Sedmkrát "M" v hlavní úloze plus další básně – Homér

věnováno třeba … letošní chanuce

MASKY

Já viděl průvod masek
nebo snad jenom stínů.
Odporných zrůd i krásek,
podivnou pantomimu.

Já viděl průvod masek,
šly tiše, beze slova.
Řek jsem si – tak už zase
a šel se radši schovat.

Já viděl průvod masek
Bezkrevných, chladných tvorů.
Ožralý jak to prase
těm tvorům na potvoru.

Já viděl průvod masek
a nikde žádný lidi.
Žádnou z bejvalejch lásek.
Oi jak se nenávidím!

Já viděl průvod masek
a taky ztratil hlavu.
Šly za jakýmsi hlasem,
šly rovnou na popravu.

Vidíš ten průvod masek?
vidíš tu paní v černém?
Ať přestřihne ten vlásek,
ať konečně mě sejme!

25.11. 98
špitál

DALEKO OD REÁLU

Daleko od reálu
odjedu do Nepálu.
A ještě výš a ještě výš.
Světe, ty už mě nespatříš!

Rychle pryč z týdle sloty,
vzdálím se do nicoty.
Vod Boha povolení mám.
Už nikdy nevrátím se k vám!

Blbec, kdo čas tu marní,
já mám plán geniální.
Vidět jen slunce, hory,
když lidi jsou potvory!

Daleko od reálu
zlezu nejvyšší skálu.
A na tu přikovat se dám.
Jak Prometheus – zůstanu tu sám
a sklonit hlavu – ne, to nehodlám!

26.11. 98
špitál

MOZKY

To hnali městem poslední zdravé mozky.
Kopance, rány, sem tam švihanec bičem
a štěkot psů, křik opilého vozky
a všechno je o ničem, o ničem.

To hnali městem poslední zdravé mozky.
Amplion nesmysly řval do davu.
Běželi v cárech, nazí, v křápech nebo bosky
a všechno je to po právu, po právu.

To zakázali pohřby a zakázali svatby
a nesměl si vykřiknout Nevěřím!
Když vykázali ducha ven za městské hradby –
– toť pouhé přitažení otěží, otěží.

Na nic nebyla dnes příroda skoupá,
knihovny hoří, soumrak myšlení.
A jenom lidi, ta telata hloupá,
nevědí, v co se zejtra promění.

Vyhnali z města poslední zdravé mozky.
Už dávno dohořely hranice.
Nezbylo nic, jen ohořelý trosky
a po stromech zas skáčou opice, opice.

27.11. 98
špitál

MODLY

Servaly se nám všechny naše modly
a světe div se, netekla žádná krev.
Však všichni víme, že modly bejvaj podlý,
znaj jenom nenávist, intriky a hněv.

Ty naše modly se zřejmě nepohodly
a hned začaly další plány kout.
Padne pár facek, když poperou se modly,
padne pár facek a hned zasedá soud.

Já jim to věřím, že jim jde o pohodlí,
v tom ony neznaj žádný hranice.
Chvilku se možné jen potichu modlí,
zejtra však začne další pranice.

Servaly se nám všechny naše modly
a všichni víme, z čeho to pochází.
Vždyt není možný? by se modly shodly –
je jich tu tolik, až oči přechází.

27.11. 98
špitál

MORANA

Šel jsem z hospody takhle po ránu,
ožralý byl jsem takřka docela,
když dívky ze vsi nesly Moranu
a ona se jim pořád vracela.

Potácel jsem se jak věchet na holi,
obličej měl jako Smrt sinavý.
Když člověk umře, nic prý nebolí,
to, co se zkazí, těžko lze napravit.

Večer jsem jenom zlehka popařil
a teď, když spadnu, asi nevstanu.
Když řeky hučí, vždycky v předjaří
děvčata vynášejí Moranu.

Smrtka se topí, nádherný je čas.
Zima je pryč, všichni si zpívají.
Já budu večír zase pod vobraz,
tak ať mě probůh zdechnout nechají!

