Smrt – Homér

RADY

Tak nech ty kytky radši kvést,
kvetou jen teďko, v létě.
Sic vynoří se ze tmy pěst
a nejspíš zasáhne tě.

Vždyt sušinka jsi zchátralá,
ty vokolo jsou jiný.
A chudák mamka vyprala
ti zkrvavený džíny.

Tak nech ty kočky radši žít,
i micka tě podrápe.
Žít nejni vždycky blahobyt,
když někdo těžko chápe …

Vždyt koukáš jako ponocný
a jinak samá voda.
Školy jsou zvláštní, pomocný,
kdo ti dnes ruku podá?

Tak nech ty lidi s pokojem,
nevim, kdo to tu řídí.
Možná, že umřeš spokojen.
Já tě už neuvidim …

29.5. 2008
restaurace

NEPŘÍTEL

Zabij svýho nepřítele,
dokud jsi s nim v jedný cele.
Na ulici budeš bit,
vždyť je to jen trilobit.

Zabij svýho nepřítele
nebo ti zas bude velet.
Na lapáku je kápo,
to muklové nechápou.

Zabij svýho nepřítele,
jsi pro něj cucavé sele.
Von dostane aminu,
tebe šoupnou do krimu.

Zabij svýho nepřítele,
ten buran jen hubou mele.
Že tě nějak vodstrani,
má prej vrátka postranní.

Zabils svýho nepřítele?
To je super, to je skvělé.
Až se vrátíš z Mírova,
pivko ti tu uschovám.
Jetli ovšem budu živ,
zkus se vrátit trochu dřív.

1.6. 2008
restaurace

HISTORYJE

Já procházel se lesem,
kde kdysi vládly Harpyje.
Však nechvěju se děsem,
dneska se přeci opijem!

Můj kamarád má ženu,
říká, je to fúrie.
Na smrt ho nepoženu,
dneska se přeci opijem.

Barman mi nápoj dává,
je to nákej šílenej mix.
Já pravím, žádná sláva,
ty utopíš se v řece Styx.

Kerberos na mě vrčí
tak jako každéj vzteklej pes.
A duše uvnitř mlčí –
– tak kdepak opijem se dnes?

Když procházím se lesem,
kde kdysi vládly Harpyje.
Chvílema nevím, kde jsem
a kde se dneska opijem.

12.6. 2008
restaurace

ÚTĚK

Před smrtí utíkám,
rychleji nešli chrt.
Jenže už nejni kam,
tak dostihla mne Smrt.

Před smrtí utíkámy
rychleji nežli kůň.
Jenže už nejni kam.
Hrobeček nebo tůň?

Ta potvora honí
nás po celým světě
a furt je na koni.
Bacha, sic lapne tě!

Ta potvora je tu
stejně tak jako my.
Nenávist ke světu
a peklo na zemi.

Před smrtí neutek,
celou noc prohýřil.
Však měl už na to věk –
– let čtyřicet čtyři.

14.6. 2008
restasurace

LIDÉ

Lidé jsou dneska nemožní,
pečou sele na rožni.
Tuk jim kape na chodidla,
z jeřabin vařej povidla.

Lidé žijou si jak v pohádce,
sejdou se na svý zahrádce.
I bečku piva dokoulí,
by mohli si dát po kouli.

Lidé maj koule, ne mozky,
koukněte na ně, na trosky.
Hnijou na svojí zahrádce
jak oběšenci v oprátce.

Lidé ať se radš nemnoží,
snaž se zamezit souložím,
Benedikte, náš papeži.
Ty mrchy stejně nevěří.

Snad lidé lidmi byli kdys,
teď po tváři jim stéká sliz.
Jsou tlustý jako bachyně,
pochutnej si na mršině!

14.6. 2008
restaurace

POVĚRA

Asi jsem šlápl na kanál,
slyším jen řehot klisen.
Nejlepší je to pres anál,
což podivná je mise.

Potom jsem potkal cikánku,
z ruky mi chtěla věštit.
Dostal jsem ránu do spánku.
Samozřejmě – pěstí.

A pak jsem spadnul do stoky.
Jako to čuně smrdím.
Vypiju všecky patoky,
to moji známí tvrdí.

Co je co nejni pověra,
asi pomalej chápu.
Vypadám jako desperát
a po kanálech šlapu.

Měl bych se zeptat mudrců,
Říkaj, že se to sluší.
Jenže já prodal do frcu
i svou zlotřilou duši.

16.6. 2008
restaurace

SPÁČ

Tu noc jsem nemoh spát,
nebudu ani příští.
Jen jednomu jsem rád.
Rorýsi stále piští.

Tu noc jsem nemoh spát,
lidi tak divně koukaj …
Jen jednomu jsem rád.
Kočičky stále mňoukaj.

Tu noc jsem nemoh spát
v seníku hnízděj sovy.
Jen jednomu jsem rád.
Sova jim nic nepoví.

Tu noc jsem nemoh spát,
nebudu ani příští.
Jen jednomu jsem rád,
že nespím na smetišti.

Tu noc jsem divně spal
snad proto ráno vítám.
Jedem má Svatej grál
a druhej Diazepam.

24.6. 2008
restaurace

TITANIC

A nařídil mi, chlape, choď,
přes hlavu černou kápi.
Z rejdy dnes prej odplouvá loď –
– za chvíli se potápí.

A nařídil mi, chlape, choď,
přes hlavu kápi černou.
Namluvil sis podivnou choť
v Hamburku, pod lucernou.

Před sebou vidim ledovec
a déšt Titanic skrápí.
On celibátník, já vdovec,
přes hlavu černou kápi.

