Ta naše krása -- Tomáš Hájek

Ta naše krása
Ta naše krása
vyrostla z bahna
              a ze špíny.

Z početí poskvrněného.
Ze střepů.
Špíny.
Hniloby.
A krve.

Ty nejlepší nabustrovaný tóny
                          kvílejících kytar.

Sršijou vztekem.

A na jejich špičkách
vypalujeme do strun
                 naše nový tóny.

Ze kterých posraný starý báby
dostávají záchvaty
existenciálního šoku.

A vykurveným teplákům
se smradlavýma haksnama
se z rokenrolu zapařuje prdel.

A mastný vyžraný obludy
v tesilu a dederonu
chcípají z rokenrolu vztekem.

Ta naše vulgární krása
je ryzí a opravdová.

Vyrostla z bahna
a ze špíny.

Z početí poskvrněného.
Z hniloby.
A krve.

Já šťasten jsem

Kéž by všechna slova
dělohami mohla být.

A h y m n i c k é p í s n ě
p l e b e j s k é h o p r o l e t a r i á t u
z n í.

Naše promiskuitní mozky
nejsou věrny
jediné myšlence.

Myšlence na Krásu
stálo by za to
Teď hned
alespoň rukou
vloženou
na zvlhlou krajku
blízko
voňavě páchnoucího
ústřičného Nebe …

Já … tvůj Branec
pokorně vcházím.

Jak Šidlo
těkavě vnikám.

Jsem voják
majore Lásko.

Životem zasvěcen.

Výrobním nástrojem jsem …
tvé Slasti
nekonečné.

Boha jsem odložil.

Sebe jsem zničil.

Otce pohřbil.

Matku znesvětil.

Já šťasten jsem
jedinou částicí.

Ztracen jsem
v davu.

Naplno zapojen
nekonečně vyrábím
tvé požitky mlsné
prasečinky rozmařilé
slasti šťavnaté
sousta kořeněná
dobroty ohavné
a touhy mrdlavé
a zkaženosti vynuděné
a sousta Masitá.

A hořká jseš
Potem.

V hrobě
svlečená.

Nevycválaná.

S nádechem Touhy
mrtvá.

Zubatá.

Lásko nevycválaná. Zubatá.

Krásnými dělohami
po smrti můžem
docela tiše … být.