28.11. 98
špitál

MELUZÍNA

Za okny kvílí meluzína
povětrná holka z ulice.
A já zas ráno chytil splína –
– následek včerejší opice.

Za okny kvílí meluzína,
umí někdy pěkné postrašit.
Podle psychiatrů není vinna –
– strašit lidi přej dost vynáší.

Za okny kvílí meluzína,
my na to koukáme přes mříže.
A já jsem dnes samá podlitina –
– asi jsem zas dělal potíže.

Za okny kvílí meluzína
a já už těm skřekům rozumím.
Tvrdí, že ten svět je samá špína –
– nikdo jej napravit neumí.

Za okny kvílí meluzína,
šeredná, odporná babice.
Že jsem blázen dávno nepopírám –
– čtu to denně na dně sklenice.

Za okny kvílí meluzína,
nad hlavou mi lítaj Lítice.
Život není vůbec žádná psina –
– visím voběšenej na klice.

5.12. 98
špitál

MEZCI

Kráčeli tupě, stejně jako mezci,
kráčeli tam, kam hnal je jejich pán.
Pánové rádi bejvávají hezcí –
– ten mezků pán, to je však šarlatán.

Kráčelo pouští tupé stádo mezků.
Nozdry stahuje slaný písku prach.
Pak pán jim hodí nasolenou tresku,
jen kámo žer, já nejsem žádnéj vrah!

Kráčeli tupě, kamsi na Majdanek.
Fakt, jako mezci, lidi to povídaj.
To nejni vítr, toť nasládlý jen vánek&thinspů…
Přes Halič kráčí plémě Davida.

Než já ulehnu na tu černou desku
musim všem lidem na vědomost dát,
že zařadím se do stáda těch mezků
a jeden z vás bude potom můj kat.

5.12. 1998
špitál

MAJÁLES

Studenti slavějí majáles.
Příšery vylézaj z kanálů.
Já dneska opět k zeni kles
a skutečnosti je fakt pomálu …

Studenti slavějí majáles,
stupidní výraz maj ve ksichtě.
V Jihlavě zase Chcípl pes …
To má bejt varování pro příště?

Studenti slavějí majáles.
Pro mne je máj jen pitoměj máj.
Vysoko v horách, tam, kde voní vřes
přátelé mrtví ať mě zakopaj.

Studenti slavějí majáles.
Ani tu vodku neuměj řádně pít.
Pitomá fraška, žádnéj řádnéj ples …
A ergo vulgo, Žid nemůže žít …

Studenti slavějí majáles,
už vlastně nemám koho varovat.
Ta stará kurva, ta nás dá do želez,
já, starej pes už nemám sil se prát.

7.12. 98
špitál
věnováno kapele Čerstvě Natřeno a hlavně Vlastíkovi …

DEJA VU

Někdy se mi zdá, že se mi něco vrací
a nemusí to bejt hned deja vu.
Psychiatrům už nechci přidělávat práci …
Má milá sklenka mi snad odpoví.

Někdy se zdá, že jsem tu pro legraci.
Dalšího šaška principál zhotovil.
Jenže na šašky králové jsou krátcí …
Má milá sklenka mi snad odpoví.

Lidi jsou jako automaty hrací.
však už jim přidělávaj podkovy.
Některý dobrý, jiný darebáci …
Má milá sklenka mi snad odpoví.

Na hajzlu ňákej bezdomovec zvrací
bejvalej filosof, kdožpak to dneska ví.
My tady všichni jsme vlastně jeho žáci …
Má milá sklenka mi snad odpoví.

Někdy se mi zdá, že se mi něco vrací.
Asi to bude ono deja vu.
Přišel zlý démon, pán halucinací …
Má milá sklenka mi sotva odpoví.

8.12. 98
špitál

DĚVKY

Nemám rád děvčata, mám rád jenom děvky,
nemám rád život, mám rád jen dekadenci.
Chvěju se vzrušením, když děvky krokem lehkým
každýho večera spěchaj za milenci.

Nemám rád děvčata, mám rád jenom děvky,
mám rád smrad hospod, barů, pisoárů.
Nemám rád lidi, automatický zmetky,
co vo životě nemaj ani páru.

