Sentimentální image – Homér

motto: … až kohout zakokrhá, zapřeš mnet zapřeš … PPU – Pašije

… roku 1048 byl na tomto místě založen benediktinský klášter, toho času bolševikem zplundrovaný. Dnešní barokní kostel nahradil původní románskou baziliku …

Máme to ale skvělou profesorku, to se musí uznat. Vohromnej nápad s těma vlastivědnéjma vejletama. Než se někde votravovat na praxi … To rači vyslechnu povídání vo kostelích. No, já neumim ani Očenáš, ale je skvělá, to máš recht a šiki-miki mu-cha-cha … zaznívalo z hloučku studentů a studentek na nádvoří rozpadajícího se Rajhradského kláštera.

Stál jsem tam taky. Ne poprvé, už kdysi jsme tam dělali s kámošem fotky, ale teďkonc jsem byl v tom houfu a stejně jako ostatní se těšil na výpravu do sousední hospody, pardon, na oběd.

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

Sedíme v hospodě. Spolužáci se ládujou gulášem, já maso nežeru. V tašce mám sice placatici vodky – plácačku poslední záchrany, ale … dyk jsem vlastně dávno a jedinej ze študáků plnoletej …

„Paní profesorko, moh bych si dát pívo? Maso nejim a po tý brče mě pálí žáha …“

„Dejte si, Pavle, máte na to nárok, já si dám koneckonců taky, ale za chvíli vyrážíme, tak ať vás tu nezapomenem.“ zasmála se profesorka Ludmila K., vlastně ještě mladá koc, voháklá stejně jako většina z nás, v džínách a tričku.

Škopek jenom zasyčel. Pak rychle na záchod, somradlo samosebou s sebou jeden lok, rači ještě druhej … Za chvíli jede vlak.

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

Musím se přiznat, že vokolo paní profesorky jsem se vometal dlouho. Narozdíl od mejch spolužáků se mi její přednášky na vlastivědných vycházkách líběj, v češtině i dějáku to mam za jedna, no a navíc je fakt pěkná. Místo jsem zaujal tudíž hned naproti ní (vedle by to bylo přeci jenom blbý), ale co čert nechtěl; jak vlak brzdil v Modřicích, spad jsem jí rovnou do náruče. Kdybych nebyl zarostlej jak Ezau, zrudnul bych jak ÚV po osmašedesátým.

„Pardon.“ stačil jsem zamumlat.

„Nic se nestalo.“ zasmála se paní profesorka a já byl rád, že vodka nejni cejtit …

Zastavujem v Brně. Konečně. Kluci se hned rozprchli, však, kdyby něco, jsme domluvený. Holky řekly aspoň naschledanou. Já si dal kelímkáč. Půlku jsem bral na ex, dál už musim šetřit …

„Pavle! Jste to vy?“ ozvalo se za mnou.

Profesorka. Sakra, ta tu chyběla. “Měl jsem žízeň a kluci šli dovíkam …„ blekotal jsem jako idiot.

Paní profesorka se ale usmívala a na ten zvětralej kelímkáč ani nekoukla. Je fakt koc, to se musí uznat.

„Pavle, já du vlastně za váma,“ náhle, jakoby zvážněla, ale pak se usmála a povídá: “Víte, mám takovéj problém; to víte, že dělám grafiku a ňáký tisky no a termín mě tlačí, vy asi nemáte zrovna co na práci, no, prostě potřebovala bych helfnout. To pívo si klidně dopijte …“

„A sakra,“ pomyslil jsem si, “to mě bude táhnout do boudy, kterou nemůžu ani vidět, stejně mám prázdniny …„ a už jsem si chystal výmluvu …

Jako by četla mý myšlenky. „Ve škole to, samosebou nebude. Tam bych s tím co dělám asi neobstála. Mám takovéj ateliér v Kamence, vy jistě víte, kde to je, no a tam dělám různý věci. Ale jesli něco na odpoledne máte, nebudu zdržovat, musim to ňák zvládnout …“

„A to jako … jít k vám. To přeci …“ Zas jsem mluvil jako pitomeček a pivo jakoby zteplalo.

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

Za chvíli jsme seděli v šalině a paní profesorka (teď už na její přání Lída) mi stačila vše vysvětlit. I to, že xeroxuje mý básničky, muziku taky že poslouchá, pivko se snad v lednici najde a koneckonců, k Růžičkům nejni zas tak daleko …

„Co mám teda kecat, dyby něco, jsem váš, jo tvůj brácha nebo co,“ ptal jsem se opět jako debil, „paní profesorko? Pardon.“ Lída se opět zasmála.

Když jsme došli do baráku, nechtělo se mi věřit, že tajdle bejvá profesorka češtiny a dějepisu. Plakáty, vlastní grafika, fotky, přede mnou stálo pivo a Lída se zjevila ve dveřích, rozesmátá jako holky vod Srdcí v tričku s jakýmsi nápisem a krátký sukýnce. Hodil jsem do sebe škopek na ex, poněvac, napřed práce a potom zábava.

