Tantra Bensko – Tantra česnek

Jisté dámě, Kouzelnici, patřilo více koček, než kdokoli předtím spočítal, aspoň to tak vypadalo. Jedna z nich se uložila na prsa své zrzavé kamarádky Kundry jako na polštář. Kočka si škrábala prašivinu za ušima. Kundra ležela ve své dodávce u kouzelničina domu a usínala.

Začala hypnogogická vidění, nadskutečné obrazy jí proudily myslí a klouzaly se vědomím. Souložila psupodobnou ženu, na planetě Zemi nikdo nebyl doma, mezi přeludy o tom někdo musel vědět - vypadalo to jako samotné lůno!

Splynula s kočičí poduškou, osrstila se, drbala se a předla. Kočky chodily po chůdách a hrály si spolu. Předstíraly, že na ni šlapou, hlasitě se řehtaly, jejich tváře rudly, červenaly a kouřilo se jim z uší. Kouř tvořil podivné obrazy na nebi, řehtaly se vyzývavě a potměšile, měnily se jako oblaka. Vzbudil ji dráp v koutku oka, vyhodila prašivou kočku z dodávky.

Hypogogická vidění ztratila svou přesvědčivost, ucho se jí oddělilo od těla, aby na sebe upozornilo. Vytáhlo ji z obrazu, který připomínal pravoslavnou ikonu; ukřižované kočky v hedvábných šatech tragicky krvácely. Ucho ji varovalo, ale nevěřila mu. Byla to její obraznost, přála si usnout. Věděla, že její nová, smysly zapojující, přítelkyně Kouzelnice se brzy ráno vzbudí a bude vedle dodávky krmit psy. Nemohlo ji to nepotkat. Ucho ji svědilo. Byla prašivá.

Česnek. Česnek, to je nápad. Měla česnek a jeho silice zabíjí roztoče a spoustu jiného zlořádu. Ušetří za doktora a vyspí se. Strčila ho dovnitř. Celý stroužek.

Lehla si, vyhodila polštář ze dveří dodávky na zem, kde ho kouzelničini psi mohli proměnit v něco, čím bude navždy. Vnitřnost. Odhalit všem.

Kouzelnice měla třináct psů a nesčetně koček. Směly ležet i na židlích, pohovce, jedna přes druhou, smutně oddechovat, každá ve své tónině. Kundra spala MIMO, ve své dodávce. V životě málokdy dopředu věděla, kde usne. V myšlenkách plula stvořením a byla unášena mimojsoucími vlivy. Byly sladké jako volání hluboké růžové propasti v oblacích lásky léčily neviditelným plamenem. Právě proto zůstala u Kouzelnice, aby pomohla jí i všem ostatním, kdo čekali na její terapii. Svět by stvořen zázrakem. Zázrakem a roztoči.

Ležela v dodávce a hrála si s akumpresními body na kouzelničině útlém opáleném těle. Kundra ho zítra opět rozezní. Věděla, že Kouzelnice povlaje jako záclona ve větru, šerosvit sebe sama.

Za těch několik dní, co u ní Kundra je, změnila mnohé. Sladké úsměvy, dlouhé pohledy očí a objetí, odměny za terapie a kontakty na pacienty. Kundru svědily uši. Hmatala po česneku, ale ten už byl hluboko v uchu. Zvukovodem pomocí astrálních paží opatrně přemisťovala křupavý ostrý valoun. Měla děravý bubínek, česnek jí lezl na mozek. Zhluboka oddechovala a kdesi v hloubi myšlenek jí vězela pochybnost, zda smí Kouzelnici ve tři ráno budit prosbou o pomoc.

Musela. Nerada, ale musela. Nerada budila lidi. Oblékla se a proplížila se kolem psů. Doufala, že je nevzbudí. Nemohla si pomoci. Plížila se potichu tmou, jako v dětství, když si hráli na zloděje. Zvedala nohy tmou a doufala, že nezakopne o jednoho z černých psů. Cítila záškuby v ruce, vyndala je z kapes, stírala si vlhkou tmu z  obličeje a zubů. Opatrně otevřela dveře, její ramena se jemně pokrčila, svaly se jí napínaly, jen aby nevzbudila Kouzelnici.

Kouzelnice byla tak útlá, že její postel vypadala prázdná. Jen jemné rovné vlasy svědčily o její přítomnosti, psi jí spali u  hlavy.

Možná je to být více, než si Kundra zasloužila. Kouzelnice se probudila, objala Kundru ospalýma rukama a dětským zpěvem, zatímco si navlékala obnošené triko, které zvýrazňovalo její drobná prsa. Na některých místech bylo triko tak jemné, že skrze ně prosvítala kouzelničina kůže. Kundru mravenčila prsa, objímala její bradavky. Tělem se jí rozprostíralo teplo a zvonilo jí v uších. Co si Kouzelnice mohla myslet o tom, proč ji Kundra budí? Nikdy předtím se nelíbaly. Kundra přemýšlela o příčinách tohoto objetí. Prociťovala Kouzelnice taky její sny a tu záplavu tepla, která jí proudila? Kouzelnice odhrnula Kundřiny dlouhé zrzavé vlasy a začala jí očichávat ucho. Obličej jí strnul. Očichávala Kundřino ucho.