Nemám rád děvčata, mám rád jenom děvky
a vůbec zbožňuju všechnu zdejší lůzu.
Bezdomovce či uslintaný dědky.
Zachovat dekorum, z toho mám obvlášt hrůzu.

Kemám rád děvčata, mám rád jenom děvky,
nemám rád práskače, ty všecky hodný strejdy
Nemám rád cikány, nemám rád holý lebky.
No prostě nenávidím všecky tydle šmejdy.

Nemám rád děvčata, mám rád jenom děvky.
Tohleto vše vpisuju do svý záveti.
Jen tahle sběř, stokrát projetý štětky
mi můžou na pohřbu Requiem zapěti.

10.12. 98
špitál

KAM JSTE MNE ZVALI …

Nebyl jsem dosud nikdy v Paříži,
nebyl jsem v galerii v Madridu.
Tak jest to dobře, nic mě netíží.
Kam jste mne zvali, nikdy nepříjdu.

Nebyl jsem dosud nikdy v Izraeli
a nepoznal učení chasidů.
Nebyl jsem na podiích, kde vidět jste mě chtěli.
Kam jste mne zvali, nikdy nepříjdu.

Nebyl jsem dosud ani ve Sajůzu.
Strach jsem mši vidět zemi bez lidu.
Ha roli zbalil jsem rač vožralou čůzu.
Kam jste mne zvali, nikdy nepříjdu.

Nebyl jsem dosud ani v Americe
a moh jsem bejt, vše projde v poklidu.
Jenže já neumím nastavit obě líce …
Kam jste mne zvali, nikdy nepříjdu.

A nebyl jsem, považte, dosud v pekle.
Chtěj ze mě udělati nelidu.
Když nemá pívo, je jak prase vzteklé.
Kam jste mne zvali, nikdy nepříjdu.

10.12. 98
špitál

PODZIM

Proč na podzim smutný jsou večery,
proč máme zas zbytečný vrásky.
Proč tolik bludů, zla a nevěry,
kam mizej bezejmenný lásky?

Prcč na podzim jsou lidé tolik zlí,
proč tolik kluků v kriminále.
Proč Homér píše básně oplzlý,
protože zlo tu bude stále.

Proč vůbec jsou večery podzimní,
lidi se strachem, zimou třesou.
Už asi nejsou žádní nevinní,
vždyt všichni Smrt za krkem nesou.

Já nikdy neměl štěstí ve vínku.
Nikdy nenosil mnišský hábit.
Prosím tě pěkně, bratře podzimku,
ať na podzim můžu se zabít.

Na podzim bejvaj smutný večery.
Na rukou podřezaný žíly.
A všude kolem divný poměry …
Už jsem se dopotácel k cíli!

12.12. 98
špitál

TIŠE

Tiše je tiše, jako když někdo píše.
Tiše je tiše, když hraje muzika.
Rači chtěl bych bejt tiše, vždyť mohli by mě slyšet.
A co je slyšet, to se neříká …

Tiše je tiše, jen blázen básně píše.
Když můžeš psát, raděj si nezvykat.
Vokolo choděj jen zvířátka z plyše
a já to musim všecko zpolykat …

Tiše je tiše, jako když někdo píše.
Tiše je tiše, kdo nás dnes poslouchá.
Uvidím ráno spousta bílejch myšek
a v rohu vocrovskýho pavouka.

Tiše je tiše, jen blázen básně píše,
když můžeš psát, dopsals poslední part.
A já už spadnul z nadoblačných výšek,
vždyt to my psaní, to nejni žádnéj art …

Tiše je tiše, radš hledejme si skrýše,
vždyt nejsme žádný hvězdy popový.
Všichni přec víme, že přetěžko se píše,
když snese se Smrtihlav z Húskový …

13.12. 98
špitál

EPITAF

Vo Zlatý neděli
v hospodě sme seděli.
Do nikam hleděli
a všichni byli
strachy zcepenělí.

Vo Štědrým večíru
na rubáš brali mi míru.
A všichni civěli
do jakejch prdelí
sme se to dostali.

Vánoce 1998
my room