Moc mi to nešlo, bodejť dělal jsem takovou věc poprvý. Lída se smála a vyměňovala kazety, ze začátku to bylo fajn. Pak jsem se jí zeptal na to tričko a jesli má kopírku aji na todle, dostal jsem jako první gáži tričko s nápisem THE EXTEMPORE BAND – PRAHA. Dozvěděl jsem se, že moji spolužáci jsou burani a výpitci, spolužačky vobyčejný nány, občas se naše prsty jakoby nic setkaly, makali jsme asi tři hodiny. Pak jsem začal bejt nervózní.

„Už tě to nebaví? Viď.“ hodila po mě okem Lída. „Hele, tamhle si vem nějakou knížku. Já jsem za hodinku hotová.“

„Hodina! Proboha!“ Vytáh jsem z knihovny jakousi knížku, ale za chvíli ji zase odložil. Chodil jsem po pokoji jako tygr v kleci. Ruce se mi začaly třást. Zkusil jsem to: „Lído, já už budu muset domů, já zapomněl našim nechat vzkaz a …“

„Tak tam zavolej. A stejně, ty, že musíš bejt včas doma?“ Teďko se zasmála opravdu od srdce.

Chvíli jsem ji ukecával, ale ona to brala jako srandu, mě se ruce třásly čím dál víc, nemoh jsem posedět na jednom místě …

Potom vypnula mašinu a řekla: „No tak když musíš a už se nesmála, koukala se nějak divně. Šla mi dolů otevřít. Vzal jsem si tašku i s tim darovaným tričkem a ona mi řekla, abych zejtra na sto procent zavolal. Mně už voči uhejbaly a pak jsme stáli u branky. Najednou chytla za ruce. Ty mý se třepaly, ale ty její byly byly takový příjemný, teplý, jako kočičí kožíšek a ona mě pořád držela. Pak jsem se konečně odhodlal podívat se jí do očí a viděl jsem, že moje paní profesorka pláče a mezi vzlyky jsem slyšel, abych určitě zavolal a že tady v Kamence mám furt dveře votevřený a že je stejně sama jako já … a pak jsem se jí vytrh a mazal dolů k Růžičkům.

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

U Růžičků ještě svítili. Šel jsem hned k pultu a objednal si rum. Ruce se mi třásly, takže jsem se celej pobryndal.

Výčepák hlásí: „No, tak eště do druhý nohy, ty si to zdá se mi, potřeboval jako sůl.“

Vrazil jsem tam druhýho, pak si sed ke stolu, byl celej politej, ale pivo mi donesli. Měl jsem v kapse zašitý kilo, tak se to točilo. Dal jsem se s nákejma klukama do řeči, už jsem byl king, už to bylo zas fajn, pak mě vyhodili před putyku, já si stopnul taxi a jel domů.

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

Ráno mě probudil zvonek, ve dveřích stáli dva mí spolužáci zabalený v červenobílejch vlajkách.

„Ty vole, na tebe aby čert zvonil, ty si musel včera vypadat, nevíš, že jedem na Spartu? Lístek máš koupenej, tak dělej, ať to stihnem. A abys věděl, že sme kámoši, tady máš zpravováka.“ Byl to jabčák.

Spal jsem v džínách, tak jsem se nemusel moc připravovat, jen vzít fangli, love a …

„Ty vole, v tomhletom tričku teda nepojedeš! EXTEMPORE – PRAHA, fuj!“

Natáh jsem si teda triko s nápisem NEW YORK CITY, to je neutrální, na tom jsme se shodli a vypadli. V šalině to byl nářez, řidič nás chtěl vysadit, ale jelo nás víc. Popíjeli jsme jabčák a já ji za chvíli měl jako z praku. Autobusů kluci napočítali nejmíň třicet. Všude červenobílá záplava a výkřiky: „Biabi Pražáka do hlavy! Sparta, Sparta, buzerantů parta!“ a „Pražáci sou kurvy! Šalalala!“ a ještě mnoho jinejch. Hlouček skinů skandoval: „To je vono! To je vono!“ a chřestil řetězy. Všude bylo spousta chlastu.

Pak jsme našli svůj autobus. Hned se začaly vyvěšovat fángle na vokna, taky jsem vytáh tu svoji, ale v tašce jsem měl ještě to triko EXTEMPORE – PRAHA a kluci to vytáhli, co prej s tím, pak kdosi řek: „No jasně, před zápasem to zapálímet ať ty zkurvený Češi viděj, jaký jsem jim přijeli udělat extempore.“ Triko kolovalo po celým autobuse, všichni se chechtali, flašky kolovaly, pak se autobus rozjel a nastal šílenej řev, všichni se vobjímali a byli fet a pak jsme dojeli na Poříčí … já musel dát taky něco k dobrýmu a protože jsem byl ožralej a chtěl ze sebe dělat intelektuála, napsal jsem na kus papíru …

poutníče, zvěstuj Lakemaidonským (Sparťanům),
že my tady mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám

a byl z toho děsněj řehot. Dostal jsem flašku meruňky … tak jsem se sesunul na zem, ale ještě jsem nespal, když kluci kolem se ptali: „Kde se to hovado včera tak ožralo?“ Neřikal jsem nic a všici se smáli. „Asi u ňáký děvky!“ a já už nikdy neviděl ten barák v Kamence a posléze jsem zapomněl i na paní profesorku Lídu, poněvač ze školy mě vylili za ňákej průser v Praze. Jenom vím, že až zas budu v pruhu nikdo n i k d o N I K D O !!!

4.4. 95