„Hmm …; ano. Je to česnek.“

Kouzelnice vzala do svých tenkých prstů pinzetu, kterou jí Kundra podala, a nešťastně posunula česnek do vnitřního ucha.

Kundře to došlo: „Prosím tě, už ho neposouvej. Mám děravý bubínek. Leze mi na to mozek.“

„Ježkovy oči! To je teda STAV!“ zasténala Kundra s česnekem v hlavě. Co se dá dělat …; Svalila se na kutě, ale oka ani nezamhouřila.

Ráno, Kundra a Kouzelnice obvolávaly všechny okolní kliniky.

„Máte vysavač uší? Kamarádka má stroužek česneku v uchu.“

Telefonistky se kousaly do rtů a prskaly smíchem.

„Ona má díru v uchu a leze jí to na mozek?“

Ze smíchu se stával chechot. Smály se všechny tři. Kundra si stáhla své zrzavé vlasy dozadu, takže se Kouzelnice mohla lépe věnovat jejímu uchu. Kouzelnice se přes nenápadný předkus usmívala a ústa na druhém konci linky se řehtala. Bylo možné si ty řehtající se růží obalené rty představit. Kouzelničiny oči se leskly, světlo se jí jiskřilo na zubech, smála se s Kundrou. Přestaly dýchat. Kouzelnice se naklonila a dívala se Kundře do ucha, zatímco pes jí olizoval ruku.

Kouzelnice měla krásný zadek. Dotýkala se ho a nahmatávala jí meridiány.

Pronikala do její citovosti. Nechtěla to zkazit zbytečnými doteky. To je ono.

Jo, to je ono. Jo, to je ono. Pes jí líže stehno.

Kundra dostala nápad, jak vytáhnout česnek z ucha. Přece obyčejnej vysavač.

Vysavačem nevyndáš česnek z ucha jen tak. Musíš si to trochu promyslet. Promýšlíš to. Představuješ si to. Pohráváš si s tou myšlenkou, jakoby se tě netýkala. Přiblížíš ho. Zkoušíš. Dáš ho dál od ucha a zase přiblížíš. Neumíš s ním zacházet, ale rozhodla jsi se ho použít. Dáš ho blízko, OPRAVDU blízko. Je to jako vichřice, přibližuješ ho blíž, blíž. BAM! Je tam, kde má být. Je na uchu. Rozhodla jsi se ho tam nechat tak dlouho, jak to bude třeba. Čekáš, čekáš. Zostřuje se ti vědomí, vnímáš ucho. Nic se nestalo, zhluboka se nadechneš a odthneš hadici. Do pasti …; Fakt ho chceš vyndat. Zkoušíš to ZNOVA. Příliš žmnoho psů – zajícova smtrt! Pokřižuj se a zemři. Dej ho blíž a modli se. Představ si jak česnek putuje z vnitřního ucha do vysavače. Jsi česnekem, navždy. Nemusíš na pohotovost. Život je ráj bez česneku v uchu.

No, nic. Kopr. Vypínáš vysavač. Nepodařilo se. Ticho je k vzteku a zvláštní je, že sající zachránce bude navždy součástí tvých příběhů. Jsi prokletá, máš ucho plné česneku.

Dny česnekové posedlosti. Kouzelnice telefonuje, ale nikdo si neví rady. Kundra to zkouší …; dovnitř, ven.

Jinak nic. Aspoň, že může zkoumat kouzelničiny meridiány a pocity dalších lidí; hudba, harmonie, poklep meridiánů, ale je tu neustále jakási disharmonie a vůně česneku. Česnek, vzrušení, Kouzelnice, její drobné body, jemné linie. Chce se jí dotýkat, chce ji líbat, chce ji.

Kouzelnice psala článek o zvířatech do novin. Píše ho měsíčně, spolu s místní veterinářkou. Byl čtvrteční noc. Veterinářka se zastavila, Kundra byla v koupelně. Zbavovala se česneku. Kundra si navždy zapamatovala, kde seděla veterinářka, kde Kouzelnice. Kouzelnice čelem ke koupelně, Veterinářka čelem ke Kouzelnici, kolem nich kočky a psi. Idyla.

„Co si myslíš o česnekové silici?“, zeptala se Kouzelnice a Kundra pocítila její okamžik.

„Česnek?!“, otřásla se hrůzou. „Pochop, je mi blbý, ale musím ti říct pravdu. Jenom blázen se zbavuje roztočů pomocí česneku.“

Kundra zadržovala smích a ponořovala si pinzetu hlouběji do ucha. Neznámé oblasti. Divná místa v lidské anatomii. HLUBOKO, HLUBOKO. Do zvukovodu. Zhluboka se nadechla a ponořila pinzetu do krku. Připadala si jako Magellan.

Byl tam. Česnek. Byl. Konec. Ono. Ono onoho.

převod z angličtiny Milan Haußmann