Velká poetická loupež – Robert Julius A. & Helena Lukešová

(Velká poetická loupež je jen hra … a není až tak úplně dada.)

Protože díky hrám (podobně jako je to třeba s poezií) člověk překračuje svůjzvířecí stín, a i kdyby jen ve vlastních očích, stává se na chvíli věčným. Celé to vzniklo z potřeby vymezení vůči tradičním formám autorského čtení. A vlastně vůči celému náhledu na poezii a vysoké umění jako na něco formálně výlučného. Opravdu je potřeba sedět v nočním obýváku pod lampou? Opravdu je třeba mlčet, když mistr čte? Opravdu nelze po pásmu básní namísto tleskání chrochtat a mlátit hlavou o zem? To byly počáteční impulsy, zárodek důvodu proč jsme si se čteními (a následně i se psaním samotným) začali hrát. Rouhati se je lidské.

Možná děláme velkou chybu. Dlouho jsme byli přesvědčeni, že Loupež je vlastně pokus o demokratizaci poezie v tom smyslu, že se otevře masám. Že ji pomůže zbavit nálepky náročné a nepochopitelné disciplíny. Že je vlastně spousta lidí, která by mohla utrácet místo místo za debility za knihy... jenže co když by ty knihy pak byly stejně debilní? Ne, skutečná poezie sice není výlučná formálně, jenže obsahově naprosto. Je rozdíl mezi pubertálním výtokem a dotekem rubu řeky. (slova – často jsou identická, viď zmrde Rimbaude!?) Ne, v poezii není demokracie, o níž by se dalo mluvit... tak... teď tady cosi smrdí... Protože to, co najdeš na několika následujících stranách zatím nemá jinou kvalitu než rovnou nule. Ani klad ani zápor. Protože je to jen voda na tvůj mlýn.

Následující texty jsme sbírali na mnoha různých místech posledních asi deset měsíců, od zimy 2016 do konce prázdnin 2017. Na textech se podílelo mnoho různých lidí, vznikaly ve spolupráci s náhodnými známými i přáteli, s laiky i poloprofesionály umění (za toto sousloví mě čeká po smrti Mozartovo rekviem s textem Míši Davida). Nemusíš si je přečíst – stačí je jen sestříhat a setřídit do podoby, v níž se ti líbí... a potom poslat na e-mailovou adresu: robert.julius@seznam.cz Protože v dalším čísle tohoto poe-zinu by teoreticky mohla vyjít přepracovaná, rádobyfinální – remix verze, jejímž autorem budeš ty Rimbaude – pokud přijmeš hozenou ruku, pařát nebohého umění, které už neví kudy, tak ještě hůř než sleva nabízí publikaci zadarmo, čestné místo v pantheonu nezbytečných.

Chceš děcko? – Napiš knihu! (případné dotazy prosím směřuj taktéž na výše uvedenou adresu)

proto
punk
vznikl
aby
byl
kli kli hák
a pak dopad
jak
začal
skončil
nikdy...
není jazykem
proč si nerozumíme
není
nepopsaná strana látka
nebo paměť
může být
reliktem elektrických výbojů
oko se otevře
obtisk slunečních paprsků
uzemní
udeří
do čela rychlostí světla
spolknutého tmou
přitom dole tolik místa
tisíc a jedna noc
hned vedle všech tří pedálů
pak už jen betonová konstrukce
Země
noha vedle nohy
tisíc a jedna
mezi všemi
proti všem

nikomu
o šedých kamenech
které skřípou
o vodní hladinu
přidá se zvon
z kostela dole na návsi
ohlašujíc se zase jen normální úterý
kdyby velryby měly křídla
začnou mi uši brnět
jednota
s vášnivým chrochtáním
lidé – máslo – pití – moč
sed na lep
a drží
zatím
bude zima bude mráz
kam se krábku
kam schováš?

baskervilský
suprpes

47 polí
je celkem dost kresba v obdélném formátu –
– známka s beznadějně stylizovaných
jelenem a kreslenou vysvětlivkou
úplně stejně beznadějnýho jelena
polí
bublina s nápisem beek
tak to
or not to beek
je
okýnko pro psč s vepsaným 666 23
od začátku do konce od začátku do konce
od počátku do kli kli coko coko koko
kresba – kli kli hák

záda
ve vatě
nic neříká
co se schovává
za pivním táckem na čele?
kde se to nekouří, z čeho
proč a ókóló pýskovce č.p. starej Akriber Pyzdečník

