Vlci – Homér

VLCI

Jen vlci nakažený prašivinou
by mohli tenhle život snést.
Stejně zas po mě hoděj slinou …
Homo homini lupus est …

A je to jenom mojí vinou,
že jsem se nedal Cestou Cest …
Snad nakažen jsem taktéž prašivinou.
Horno homini lupus est …

Je známá věc, že léta plynou
a kytky někdy odmítají kvést,
slabí, že zemřou, silní nezahynou.
Homo homini lupus est …

Jen vlci zdálky na pozdrav mi kynou.
Nakonec, proč se nedát svést?
Poněvač stejně zasypou mě hlínou.
Homo hcmimi lupus est …

Vím stejně, jak Mgr. Villon:
Ze šibenice se nedá slézt.
Dyk místo lidí jen vlci se líhnou.
Homo homini lupus est …

Když někdo s davem nemůže splynout,
čím potom, pro pána Boha jest?
Všichni jsme nakažený prašivinou!
Homo homini lupus est …

25. + 26.2. 95

rest. U Srdcí + my room

MILÁDCE

Od rána do sebe pivo lít,
to nejni žádná elegance.
Proč jsem se zrovna v tobě zhlíd,
když stejně nejni žádná šance?

Neholil jsem se už kolik dní,
štětinami podoben kanci.
Jeden den bude ten poslední …
Tak ať, dyk stejně nemám šanci.

Zle bývá mi a bude ještě hůř,
tož abych začal balit rance.
Možná už ani nejsem muž.
A nač, když nejni žádná šance.

Už prý mi začínají šít
rubáš či úbor pro trestance.
Tak fajn, aspoň budeš mít klid.
Dyk stejně nejni žádná šance.

Krchov nebo žít v ústavu,
kde doživaj podobný psanci.
Ještě, že nejsi padlá na hlavu.
Ještě, žes nedala mi šanci!

nejkrásnější a nejhodnější
sestřičce z kožního oddělení

22.2. 95
psací stůl

IDIOT CRUSOE

Potlesk mi zní jak vytí zvěře
a já jsem porád sám a sám.
V šatně jsou zas zavřený dvéře.
A proč by ne, dyk umírám!

Občas se mi kámoši svěřej
a já jsem porád sám a sám.
Nadarmo Boha do huby béře.
A proč by ne, dyk umírám!

Potlesk mi zní, jak vytí zvěře,
tak všeckejm na vědomost dám:
Jsou hezký na krchově keře.
A proč by ne, dyk umírám!

A když se mi kámoši svěřej,
bude to asi ňákej krám,
v patolce votevřený dvéře.
A proč by ne, dyk umírám!

2.2. 95
psací stůl