Už nikdy se nepotkáme – Bořek Mezník

Buď sobcem a vrahem

Našel jsem koťátko
čerstvě přejetý autem
mňoukalo
a nemohlo se hejbat
jsem sobec
bylo mi líto sebe sama
vzal jsem ho
a šel za Michelem
„co s ním mám dělat?“
podrbal se na plešatějící hlavě
zamžikal na mě svejma chytrejma očima
je to vyštudovanej bilolog a farmář
a pak povídá
„no tak asi nejlepší
co s ním můžeš udělat
je vzít ho za vocas
a švihnout s ním vo zeď“
a šel zpátky dělat sejra
no tak to jsem
si to teda pěkně zavařil …

Na levačku

Celej ten den všechno
vycházelo úplně na levačku
S blbou náladou
jsem se už probudil
A donesl si ji zpátky domů
Tak jsem raději vzal
Čokla ven
Provětrat se
Klapu takhle tím lesem
A koukám na kládách
Tam sedí jakási paní
A brečí
Trochu divný
Ne?
Když jsem šel kolem ní
Všiml jsem si
Že je ožralá na kašu
Co je to za úlet
Tady
V lese
Opilá
Spadne z cesty do svahu
Je tam pěkně skalnatej
Rozplácne se tam jak zralá jahoda
Přemejšlel jsem cestou dolů k pile
Otočil to a šel zpět
Paní tam pořád seděla
Už se začalo stmívat
A musel jsem jí prostě nabídnout
Dobrý den
Paní
Nepotřebujete někam odvýst?
Měl jsem strach
Že se mě bude bát
Zvedla oči
Koukala jak na zjevení
A vy byste byl …
…tak …
Jasně paní
Dejte mi ty tašky
Vstala a doklopýtla
těch pár kroků ke mně
Až se o mě zarazila
Zavěsila se mi na rámě
Panebože ta ji měla jak z praku
Pokud jsem nikdy v životě nepoznal
Hlubokej soucit
Tak teď teda jo
Cupitala vedle mě
A říkala
Že jsem její anděl
Bylo mi najednou hrozně trapně
A modlil jsem se
Ať nikoho nepotkám
A chtěl jsem být už z lesa pryč
Kde to bude kapku bezpečnější
Opila se na hřbiťáku
U svýho milovanýho Martínka
Není to tak dávno
Co umřel
Já se tam vždycky tak strašně ožeru
Říkala
Když je mi blbě
Koupím si flašku a jdu tam za ním
Došli jsme k supermarketu
Pak že už trefí sama
Mžourala na mě
Nejdřív jedním
A pak druhým okem
Že si mě musí zapamatovat
Kdyby mě někde potkala
A máme za ní přijet na zámek
S celou rodinou
Že nás chce poznat
Rozloučili jsme se
A za ten celej zkurvenej den
Jsem konečně měl pocit
Že jsem udělal něco
Co snad mělo nějakej smysl
Nebo někomu v ten moment bodlo

V nemocnici je sranda

Panáčku já si Vás odněkud pamatuju
Já Vás odněkud znám
Hlásil mi jeden dědoušek
Na společným balkóně v nemocnici
No samo sebou se pletl
Ale nenechal si to vymluvit
Jo a von prej za chvílu natáhne brka
Že už s ním nic dělat nebudou
Že už je moc starej
Že starý auto jednou půjde do šrotu
A nemá cenu ho letovat
V devětaosmdesáti
Říkal ten dědoušek
Že jeho brácha
Ten má cukrovku
A kdysi mu uřízli
Palec u nohy
A předloni tu nohu až pod kolenem
A loni to vzali ještě jednou
Až u samý prdele
Přesně tak to říkal ten dědoušek
A letos mu vzali i tu druhou
A tu vzali
Rovnou až u samý prdele
Říkal ten dědoušek
A že ten jeho brácha teď
Akorát sedí jak špalek
A čeká
Až mu uříznou ruce
A nebude se moct ani podrbat
A to prej za mlada pařezy ze země trhal
Hrozně se tomu smál
Ten dědoušek
A pak za náma přišla sestra
A říká mu
Pane Dvořáčku
Pojďte za mnou na to píchání

V nové práci I.

Jsem hladovej
jak mladej detektýv
co čeká na těžkej případ
jsem hladovej
jako kunda Jamese Bonda

Jeden z jedů v akci

Do obchodních center
se spouštím jako
pilot do útoku
jako sebevražedná ponorka
s čidlem přitahující torpéda
s pokorou před smrtí
a smířením
další příležitost
k duchovnímu cvičení

Rozmazlen

Šmankote
to zas dneska byla věc
v kantýně
bramborová kaše s brokolicí
zapečená se sejrem
k tomu karbenátek
oboje studenější
než můj scvrklej pimpas
když čůrám v zimě
spatlaná kombinace zbytků
vzpomněl jsem si
na všechny ty hladový haranty světa
žer pitomče
a docela si pošmákl

V nové práci II.

Dneska zrána
mě už 4 lidi poslali
do prdele
dneska asi nemám formu
jako každej útočník
potřebuju první správnej dotek
s míčem
první gól
dobrou přihrávku
a pak už su jak lokomotiva
a nikdo mě nezastaví

Ptám se

Určitě je to on
Kdysi obtěžoval
Moji přítelkyni
Při jízdách v autoškole
Neměl šanci
Jenom nás pěkně nasral
Je to už skoro 20 let
A ejhle
Teď jsem ho objevil
V adamovským
lahváč baru – cukrárně
Kde se schází místní duchny
Bejvalí soudruzi Adastu
A ožírají se tam žalem
Po starejch časech
A taky ho potkávám
Pravidelně v nedělu
Ráno když jdu s čoklem
Kolem hřbiťáku
Chodí na nějakej hrob
Zapalovat svíčky
Asi mu umřel někdo
Koho měl rád
Proč je na světě nenávist
Když nehladí žádnej smysl?

Sebereflexe v praxi

Mám tajnej recept
Na elixír
Mám tajnej recept
Na štěstí
Nesmím ho říct
Prostě je to tajný
A přitom hrozně
Jednoduchý
A neuvěřitelný
Proto se sluší mlčet
Občas propadám
Halucinacím
O své vlastní
Důležitosti
A smutku

Už se nikdy nepotkáme

Zastavil jsem na semaforu
A čekal
Vedle stál trolejbus
A můj pohled se na chvílu spojil
S očima člověka sedícího uvnitř
Usmáli jsme se na sebe
Bylo to pár vteřin
Padla zelená
Pokynuli jsme si na rozloučenou
Troleják se rozjel a já taky
Bylo to příjemné setkání