Vyhazovač – Homér

VYHAZOVAČ

Ty stvůro s falickým copanem,
jež našince jen vyhazuješ ven.
Těžko ti k tomu něco říci
a nevěřím ti neb jsi nevěřící.

Ty stvůro s falickým copanem.
Vem si mě, Poliš, klidně vem.
A nenastavím ti druhou líci
a nevěřím ti neb jsi nevěřící.

Ty stvůro s falickým copanem,
bejvalí estébáci za barem.
Toť tvoje zaměstnání krycí?
Nevěřím ti neb jsi nevěřící.

Ty stvůro s falickým copanem,
paranoidně-depresivním syndromem …
To však povídej až na blázinci,
tam uvěřej ti neb jsi nevěřící.

Vavřinecká vinárna
v noci ze sedmnáctého na osmnáctý červen

DOVĚTEK …

Což o to, ten copánek ti sluší,
ale to hovno, co sedí ti na duši …
Teď mě to právě napadlo
duši nesnímá zrcadlo!
Ten, kdo rozkazuje, uklání se a slouží
má stejnou identitu jak to hovno,
ze kterýho se ještě kouří.
Usedá na ně odporný hmyz …
Nechceš se včlenit – tedy zmiz!
Když za mnou zavírá se závora
a hlavní slovo má kdejaká potvora.

Vavřinecká vinárna
na přání jakejs dívky
17. – 18.6.

KVĚTINY

Někomu líběj se květiny,
má máma sázet jde růže.
Někdo je sám, někdo jediný.
A kdopak za to vše může?

Někdo zas vymetá hospody,
každýmu něco je dlužen.
V samotě mnoho je svobody...
A kdopak z nás za to může?

Sedíš sám u stolu v putyce
popíjíš zvětralý pivo.
Nejni v tom bol ani tradice.
Jen všude podivně tklivo.

Sedíš sám a nejsi jediný
kdo strach má vyletět z kůže.
Nevíš, jak vypadaj květiny
a nevíš, kdo za to může.

Někomu líběj se květiny,
má máma sázet jde růže.
Jen prosím nekřič Jsem nevinný!
V blázinci plno je lůžek.

Nemůže každej bejt květina.
Zvláště, když kytkou bejt nechce.
Ten stejně ostatní nevnímá,
takže to pochopí lehce.

22.3. 1994