Tudy ne! Tak kudy? Jinudy? – Homér

JINUDY

scény jsou divný
kafkovský teatrum
pod lipou ksichty
dopily malej rum

tak ještě nalej
ztemněly ulice
jinde jen trošku
a tady nejvíce

a už se neboj
snad to jde jinudy
holt někdy máme
prazvláštní osudy

opilci v parku
do dlaní dýchají
z laveček děvky
potichu vzlykají

na stromech ptáci
nečekaj odměny
odjinud slyšet
prazvláštní ozvěny

jinudy půjdem
jasno už pod lípou
někteří dojdou
ostatní pochcípou

× × ×

předevčírem
spadla klec
co povědět
nakonec

nechceme bejt
proroky
je to však dost
divoký

dřív to bylo
daleko
teď jsme z toho
naměkko

bejt už zticha
to je věc
ale to až
nakonec

× × ×

tudy ne!
tak kudy?
jinudy?

je tady dost
zbytečný ostudy

když všecko je
navopak
naruby

tudy ne!
tak kudy?
jinudy?

to teda ne
co to je za projekt
zahodit svůj
průměrnej intelekt

ať co chce je
navopak naruby
v Akádě se
naučit na průby

však Múzy nám
přinesou řešení
perfidní pláč
devótní umění

jinudy ne
cesta je zavátá
a nač se hnát
po hlavě do bláta

to tedy ne!
musej nám
prostor dát!

když prostor ne
tak aspoň skulinu
nebo se mám
utopit ve vínu

myšlenky svý
ty o než jsem se chvěl
to všecko mám
teď spálit na popel

jenomže kam
když je vše zavřeno
těžko je mít
mít všecko spočteno

tudy ne!
tak kudy?
jinudy?

× × ×

těžko je za branou
tak těžko promluvit
tu větu ohranou
už od úst smí ti vzít

moritát bez konce
zazpívám pro sebe
a ty tam neboj se
nemyslím na tebe

bezděčná inflexe
inflace vědomí
před chvílí smál jsem se
však mě zas přelomí

tři patra postelí
a vysoko je strop
snad ještě nechtěli
nahlídnout do útrob

nad a pod pod a nad
co to je za slovo
doufejme že to snad
nepřijde nanovo

× × ×

nečekám už
v spálený trávě
ne nikdo mi
to nevyprávěl

nečekám už
na spálený třídě
nečekám když vím
už co přijde

 na spálený třídě
 zbytečný apostrofy
 v popelu dávno
 zmizely naše stopy

nedívám se
do spálenejch očí
nečekám až
sem někdo vkročí

nepláču už
s zašlými jmény
byt měly snad
podobný geny

 na spálený třídě
 zbytečný apostrofy
 v popelu dávno
 zmizely naše stopy

nedívám se
nedívám nazpět
ani když mě
zavolaj napřed

jistil jsem
jak je všecko prostý
nečekám už
spaluju mosty

 na spálený třídě
 zbytečný apostrofy
 v popelu dávno
 zmizely naše stopy

× × ×

různá ústa
se slovy si pohrávají
a slova vlají
tak jako vlajky
co už se sto let
nesundávají

tak jako vlajky
to není z Hölderlina
ta romantika
mi zticha říká
že to jsou dávno
slova jiná

a ústa mlčí
to byla jenom moje fikce
vždyt přece víme
(zda vědět smíme)
že to jsou jenom
prázdné dikce

tak jako vlajky
co jich tu zase bylo
co jich tu vlálo
a neusmálo
se žádné z úst
sic by si ublížilo

× × ×

není rozumět
a páska ve stroji se třepí
už nevidím
a z lihu začínám být slepý

vypli mikrofon
hlavně že trubky nejsou suchý
dyk kolem sou
jako pařezy
lidi hluchý

tak kudy jít
dyk říkal jsem že
jinudy
kudy mám jít
čekaj mě stejný
osudy

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 

Nejbližší akce