www.kratochvíl.cz

… včera si u mne koupil jeden starý včelař antologii současné poezie UMPAKULTURY vydané letos v počtu 200 kusů v Brně, což mne dost pobavilo, neboť že si ji koupí právě on jsem vskutku nečekal. Jsem zvědav, co mi na ty básně řekne. Zastavuje se tady tak jednou za čtrnáct dní, aby se zeptal jestli nemáme něco nového o Slovenském národním povstání a něco o včelařství. Přiměl mne ten starý muž nakonec k tomu, abych si položil otázku. Koho vlastně chtějí ti mladí básnici oslovit a především, co je vede k psaní poezie? Takových motivů může být hodně a nepochybuji, že mezi nimi může figurovat mladistvá nerozvážnost a sebestředná samomluva. Nepochybuji ovšem o tom, že napsat skutečnou báseň může pouze skutečný básník. Jak to má ovšem člověk poznat, že právě čte skutečnou báseň od skutečného básníka? Nu, především musí vůbec chtít něco takového zjistit a musí si tedy občas přečíst nějakou báseň, ale kdo na to má dneska čas? Sám to vidím v našem antikvariátu a vidím především to, že z různých žánrů jest obor poetický tím nejméně žádaným. Jest to pouze skromné subjektivní stanovisko. Snad právě kvůli nepoetičnosti doby měl by si člověk nakonec cenit různých, byť mnohdy nevyzrálých, poetických pokusů, o nichž nám podávají zprávu právě takovéto antologie. Kdoví, třeba se mezi těmi básníky časem skutečně najde Básník, což zjistíte jednoduše, zkrátka to najednou víte; a propos, zapomínám na ženy, takže se časem může objevit Básniřka. UM PAKULTURY jsem si tedy přečetl právě proto, že jsem v ní hledal BÁSEŇ. Jestli jsem ji našel nebo nenašel si nechám pro sebe. Můžete se ji tam najít také, a domnívám se, že ji tam najdete. Jen tak dál kluci, jen tak dál holci, jen tak dál … volám do Brna. Zkrátka se snažíme – vy i já a to je vše. NAZDAR! Pozdravuji Honzu Bartoně, vydavatele té Pakultury. Honzo díky!