Sbohem Homére… – Luboš Vlach
• • •
Slzičky panny Marie
dnes po tváři ti tečou.
Možná je šminka zakryje
Dny poklidně se vlečou.
Slzičky panny Marie
dneska tvoji tvář skrápí.
Možná tě někdo zabije
či tvoje jméno poplije.
Zbytečno se tím trápit.
(…)
(2011)
Kontroverzní brněnský lyrik Pavel Ambrož alias Homér se odebral do jiných sfér. Zesnul ve snu. Sedmačtyřicetiletý umělec odešel za obzor, z umělého spánku přešel nepozorovaně do toho nejpřirozenějšího ze všech spánkových režimů. Zůstavil zde na tisícovku básní, lecjak problematických, z nichž však mnohé zlidověly a řada z nich byla (a bude) zhudebněna. Homér své básně šířil (i po velikém listopadu) samizdatem, rozdával je náhodným kolemjdoucím (či spíše „spolupitelům“). První oficiálně vydaná sbírka MORUŠE /cypřiše/ vyšla v roce 2003 (nakladatelství Dauphin). Výbor z tvorby roku 2011 vydalo nakladatelství Vetus via (v edici Želetavka) pod názvem ZÁVĚŤ. V lednu 2014 se uskuteční v Brně další ročník festivalu Homér’s Memorial.
SLOVA PADAJÍ …
nic
Jako by někdo zavřel vrata …
a čára
zůstala v bílém nekonečnu
a všemi svými vrcholy
trčela do stran
nic
Jako by někdo otvíral ústa …
slova
vážila tolik
co miliardy atmosfér
nestačily rozdrtit
SLOVA PADAJÍ ze
skály
nic
Jako bych měl obejmout sen a
zazdít mlčení
nic
dlaň jsem měl plnou prázdnoty
pode mnou
až mi protékala mezi prsty
a nic
jako bych přemýšlel
kdo vlastně jsem
nic nic nic nic nic
stojím na obrovské kouli
padám závratí
a nemohu upadnout
když jsem byl ještě dítě.......čas......
Jako bych hledal čas
minulost a budoucnost stojí
na jednom místě
nic
NIC
PRAVDA
jako bych pruh světla v délce viděl
světla
světla plamene
a tma okolo nabyla ostré hrany
nic
jako bych najednou
věděl a existoval
viděl a byl
v čase
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
nic
jako byc-
(1983)
Mnoho vyvolených, málo dovolených, žádný tolik a tak jako Homér, v dobrém i zlém, byl to bohém, Homére sbohem… Homér se zdechl v listopadu, jak si předpověděl („Live Fast, Die Young“), jeho krev se valí od Milosrdných bratří do Rudého moře. Hoře účinkuje jako solvina, zrušena je vina, čist a utišen, Homér žije …
PTÁCI MAJÍ DVĚ NOHY A HOMÉR TAKY
Sid Vicious je nevinej
a Homér taky
Mozart žije
a Homér taky
Ježíš nás miluje
a Homér táákýý
Ptáci mají dvě křídla
a Homér taky
Ať si kdo chce co chce kdáká
Ptáci mají dvě nohy
a Homér jednoho ptáka
Sid Vicious je nevinej
a Homér taky
taky
taky
taky
taky – taky – taky
(Luboš Vlach, listopad 2011)
HOMÉR JEST UNIVERSUM
vyběh sem z domu ze síně obřadní …
na teatrální množství schůdků …
s myšlénkó utkvěló na suicidum …
obklopen vlasatými bohy jurodivými …
keří mi statně zabránili v myšlénce mé …
katafalk s poklesló literární ikonó měl zajet dopředu …
vstříc ještě perverzňéším zítřkům …
farář jurodivý sehrál svůj špíl dokonalé nepatřičnosti …
namistrovaný celebrity šly fňukat před fotoaparáty …
smuteční manažerka zapomněla říci …
zde ve foyer si odložte pemprsky …
švihlá kámoška přišla na pohřeb jak kurva na štaci …
styděl sem se … ale styděl se rád …
její děrovaný punčocháče byly protkány úrodó lysohlávků …
s dohledem Barbory Škrlové sme Na kopcu pařili do plnéch …
a když odcházela krásná hippie bohyně zašléch let …
šeci sme slintali …
mávala …
i mně … a já sem mával …
a pohřební kámoš řekl …
to mávala univerzálně …
a já sem řekl …
ale v tu chvílu sem byl vtělen do mávajícího universa …
(Tomáš Hájek, listopad 2011)
BRÜNN SUICIDIA
Nechci už tu být
neb zle je na světě.
