oči jako pochodně svítěj.
Lidi jsou slepí, někteří zas hluší …
A proto upálí tě.

Kladivem do čarodějnic nesmíš bít.
A když tak, raději jenom skrytě.
Ať katolík jsi, pohan či snad Žid
stejně upálí tě.

Kde svítí nocí oči kočičí
zasel prý ďábel svoje sémě.
A hrobník už zas sahá po rýči …
A proto upálí mě!

1. 3. 99 homér
my room

V BLÁZINCI

V blázinci spousta očí sedí
prázdných a kdovíkam teď hledí.
Nikdo to neví, ani personál,
každej se krčí, jako by se bál …
Jak panna, orel svítí na minci,
tak tma a chlad leží tam v blázinci.

V blázinci ticho, neslyšet tam slova.
Každej si raději myšlenky svý schoval
aby na ne nepřišel personál …
Ten bral by, aniž dal.
Ty strangulační rýhy pod límci …
Smrt číhá na tě v každým blázinci.

V blázinci sochy – dávno už ne lidé
nečekaj, že někdy někdo příde.
Nepříde nikdo, jenom personál –
– čert aby už ty lapiduchy vzal
Ať konečně daj pokoj našinci,
rač pacem aeteraam, než hnít v blázinci!

6. 3. 99
věnováno Lubošovi
my room

BALADA ZLODĚJSKÁ

Chlapi, jenž chmatáctvím se živí,
se ke svým známým nehlásí.
Prý stačí jeden pohled křivý
a můžeš frčet do basy.

Chlap, který bližnímu svému
velmi rád kapsy obrací,
už dávno zaprodal se Zlému.
Vodtať se těžko navrací …

Chlap, co si hraje na milého,
by známým vzal, co jejich jest
dosáhne možná někdy svého,
ale až v pekle, na mou čest.

Chlapi, jenž chrnatáctvím se živí,
dorůstaj nám dnes do krásy.
A já jsem blázen, když se divím,
že se jim tak chce do basy!

dovětek:

Zas mi teď padla špatná karta,
ňáko se mi to nedaří.
V Bělušicích je dobrá parta
a ujdou aji bachaři …
tak pravil Vlastík-Ficek

6. 3. 99
věnováno výše jmenovanému
my room

BÁSNIČKA …

Óm mani padmé húm …
netřeba překládat tu větu.
Co říci rudým chacharům?
Co povědět jim o Tibetu?

Říci, že jenom buddhisté
znají to pravé světlo,
když všechno je tu nejisté …
Čeká nás asi peklo.

Říci jim, že prostou láskou jen
můžem dosáhnout míru?
Vykopnou mě ze sálu ven!
Se mnou i moji víru.

Tu lásku měl jsem k lidem všem.
Býval jsem kdysi jiný.
Navždycky vzali mi z úst šém.
Teď jsem jen kupa hlíny …

7. 3. 99
věnováno lidem
my room

JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA atd …

Zejtra přej začíná jaro.
Rozkvetou kytičky zase.
Jenže já jsem pod párou …
Básníku, všecko je pasé!

Až přijde léto, tak na priglu
šmíruju po mladým mase.
Jenže pak zas šáhnu po kriglu
a bude to opět pasé.

Když svoje plody dal vinohrad,
ožral jsem se jako prase.
Vesnický na zábavě chtěl jsem se prej prát …
Řekli mi, jsi dávno pasé.

Napadne sníh, uhodí mráz,
havrani už tu jsou zase.
Někdo si ve škarpě zlomil vaz.
Dyk ale ten byl dávné pasé.

A za rok, za dva či tisíc let
pojedem po stejný trase.
Člověk je přeci jen hnusnej skřet.
Lidičky, dávno jsme pasé!

20.3.99
my room

HROBNÍCI

Hrobníci scházejí se na pivu
v hostinci U Mrtvoly.
Mudrujou vo tom, proč bejt naživu,
když žití někdy bolí.

Dvanáct hrobníků za stolem.
Chlemtají svoje pívo.
Vstávej Jidáši, pojď honem,
dyk tady jde vo život!

Hrobníci v umazaných modrácích
neradi vod piva vstávaj.
Však pospíchají za prací –
vykopou hrob – pak havaj.

Pak hodějí si vrhcáby,
náhle je posed mamon.
Kostely jsou jen pro báby
blábolí hrobník Šimon.

Hřbitov je sladká zahrádka.
Tam v Brně, na Vídeňský.
Na stromě visi oprátka …
Jidáši, a co ženský?

21. 3. 99
my room