!--kresba panďuláka s číslem 38, zasahuje hlavou do textu]
ponx los ostuďos
[kresba – klikihák, uzavřený tvar]
ouroboros [vysvětlivka ke klikiháku]
hluboká rýha v hamburgeru
v poličce je pořád dost O.C.B.
s pivním táckem na čele
musím věnovat nadměrnou pozornost
dny bez pěny
50’s
ukradeným otvírákem
z Mariottu na pláži
pořád jim moře vyplavuje
pěnu do zásoby
tady má i popel dlouhej stín
zde tiskneme se do náručí kapradin
rodná krev se nám roztéká
do všech stran
sebe tu jen po květině znám
tečka vyrostla z toho květináče
jako obyčejná kopretina
každý myslel, že ji zná
dodatek (aka mantra)

now I can see everything
a wasn’t able to see before
that legendary pink dot has
finally leaned upon me
with its legendary & fucking
sweated forehead
and from it’s eyes you see the third one
hided inside, waiting for
oběť
a vono dostane – starýho
dobrýho medvěda
jak vod Jožky Zímy Filipovská psovská
v nej, nej nej

You’ll never be alone your bacteries let’s change it, so we can all go: forever bacteriiiiiieees!

ty proužky chápe každej někteří myslí chemtrails někteří nevěří v mušli sem nalepíme ne?

kytka jménem indočína říkali jí že je jiná krajinou jizve vetkala se do úsměvu lva voněla jako modrá hvězda ve vlasech za uchem trochu pepře trochu čokolády s cukrovou vatou místo těsnění u oken hejno labutí hrnr hrst holubic špetka vrabce podusit vydýchat nula nula celá sto stupnů bubbleheita odstavit pustit okny slunce za stálého míchání v sobě každý vrata nutně nemusí mít vetkaný bicykl

na každým rohu není cyklodílna

za to mezi každou půlkou čokodílna
kdo šetří
má jak bábi s dědou zamlada
hup do sena a prcačka jak zfetovanej sajfrt
elce-pelce koňodílna pod petrovem
jako v Kluži
utopení v kalužích kocoura Modroočka

zaschlý inkoust dědečkova psacího stroje
náplasti ušetřené z padesátých let
on tady je
za ním stačí jít
le mórt!
sen
o F1

jak se to dělá – mít sen?
vytáhnout špunt?
hora Sněžka
medvídek z Bogoty
bílej písek trhá kalhoty
Prokopovi vodumírá vejška
co se to stalo se zemí?
vzali vejce Vonáskovic voříšci
sapte treizeci
[36]
protoč
Antonína tone
sloni!
krebsův cyklus
alfa, omega & otoč
co je kořením života?
mladý
(,)?
čili Pepa

sodná sůl kyseliny glutamové
je neurotransmiter

transformers (skrývaj svou tvář)
prečo?!?!?
nojro - transvejci - kopakabána —
mkč [:good:]
fin
je to velmi rustikální
jak rychle shoří
poslední gauloiska
sirka má letokruhy
jako loňská smrčina
[geometricko-matematický pseudoklikihák navazující na:]
se umí smát peprný
set
málo
kdo má mikádo?
před příštím večerem
předevšírem
povím
jaks otřásla mou tmou
dnes
nestíhám
kočírovat kolena
fialová pocity a nápady?
jeden byl tu nebyl –
je něco nového ve způsobu,
jakým na sebe nechávám působit prostor
betonové zdi
potoky paměti mužů a žen, kteří
zradili povinnost pokroku

možná přijde
obdiv
zítra
pocity způsobu
otřásly
možná
možná přišlo
nestíhaje
dnešní příští
mužům nerovnosti
vyzdilo
beton
možná
možná jsme
zapomněli

jak se dělá barevnost

láska ke
tvaru uzavřeném v beztvarém přežití
zapomněli onou starou špatnou
štolou
ve které jsou skříně
kde si kosti rukou
podávají bůhvíco
stačilo
dojít k okraji
dál už ne
lidská pamět … kolik
z ní stojí za to uchovat?
s vášní princezen milujeme svůj u-ni-kát(ní)
hrášeček
a přidali jsme mangan
pro zelenou barvu a tvářili se
že s ní byl
není všechno bláto
co se propadá
není všechno
troubení
na lidskou paměť
troubení
na objí …
ty slonovinové věže se hroutí

