Tudy ne! Tak kudy? Jinudy? – Homér
JINUDY
scény jsou divný
kafkovský teatrum
pod lipou ksichty
dopily malej rum
tak ještě nalej
ztemněly ulice
jinde jen trošku
a tady nejvíce
a už se neboj
snad to jde jinudy
holt někdy máme
prazvláštní osudy
opilci v parku
do dlaní dýchají
z laveček děvky
potichu vzlykají
na stromech ptáci
nečekaj odměny
odjinud slyšet
prazvláštní ozvěny
jinudy půjdem
jasno už pod lípou
někteří dojdou
ostatní pochcípou
× × ×
předevčírem
spadla klec
co povědět
nakonec
nechceme bejt
proroky
je to však dost
divoký
dřív to bylo
daleko
teď jsme z toho
naměkko
bejt už zticha
to je věc
ale to až
nakonec
× × ×
tudy ne!
tak kudy?
jinudy?
je tady dost
zbytečný ostudy
když všecko je
navopak
naruby
tudy ne!
tak kudy?
jinudy?
to teda ne
co to je za projekt
zahodit svůj
průměrnej intelekt
ať co chce je
navopak naruby
v Akádě se
naučit na průby
však Múzy nám
přinesou řešení
perfidní pláč
devótní umění
jinudy ne
cesta je zavátá
a nač se hnát
po hlavě do bláta
to tedy ne!
musej nám
prostor dát!
když prostor ne
tak aspoň skulinu
nebo se mám
utopit ve vínu
myšlenky svý
ty o než jsem se chvěl
to všecko mám
teď spálit na popel
jenomže kam
když je vše zavřeno
těžko je mít
mít všecko spočteno
tudy ne!
tak kudy?
jinudy?
× × ×
těžko je za branou
tak těžko promluvit
tu větu ohranou
už od úst smí ti vzít
moritát bez konce
zazpívám pro sebe
a ty tam neboj se
nemyslím na tebe
bezděčná inflexe
inflace vědomí
před chvílí smál jsem se
však mě zas přelomí
tři patra postelí
a vysoko je strop
snad ještě nechtěli
nahlídnout do útrob
nad a pod pod a nad
co to je za slovo
doufejme že to snad
nepřijde nanovo
× × ×
nečekám už
v spálený trávě
ne nikdo mi
to nevyprávěl
nečekám už
na spálený třídě
nečekám když vím
už co přijde
na spálený třídě
zbytečný apostrofy
v popelu dávno
zmizely naše stopy
nedívám se
do spálenejch očí
nečekám až
sem někdo vkročí
nepláču už
s zašlými jmény
byt měly snad
podobný geny
na spálený třídě
zbytečný apostrofy
v popelu dávno
zmizely naše stopy
nedívám se
nedívám nazpět
ani když mě
zavolaj napřed
jistil jsem
jak je všecko prostý
nečekám už
spaluju mosty
na spálený třídě
zbytečný apostrofy
v popelu dávno
zmizely naše stopy
× × ×
různá ústa
se slovy si pohrávají
a slova vlají
tak jako vlajky
co už se sto let
nesundávají
tak jako vlajky
to není z Hölderlina
ta romantika
mi zticha říká
že to jsou dávno
slova jiná
a ústa mlčí
to byla jenom moje fikce
vždyt přece víme
(zda vědět smíme)
že to jsou jenom
prázdné dikce
tak jako vlajky
co jich tu zase bylo
co jich tu vlálo
a neusmálo
se žádné z úst
sic by si ublížilo
× × ×
není rozumět
a páska ve stroji se třepí
už nevidím
a z lihu začínám být slepý
vypli mikrofon
hlavně že trubky nejsou suchý
dyk kolem sou
jako pařezy
lidi hluchý
tak kudy jít
dyk říkal jsem že
jinudy
kudy mám jít
čekaj mě stejný
osudy