Vodnikud – Homér

VODNIKUD

Amorfní hmota.
Vokolo nicota.
Venku je psota
a svatá prostota
kolem se motá.

Dej bacha na zmije!
Zmije je bestie.
Neví, že zabije,
nikdo se neskryje
a tolik chmůry je.

Nechoď jen kolem zdi!
Nepadni, přibrzdi.
Ani se nepohni …
Lépe je věčně hnít
než vodtud vodejít.

4.11. 1997
my room

DIVNEJ DEN

Je divnej den,
je divnej den.
Copak s tim divným dnem provedem?

Má kočka Patti se bojí jít ven.
Tak je to úplně blbej den.

Je blbej den,
je blbej den.
Ten nikdo nikdo zas stojí pod voknem.
A já vůbec nevim, jakej sem.
Má kočka Patti se bojí pod stolem.

Je blbej den,
je blbej den.

A nikdo z nás eště nejni vodpraven.
Jen divnéj den čiší z prázdnéjch stěn.
Pod vokny auto, normální to den.
Snad se vodtamtud dostáném.

5.11. 1997
my room

HORÁCKÁ

motto:
Okolo Jihlavska
a taky Žďárska a Třebíčska,
když měsíc listopad
ta mrcha nás přepad
jsou stromy světlejší
ouhory bělejší
a panny pěknější …

V hospodě hluk
teprve začíná.
V lavici suk
v palici nevina.

V hospodě hluk
jest jenom přínosem.
Koukám jak puk,
jdouce jen za nosem.

V hospodě hluk,
sklenice cinkají.
Jsi jenom buk,
nalít ti nedají.

V hospodě hluk,
poslední vteřina …
Jak malej kluk.
Záchytka – Peřina …

věnováno Jitce
18.11. 1997
Horácká pivnice + my room

LISTOPAD

Rve všechno, rve ten listopad.
Vodkud jen, k čertu, tendle měsíc spad?
Ze stromti listí, z nás nahých zerve šat
podivnej měsíc listopad.

Vodnikud je ten měsíc listopad.
Však na měsíc má zeručenej plat.
Jenže mý kočičky nechtěj spát.
Podivnej měsíc listopad.

Těší jen dědky, dědek je tomu rád,
na hřbitov, když se chodí pokochat.
S bližními svými se chodí polaskat
podivný měsíc listopad.

Rve všechno a proč by neměl rvát.
Pozdní hodina, nadarmo jest psát,
jen listí na stromech, když člověk vidí vlát …
podivnej měsíc listopad.

Nu, listopade, nechci ti jen lát,
ale když třešně začínají zrát,
pro tebe jsem prý psychopat.
Si podivnej měsíc listopad.

18.11. 1997
my room

PROTI-KLAD

Víš, co je klad, co protiklad?
A jesli nevíš, si prostě vůl.
V Trakii žil naražeč Vlad
a slovo padlo a hledej si svůj kůl.

Kůlů je moc, to je věc potřeby
a Ježíš ukoval si sám hřeby.
A křížů bylo taky šest tisíc
a země rudne čím dál víc a víc …

Když slovo padne, padne ňákej král.
Zajisté ten, co se smrti bál.
Hurá, král pad, lid v ton vidí klad,
takže zase jen blbej protiklad.

To Ježíš si sám hřeby ukoval
a na kříž šel jak na nějakej bál.
A křížů šest tisíc už předtím bylo,
než nebe na chvíli se zatemnilo.

V Trakii žil Naražeč Vlad
anebo Dracula, děte se pozeptat.
Potřebujem ten kůl jako sůl.
0 zlýho psa pak přerazíme hůl.

19.11. 1997
my room

MAMINKA

Maminka umřela
potřeba pláče.
Každej holt musíme
kříž sem tam vláčet.

Maminka umřela
potřeba hrobu.
Každej holt musíme
hledat si skobu.

Maminka umřela
docela živá.
Kdoví, co tajemství
smrt v sobě skrývá.

Maminka umřela
zůstane s náma.
Ty, smrti zůstaň si
tam za horama.

21.11. 1997
my room

LISTOPAD II

Zas vítr ze stromů rve dětské mrtvolky.
Hostinský pohostí katovy pacholky.
Pacholci v kůži pak zařinčí korbeli,
statní a mladí, zdraví a veselí.

Vítr rve ze stromů mrtvolky nemluvňat,
do čela zasedne Veliký mistr kat.
Kápi si sundá, lebka se zablýskne,
na celej lokál si vesele zavýskne.

Vítr rve ze stromů saka či kaftany,
dementi v hospodě hrají si na pány.
Rač přidej do kroku nebo zas budou zlí.
Z oken zní úryvky písničky oplzlý.

Vítr už ze stromů dávno nemá co rvát,
dyk kápo poručil haluze osekat.
A stromy tichounce do nebes žalují,
proč my tu stojíme jak kříže v Capuii?

Ze zbylých vStví pak zhotoví pochodně.
Vše, co je jinačí nahážou do ohně.
Jen v zemi daleký maminka zapláče,
že pekla nadarmo svatební koláče.

26.11. 1997
my room

ŘEČKOVICE

Koukám se s Patti voknem na návrší
a je nám jedno, sněží či zas prší.
Atomy z Lachemy na Rečkovice srší
a v Zamilcu prej vyhynuli plši.

Hospoda prázdná je, podivná jest to doba,
proč ten chlap naproti nafouklej je jak houba?
Na pozdrav odpoví každej jenom: jó, ba.
Největším hajzlem furt zůstává zloba.

Nevidim na konec, protože konce neni.
V tý naší hospodě je pěkný posezení,
dokud sem nepřijdou kluci vyholení.
Hebrejsky neuměj, řvou: Židy zpropadení …

Koukám se s Patti voknem do Řečkovic.
V opilství opat, v lásce asi novic.
Jenže já tu chcu žít, třeba jenom pro nic.
Snad je nás, chlapi, takovéjch tu povíc.

7.12. 1997
Horácká pivnice + my room

ŘEČKOVICKÁ PANELSTORY

Člověk rozumný má mít ňákou vůli.
Bolševik toho nasliboval hory …
Mý Rečkovice proto přetal v půli
a vzniklo z toho jakýs Panelstory.

Člověk rozumný nemá mít žádný pány.
S volem pak nevede žádný spory.
Tam, kde se kdysi zelenaly lány
straší teď vodporná Panelstory.

Člověk rozumný přeci ví,
že souhlasit nemá se zápory,
To kácej lesy a vylamujou kříže
ve jménu jejich Panelstory?

Člověk rozumný nemá víc, než hlavu.
Někdy nastaví rovnou obě líce.
A ruku v ruce s ním jdou na popravu
kdys krásný, dnes Panel – Řečkovice.

8.12. 1997
my room