příští generace
chrlí krev
už zase cítím
jak se mi vyprazdňují atomy
sen je zpět
těstoviny proměkly za ostří zubů surikat
olejová přísaha velkých
černých chlupatých
antonínů erdmannů
o lásce k dceři
která nikdy nespí
protože spánek je bratr smrti
je to ona, je to sestra
do jaké krásy … vyrostla?
nezná osamění protože sama sebou
je úplná
luna, luna je matka
odvrácené ňadro pro podomní prodejce
maminka štěňat zakousla dvě hned
jedno v druhém týdnu

proč je špína přízní krve?
proč může smrt následovat kříže?
proč cítím bezejmenné?
proč sahám slovy po pocitech?
proboha proč?

za dveřmi nebalancuji nad hranou oceánu
já, muk ani první
ani casablancas
tobě
v sobě sám
nejlepším přítelem
sleduju
jak
mění se
strukturální vazby
křehké kroky žen
stohů trávy
stezky
mříží pod svodidly
turistů hlasy
hlásí
jednou za život
obejmout políbit
spočinout
ve spánku mezi milováním
na nočním stolku
hynoucí
pod tíhou antologie
zalúbených pijanů
s fotkou
růží v klopě
vycházíš chytit rozjezd
přijít o další
další nápad
propad
do rozety
barevné sklo
zachrání večer
pověst nad ránem
si řekneš
jak omezené je vidění
světa
lidé … málo … pijí … moc …
suché hrdlo
zbývá
stočit hrnčířský kruh
pod zemí vyplašit dravce
řas
takhle
podmořsky
jako neutrony
není
realita
není
je jen
nehet
za ona
on. sen.
nonsens
non stop
ranní hnízda vlají
aletujají
pan
křupnutí
pěkné, pjéje
kli kli hák
moc
je někdy
hrozně málo
hlas
uplácá
jako kus
plastelíny
nakonec vždycky
stropy
prosakují vínem
teplo
nejde zevnitř ani zvenčí
(ne)soudíme
vzduch
souseda nejblíž?

akvamarín moře
je cítit záclonou
nikdy neodjeli
mohli se vrátit
Kryštof
na velkou
jak kolumbárium
vobjevilo malou
… jednoho dne
odjede na bruslách
střechachá
dnes tátou v autě
stáhl střechu
malou jsme nenašli
nehledali
jehlu s adrenalinem
než v srdci
na velkou nebyl čas
feťáka
cestou
nočním Brnem
někam zpět
příjemně
překvapil ostrůvek zeleně
s palmičkou …
nebyla to halucinace …
zasadit strom
do domů svého srdce,
snad obrat Afriku o bídu… jednoho z jejích ztracených dětí „to dítě, kdybyste
je hledali“
šlo na velkou
velkou opičí
KAĎUTKÁDU!
ALE…!
…ale u vchodu do domu nebylo volno, šlo k řece, na zemi byly papírové
amulety s dírkou uprostřed, upadly Kryštofu z Kolumbíny, po těch amuletech
přišlo na omelety k babičce domů a nechtělo domů
naštěstí do nočních ulic konečně vtrhnul gang opičí tlapky
lítaly kroskandelábry jak Peter Parker, DNA zmutovaná mládím
opičí chlupy pak byly na všech dveřích
KO – ŤA – TA[A vzhůrunohama] – (MŇ)AU!
(doprovázeno jedním z kandidátů na vítěznou techniku odražení přes nehet)
prstu ne stranu
na druhou stranu pěkný

umami je pátá chuť
a ty máš jen pět smyslů
dvacet deka hrušek
do půlitru brambor
lunapark!
rumem odpad nevyčistíš
zhnědne to
zvedni to
Mikelandželův David Skimmed
uvnitř bydlí Růženachleba
paradigma do čaje
křeč ve ksichtech roztaje
výjimečně nevýjimečná
bezvýhradně obousečná
jeden jed nestačí
není nutno Highway to hell
protože hell je tady a teď
hej!
a hájvejóleránu
alea iacta est
(Rubicon – Jordán)
start
o v ní
čára
našli jsme si svoje jedy
medy
sedy
lehy
hory
[nad vykousnutým papírem kresba kopce]