Do člunů ženy, též děti,
utopěj se jen chlapi.
Ostatky posvětí
prý mnich s tou černou kápí.

A nařídil mi, kriple, choď,
nebo chceš jít za katr?
Do podsvětí ho doprovoď.
Poseidón je můj bratr  …

24.6. 2008
restaurace

POMOC

Odřež me, prosím tě, začínáni páchnout.
A taky bych si chtěl pořádně dáchnout.
Ve visu to nejni žádný spaní,
to je jen pomalý umírání.

Odřež mě, prosím tě, byl to žert blbý.
Odřež mě vod tý rezatý skoby.
Oprátka do krku děsně řeže,
rád bych už spočinul hezky vleže.

Odřež mě, prosím tě, vyslyš mou mámu.
Příteli, nedělej s tím tolik krámů.
Pláčou mí rodiče, já jsem debil,
kolik dní jsem se v oprátce šklebil?

Odřež mě, prosím tě, já spadnu na zem.
A z tebe bude hrdina rázem.
Dneska jsem odřezal oběšence,
to můžeš povídat svý milence.

Odřež mě, prosím tě, je to tvá práce.
Jsi přece policajt, jinej by zvracel.
A pak mě odvezeš na patolku,
zřejmě tam potkám i svoji holku.

28.6. 2008
restaurace

VÁLKA

Je velké parno,
uličkou kárnou
vojáci proběhli.
Vybít z nich duši,
snad něco tuší,
řáděj jak posedlí.

Na zádech pruhy,
proč Josef druhý
na to nic neříká?
Je císař hodný,
já jen pohodný,
mě se to netýká.

Jsou velká parna,
naše kasárna
vítají Habsburka.
Stojim na stráži
a nepřekážím.
Zejtra jdem na Turka.

Je velké parno,
marno, vše marno,
před námi Cařihrad.
Tam Dardanely
a konvoj celý
v kostky začíná hrát.

Uťaté fezy
a někde mezi
vojím ční na kůle.
Podivná válka, taková dálka.
Hodnostářů zvůle.

2.7. 2008
restaurace

PAŘÍŽ

Je horké léto a nebe modré,
ne jni vždy moudré oplácet dobrem
zlu, které leckde cestu ti zkříží –
– jak rád bych procházel se po Paříži.

Je horké léto, nebe bez mráčku,
cesty kamkoli jdou prej na dračku.
Každéj z nás vidí, konec se blíží ––
– jak rád bych procházel se po Paříži.

Rádio hlásí prý bouřky z tepla
i moje milá strachy utekla.
Takový zprávy vztahy rozklíží –
– jak rád bych procházel se po Paříži.

A všechna města zasypou kroupy,
to já vím dobře, nejsem hloupý.
Nikdo z nás neví, kam pak zamíří –
– jak rád bych procházel se po Paříži.

Nastane zima, v ulicích kluzko
a člověku je najednou úzko.
Sedíme všichni za pevnou mříží –
– neprojdu se nikdy po Paříži  …

3.7. 2008
restaurace

ESPAÑA

Zář pochodní chodbou plá,
mám jen otázku letmou –
– vedou nás na mučidla
anebo rovnou setnout?

Vadí mi ta zář pochodní,
zřejmě zas cosi chystaj.
V lapáku trčím moře dní,
proč bachaři tak výskaj?

Zář pochodní chodbou plá,
já v kozelci jsem svázán.
Nevěřím na strašidla.
Na skřipci budu tázán.

Vadí mi ta zář pochodní
neb iberským jsem Židem
a ti jsou pro chov nevhodní.
Beru to tedy s klidem.

Ty, Isabelo Kastilská
a Torquemado svatý.
Na nebi se snad zablýská
až rival bude sťatý.

3.7. 2008
restaurace

JAN HUS

V kapli Betlémské kázal Jan Hus,
na středověk přej těžkej luxus.
Nabito měl tam jak v lokále,
ale teď chudák má namále.

Sám prý se hájil Mistr Jan Hus,
jenže preláti maj jinej vkus.
Hádali se jak chlapi v čochu,
Mistr Jan ale skončil v lochu.

V lapáku sedí Mistr Jan Hus,
kýbl na sračky, no prosto hnus.
Jak se má správnéj křesťan chovat
přišli ho mniši voblbovat.

U soudu stojí Mistr Jan Hus,
předseda má již silný úzus.
Mistře, půjdete na hranici,
s vámi všichni evangelíci.

Shořel nám dneska Mistr Jan Hus,
plameny pálí jen si to zkus.
Popel vodteče s vodou Rýna
a je snad dneska doba jiná?

6.7. 2008
restaurace

JAK BUDE PO SMRTI

Že mrtví s živými se sejdou
to jest přej pravda odvěká.
Rád bych se potkal se svým strejdou.
Na mne však nikdo nečeká.

Mám na poslední věci myslet,
poslední věci člověka.
Chutná to jako pivo zkyslé.
Na mne přec nikdo nečeká.

Ze na mozku mi roste boule?
To vřed pomalu natéká …
Zkusim to ještě nějak zkoulet.
Na mne přec nikdo nečeká.

Jak bude po smrti – snad skvěle,
už do pekla mě odvlékaj.
Ani tam nepřijmou mě vřele.
Na mne přec nikdo nečeká.

Myslím aspoň na svoji mámu,
ta černé šaty obléká.
Lhal jsem jí pořád, i teď klamu –
– vždyt na mne nikdo nečeká …

8.7. 2008
restaurace

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce