Wersze for Sisters et... – Homér

JEDNODUCHÁ

Lidé jsou dost jednoduší
málokdo to ovšem tuší.
V jednoduchosti je krása,
duše blbá nad tím jásá.

Lidé jsou dost jednoduší,
většině to celkem sluší.
Vše jen trochu složitější
je jen vnější v zemi zdejší.

Lidé jsou dost jednoduší
a král Lear má oslí uši.
Osel na nic nenaříká.
Jednoduše stojí, hýká.

Lidé jsou dost jednoduší.
Povětšinou slepí, hluší.
Než hloupému napovídat
raděj samé osly vídat.

Lidé jsou dost jednoduší.
Deset milionů duší
jednoduše na vše kývne
napije se píva, říhne.

Lidé jsou dost jednoduší.
Jednou sami sebe zruší.
Málokoho to však zkruší.
Vivat, bratři jednoduší!

12.9. 95
špitál

STROFY

Proč mám být vlastně spokojen?
Cosi mi ústa zamyká.
A strach mám vyjít s pravdou ven.
To vás se, slečno netýká.

Jsem nula, proto asi jsem.
Ustavičně si naříkám.
Až příjdou, řeknou: Chlapče jdem!
To vás se, slečno netýká.

Po noci přicházívá den.
Já naprázdno jen polykám,
když vidím posměch v očích žen.
To vás se, slečno netýká.

S takovou nikam nedojdem.
Nepodařená replika.
Tak rozejdem se asi v zlém.
To vás se, slečno netýká.

Lidi maj pro mne spoustu jmen.
Žádné z nich mi nic neříká.
Jsa na pranýři vystaven.
To vás se, slečno netýká.

Celkově vzato: Čert mě vem!
Raděj se se mnou nestýká,
kdo nechce opláceti zlem.
To vás se, slečno netýká.

16.9. 95
špitál

TESTAMENT

Kdo na mě vyleje pomeje?
Kdo za mě kadeš se pomodlí?
Kdo se mi naposled vysměje
přidáje k tomu vtip oplzlý?

Kdo z vás mi naposled nabije?
Kdo svíce u hlavy postaví?
Kdo na mě s odporem naplije
a potom konečně odpraví?

Kdo vezme mý místo v putyce?
Kdo první zašeptá Jisgadal?
Kdo urazí zámek márnice
kopanec poslední by mi dal?

Komu jsem smrtí svou ulehčil?
Kdo za to v rubáš mne obleče?
Kdo poví: Život mu nesvědčil
hlavně, že kořalka poteče!

Kdo na mě vyleje pomeje?
Až mě ven na márách ponesou.
Jak to, že nikdo se nesměje?
Holt ti mí známí nic nesnesou …

věnováno I. B. Singerovi

19.9. 95
špitál

POCHOD PADLÝCH REVOLUCIONÁŘŮ

Jdou tiše vpřed, každý jen kost a kůže,
rozbité nohy a roztřesené ruce.
Nepoznám ženy a nepoznávám muže.
Takhle se, prosím dělá revoluce.

Někteří mlčí a jiní blekotají,
někteří pláčou a jini se jim smějí.
Jde pochod tupců, co na válku si hrají.
Takhle se, prosím chodí za naději!

Jdou nazí vpřed, cáry už zahodili,
vymyté mozky, zkrvavená ústa.
A ideály, o kterých prý snili?
Snad pocit viny možná někde zůstal …

Jdou tiše vpřed, cesta je kamenitá
a bosé nohy ji barví krví rudou.
Noc, temná noc, nikdy nezačne svítat.
Takhle se, prosím chodí za záhubou.

Toulaví psi a na obloze vrány.
Jen pořád vpřed, není se čeho lekat.
Jdou tiše vpřed, jdou bez bázně a hany.
Vždyt anděl smrti s úsměvem už čeká!

21.9. 95
špitál

ODSOUZENEC

Pýthie, pověz, kolik zbývá času?
Kněžku tvou sved jsem, čeká mě jen kříž.
V tvých slepých očích vidím tolik jasu …
Prosím tě, kdy, teď snad už odpovíš.

Přikován v cele já s osudem se smířil.
Už vím, že nelze pořád jenom bráti.
Po celý život jsem bohapustě hýřil.
Pověz mi vědmo, kdy už přijde kat?

Se smrtí smířen, stejně se celý chvěji.
A přece nechci oddávat se snům.
Raději kříž než trpět v beznaději.
Ať už můj hřbet rozdírá flagellum.

Všude je ticho i bohové jsou němí,
jsem v cele sám, k šílenství stále blíž.
Dávno je tomu, tribun ukázal k zemi …
Pýthie, prosím, teď snad odpovíš.

Via Appia dávno zarostla travou.
I Věčné město rozpadá se v prach.
Tisíce let, vězňové před popravou.
Tisíce let a stále stejný strach.

23.9. 95
špitál

ZPOVĚĎ MEDIKA

prolog:
To píšu všem, kdož po krvi lační
nestačiv sepsat práci dizertační.
Teď buď a nebo dostav pořádnou lekci.
Hned napoprvé dělat vivisekci …

Ten pajzl, to nebyl operační sál,
při smyslech ještě, trochu jsem se bál.
Anesteziolog zařval jako kráva:
Ty vole, u nás se neuspává!

Všude je plno elektrických drátů.
Nesnáším křik, do uší dal jsem vatu.
A když už fakt strhávat musím nehty
slyšeti nechci debilních slouhů šplechty.

Řezal jsem, řezal, krve kolem teklo.
Takhle pánové asi vypada peklo.
Do ksichtu však jen pětistovka září.
Drama snad v StB kanceláři.