Každej se chlubí
jak rychle sejme tě.
Zabít či ubít –
fakt tu nechci být.
H.: Lubo, posílám ti básničky – máme rádi kočičky – jedna o hnusném suicidiu. Kočky přeci zalezou když cejtí zubatou … Za poslední dva dny čtyři básničky, nejni to moc? Nicméně ti je posílám, alespoň k zhodnocení. Můžeš je přeci klidně spálit, v některých dobách se tak činilo.
L.: Hola brachu hrachu, nevím co přeješ si slyšet. V Tvých básních z posledních let dominují dvě konstanty – kočky a násilná smrt.
H.: Jest to pravdou, nějak mi vymizely ty blázincové …
L.: …Mně tu právě duní Suicidal Tendencies … Neuchystáme, po těch mňoukavých výborech, nějaký sampl lyriky (sebe-)vražedné?
H.: Mňoukání jest zajímavá věc – uměj to jenom kočky, štěkat umí i lidé …
SEBEVRAHOVA ZPOVĚĎ
K suicidiu holt musí bejt odvaha
jestli si přeješ nežít.
Stačí mít strach či chvilinku zaváhat
a mohl by jsi přežít!
Musíš to zvládnout,všem lidem dokázat
že vo ně fakt nestojíš.
Musíš si řádně oprátku uvázat,
vždyť se smrti nebojíš!
Nebo se rozhoni raděj pro žiletku?
Nesmí bejt ale tupá.
Táhni do pekla, patříš tam ty zmetku,
poví ti každej hlupák.
Prášky však nežer, pumpovat žaludek
nejni žádná legrace.
V blázinci nadaj ti pacoši do trubek.
Hnusný je porád zvracet …
Stejně ty jedy budeš tam dostávat
i šoky elektrické.
Tohleto je fakt pomalá poprava,
ten systém je nelidskej.
Najdi příteli ztracenou odvahu
a hoď si už ten provaz.
Stejně stojíme jen kousek od prahu
smrti – jó ty ses podmáz?
Sorry, to je fakt vodvaz …
EUTANAZIE
Pravidelně mi srdce bije
a tlak taktéž v normě mám.
Primář však praví – nepřežije.
Než havrany bejt oklován
budu syčeti jako zmije
a výti jak šakal sám.
Zasloužím si přec přízeň dam.
Jenže pak mě lapiduch zbije,
primář jen hlavou pokývá.
Vím, zbejvá eutanazie
než zahrabán bejt zaživa.
Před smrtí se v bolestech svíjet …
Marno se tímto zabývat –
felčaři už mi dali mat.
Ten pacoš neprošel selekcí
těch přemoudřelejch mediků.
Smrtelnou píchnem mu injekci,
měl spoustu hnusnejch zlozvyků.
Tak proč civěj jenom slepci
stejně jak panna po styku.
Zkalil jen jeden z klasiků.
Pravidelně mi srdce tluče
a tlak taktéž v normě mám.
Primář však dlouho do mě hučel –
než skončit na odluce sám.
Spraví to eutanazie,
normální člověk nad tím blije,
neandrtálci měli kyje –
vše splnilo svůj účel …
VLAK ZABIJÁK
Dneska mě asi
cestou trefí šlak.
Divný počasí –
kdy pojede vlak ?
Vlak zabiják.
Koleje duní,
už je tomu tak.
Nasládlou vůni
cejtí i ten vlak.
Vlak zabiják.
Jsem prej jen škůdce
či mě šálí zrak.
Proč ten strojvůdce
neubrzdil vlak.
Vlak zabiják.
Se mi to hnusí,
v břiše jakejs tlak.
Sesbíraj kusy,
pak vodjede vlak.
Vlak zabiják.
Funebrák kleje,
na kosti má vak.
Rudý koleje –
tam mě přejel vlak.
Vlak zabiják.
Lehni si taky –
je to pěkný,však …
Furt jezděj vlaky
i vlak zabiják
dneska si pošmák …
HASTROŠ
Oblečen jsem jako hastroš,
budu ideální matroš
pro krematoria.