Ten chlap už dávno zvednul oči vzhůru.
Tamty zas vzrušil pohled na torturu.
Fakt, je to lepší filmi akční.
Už nenapíšu práci dizertační.

epilog:
A když mi ráno píchli ten Modyten,
já pozdě zjistil, že nebyl to jen sen.
Doktorát v hajzlu, je mi však tak lehce.
Co neudělá jedna vivisekce …

24.9. 95
špitál

LA FEMME

V kabelce fotky hollywoodskejch hvězd.
Pepa psal z Valdic, prej ho brzo pustlí.
Vokolo nic, jen sešlej motorest.
Senilní skopčák, marky mu v ruce šustí.
Však český kurvy maji svoji čest.
To musí bejt, když náhodou se spustí …
A každej gauner se je snaží svést.
Musim si umejt ruce vod špíny.
Všude tu stojej – dcery Eviny.

Laciná rtěnka nebo rozbitej ret.
Zmuchlaný šaty a kruhy pod vočima.
Pitvorná maska – dyk jí patří svět.
V koňaku diák, sláva, už dědek klímá.
Chtěl jenom orál, vodepsanej kmet.
Pěttisíc mařen – co teď ale s nima?
No rychle na trip, všečhno chtějí hned!
I Rychle jsem zalez hlouběj do hlíny.
Už nechci spatřit dcery Eviny.

Ne, nebojte se, nejsem kazatel.
Moralizovat, jak to bývá běžné,
je poslední, co bych asi chtěl …
Když ale slyším, pohlaví je to něžné …
Uchopím kámen nejsa však bez viny.
Zas vyhrály to – dcery Eviny!

26.9. 95
špitál

OČISTEC

Asmodeus s Lýthií si nazí hoví
tam v nejspodnějším koutě podsvětí.
Mučených křik či houkání soví –
– děj se co děj, ty musíš mlčeti.

Když vládce pekel zase duše loví,
kol tebe procházejí prokletí …
Proč tomu tak, na to ti neodpovím.
Děj se co děj, ty musíš mlčeti.

Přes řeku Styx zas přicházejí noví.
Už Kerberos začíná vrčeti.
Nechci vyjádřit lidskou bídu slovy …
Jedno je jisté, ty musíš mlčeti.

Až vyrážej ti dvéře do podkroví,
do ledvin začnou kopat vzápětí,
klidně se směj – stejně se hovno doví –
– Já jsem přec já a musím mlčeti.

epilog;

V pekelném ohni si udavači hoví,
tam v nejtemnějším koutě podsvětím.
Někdo se bál a jinej duše lovil …
Ty ale ne – uměl jsi mlčeti!

28.9. 95
špitál

MESIÁŠ

No říkaj, říkají že podivný mám oči.
Pohledem přej nikdy neuhnu.
Nějakej blbec z Nuseláku skočil,
nevěděl snad, že za pár dnů …
nevěděl snad, že za pár dnů.

Fakticky říkaj, že podivnej jsem člověk.
Někdy se oddám prapodivnejm snům …
Ten blbej bengo mě na fízlárnu dovlek,
nevěděl snad, že za pár dnů …
nevěděl snad, že za pár dnů.

Mesiáš přijde, v to věří starej rabbi.
Na Pesach smí se pít možná i rum.
Na kraji ghetta nevěstka mě vábi,
měl bych snad vědět, že za pár dnů …
měl bycb snad vědět, že za pár dnů.

No říkaj, říkaj, že podivný mám oči.
Skácel jsem strom, zapálil dům.
Takoví prej jen na blázinci skončí,
já nevěděl, že za pár dnů …
já nevěděl, že za pár dnů.

Mesiáš přijde, v to věřil starej rabbi.
A sladká vůně vane z komínů.
JHVH, to nejde, dyk jsme slabí,
tak nevím, je to sedm dnů …
tak nevím, je to sedm dnů?

1.10.95
špitál

MAMINKA

Maminka před tejdnem zemřela.
A já měl vybuchnout v pláč.
Todle by, ale snad nechtěla.
Dyk přeci ví, co jsem zač.

Maminka před tejdnem zemřela.
Každej se chce někam skrýt.
Byla tak milá a veselá.
Před tejdnem vodmítla žít …

Maminka před tejdnem zemřela.
Kočičky přestaly příst.
Mámo, dyk todle se nedělá
a stejně nejsem si jist,

jestli mi maminka zemřela,
či je to nejapný žert.
Má máma zemřít by neměla.
Synáčka ať veme čert.

Maminka před tejdnem zemřela.
A každéj, kdo ji měl rád,
nevěří tomu tak docela.
Možná se potkáme, snad …

4.10. 95
špitál

PŮLNOČNÍ ÚVAHA

Máš chladný pohled, tvoje oči studí.
Proč jsem si vlastně vedle tebe sed?
Stupidní fráze zákonitě nudí.
Asi si budem těžko rozumět.

Teď už mě tvoje ruka hladí,
měl jsem si uvědomit hned,
že všecky ženský plemeno jsou hadí,
i kdyby měly pod jazykem med.

Naoko teď ta potvora mě svádí,
i když jí nejni ani patnáct let.
Zaplatím účet, z baru rychle pádím,
copak se todle dalo vydržet?

Já vím, že ty to bereš jako svou práci,
proč by si vlastně měla živořit?
To já se oddám raděj masturbaci,
i když už dávno nemám o čem snít.

Protože ty jsi jen automat hrací
co ne a ne pár táců vyhodit.
Sedím tu s tebou, vše so kdesi ztrácí,
poněvač to tak asi mělo být.

Sedím tu s tebou, do kalhot si zvracím.
Všichni mi říkaj, neměl bys tolik pít.
Taky se koukáš na mou degradaci?
Dobytek jeden, proč na něj nenaplít!

6.10. 95
špitál