Prej mi zase ruplo v bedně,
tak opět trčím v léčebně,
kazajka mě svírá.
Zdravím spoustu známejch cvoků
na cestě z elektrošoků,
doktoři to baští.
Na bláznovský komunitě
náhle rozhodili sítě
chlápci v bílejch pláštích.
Vymlátili ze mě duši
ti zkurvení lapiduši
v klídku na samotce.
Nadal jsem jim do bestií,
jako prašivej pes vyji
z drátěného kotce.
Nebudou mým tělem topit,
voni musej love klopit –
ať zaplatěj rundu.
Zas vypadám jako hastroš,
hledejte si jinej matroš,
mám z vás jenom jundu!
SAMOMLUVA
Lépe jest si uvážiti
každýho dne ráno
zda má vůbec smysl žíti
když je předem dáno
že vše je jen přežívání
od rána do noci.
Zbytečno tu paní hanit –
přišla nám pomoci!
Co jsou nemoci ví každý,
zdravý nebo chorý.
Schopen je i sebevraždy –
život všemi póry
z těla ven brácho uniká,
tak nebuď nesmělej.
Musíme si na to zvykat
a bude to skvělé.
Smrt se šourá k tvýmu loži
a svou ruku chladnou
na čelíčko ti položí.
Všichni jednou padnou …
Padnou jak podťatý stromy,
nestačej ni vzdechnout.
Já jsem chorý, k tomu chromý –
když už musím zdechnout
musím všechno uvážiti,
poručit si pivo.
V poklidu si je vypíti,
probrat si svůj život.
Zjistit, že dobře jsem nežil,
takže milí braši –
zbytečno jest abych přežil.
Jen děcka bych strašil.
SUICIDIUM EX OFFO
Některejm lidem to myslí.
Možná až do toho dne
kdy skončej v poloze svislý –
sebere je pohodnej.
Je to fakt práce pro rasa
viselce v lese sbírat.
A též to musí bejt krása
do tupejch vočí zírat.
Zbylo tu jen tuhý tělo –
já nejsem ras ani kat.
Mozku už to nemyslelo,
tělo to muselo vzdát.
Pro někoho jest to spása
přes větev hodit špagát.
Než si nechat nervy drásat
budu radš ve větru vlát.
Co nakonec zbude po nich?
Snad někdo to natočil …
Co před tím v mozku se honí –
nerad bych však vodbočil.
Zbyla tu jen hora masa
pro kuny, lišky, feny.
Ať intoš byls nebo pasák,
pro lidi jsi bezcenný.
Někomu to holt nemyslí
a zvolil špatnou dráhu.
Kdybyste v hostinci zkysli,
míň bude sebevrahů.
ZA TREST
Dostal jsem se na svět z trestu,
zasedal tajnej soud.
Jenže z tohodle arestu
nemožno uniknout.
Tajnej soud na půdě sedí –
to čet jsem v Procesu.
Všichni ti pánové šedí
zarytě do země hledí,
píšou do notesů.
Za trest jsem se na svět dostal,
musím jak víno zrát.
Vstřícně přijmout svýho hosta,
neužívat slova sprostá
a vo zevnějšek dbát.
( …)
ZA TREST
Dostal jsem se na svět z trestu,
zasedal tajnej soud.
Jenže z tohodle arestu
nemožno uniknout.
Tajnej soud na půdě sedí –
to čet jsem v Procesu.
Všichni ti pánové šedí
zarytě do země hledí,
píšou do notesů.
Za trest jsem se na svět dostal,
musím jak víno zrát.
Vstřícně přijmout svýho hosta,
neužívat slova sprostá
a vo zevnějšek dbát.
( …)
KRVAVÝ SKRVNY
Hroby nebo drny,
zbejvá jen pár roků.
Když krvavý skvrny
zjeví se ti v krku.
Hrob je dosud měkký
asi si to picnu.
Když krvavý skvrny
strašejí mě v jícnu.
Protrhnou se skvrny
a krev se vyvalí.
I pohřební zvony
slyším jen zpovzdálí.
Zvony na kostele
Milosrdných bratří.
Smrt postýlku stele
měkkou, jak se patří.
Bohužel navěky,
to je teda síla.
Protrhly se fleky,
krev se vyvalila.
Zas jsme neobstáli,
zase jsem pohořel.
Moje krev se valí
do Rudýho moře.