Poslední déjà vu – Homér

nepříliš veselá silvestrovská báseň, věnovaná dívce,
která z ní nebude mít zřejmě vůbec žádnou radost

POSLEDNÍ DÉJÀ VU

bylo to ve čtvrtým brněnským obvodě plným
špinavéjch činžáků, kde nikdo nebydlí
a fabrik, kde nikdo nepracuje
a zakouřenejch hospod se zažloutlejma záclonama
od startkovýho kouře
s vývěsníma štítama krámů, kde se nic neprodává
ve čtvrti plný cikánů a kolejí
a vlaků a tramvají
co jezděj sem a tam
a ulic, o kterejch nikdo neví
jak se vlastně menujou, nikam nevedou
a nikdo po nich nechodí

bylo to ve čtvrtým brněnským obvodě
kde jsou dva kostely, jeden katolickéj
a jeden evangelickej
a židovská synagoga a židovskéj hřbitov
a křesťanskej hřbitov a nová obřadní síň
a jedna fízlárna na kerou se dostaneš
ani nevíš jak
a vylezeš dokopanej do krve a s rozbitejma dásněma
jesli vůbec vylezeš
kde policajti chlastaj v Zlatý Praze
a U Malchra
a zfetovaný máničky Na Vápence
a dělníci a cikáni U Richarda
a kde je jeden velkej blázinec
tam kde už ta čtvrt končí
a dál jsou jenom pole, na kerejch neroste nic
jen tráva

já už v tý fabrice vlastně dávno nedělal
když sem šel přes bránu na falešnou propustku
dát si náký pivo k Badinům
byl podzimní nebo zimní den.
v týdle čtvrti jiný nejsou
myslel jsem si, že na me bude někdo před bránou čekat
a nemejlil jsem se
stála si tam
a plakala
poněvadž to ani jináč nešlo

byla jsi iluze a byla jsi sen
a bylo mi to jasný
ale zavolal jsem z brány tátovi
aby mi půjčil ňáký prachy a na konci šichty za mě píchnul
věděl jsem, že potřebuješ pomoct
bylo v tobě celý neštěstí týdle čtvrti
a týdle doby

fotr mi půjčil kilo a řek, že naposled
a jesli prej přijdu do práce nachcanej
tak se na mě vysere
pak tě uviděl a taky jakoby zjihnul
jenže von to nemoh dát najevo
von měl v tý fabrice vysoký postavení
a tak mi jenom řek, abych byl vopatrnej

stála vopřená o zastávku městskýho autobusu
a pořád plakala
chvěla jsi se strachem …
já ti chtěl pomoct
šel jsem přímo k tobě
a chlapi z dílny
kerý šli taky na falešnou propustku
na pivo k Badinům se smáli
a volali na mě
jesli je to ta, co mi každej den
telefonuje na dílnu
já jim odpověděl, že jo
a poslal je do prdele

chtěl jsem tě vyvíst z týdle čtvrti
viděl jsem, že jsi na útěku
i když jsi byla jen moje iluze
bylo bláto
tak, jako tenkrát, když sme byli spolu na dovolený
kde jsem se předávkoval Triphenidylem
a chtěl přejít po kamenným zábradlí novýho brněnskýho mostu
a skoro se mi to i povedlo,
kde jsem se ožral na Plechandě do němoty
a pak šel spát pod starej brněnskéj most
a ráno přišel promrzlej a promoklej
a na ex vyžah litr jabčáku
to bylo tenkrát
a teď ses mi vrátila
jako posleďní déjà vu
a já ti musel pomoct
vzal jsem tě za ruku a řek
že musíme okamžitě pryč

odsud se těžko vymotává
člověk jakoby chodil pořád dokola
ulicema se staropanenskejma zahrádkama
kolem zrušenejch dílen a obchodů
kolem slepejch kolejí
po kterejch kdysi jezdily tramvaje
pod mostama, přes který jezděj nekonečný náklaďáky
a kde jsou sprejem nastříkaný sprosťárny
veděl jsem, že utíkáš
jsi ustavičně na útěku
a když se nebudu dost snažit,
že zase zmizíš
jsi jen iluze a iluze mizí

nevemou mi tě
křičel jsem do rozbitejch oken cikánskéjch baráků
z mostu dolů do řeky
kde tečou všecky splašky týdle čtvrti
kde se rozkládaj těla mrtvějch
zvířat a věcí
nevezmou mi tě
křičel jsem, když nás vyhazovali asi z pátý hospody
nevemou mi tě
křičel jsem do očí policajtovi
kerej po nás chtěl občanky, ale pak máv rukou …
nevemou mi tě
křičel jsem a ty jsi poprvé promluvila
slzy ti stále tekly a já ti neměl co nabídnout
měl jsem jen zmačkaný kilo v kapse modráků
byl jsem šťastnej, chci někomu pomoct
a měl v hlavě prázdno

šli jsme spolu k židovskýmu hřbitovu
brána byla zavřená
přelezli jsme zeď
na některejch hrobech byly kamínky
ale většinou ne
brněnskéj židovskéj hřbitov není atrakce
brněnskéj židovskéj hřbitov je ve čtvrtým obvodu
buď se mnou
šeptal jsem a hledal jméno po jménu
ale všecky byly setřený
a já vlastně nevěděl kam patřím
nám na řemeni vytetovanou Davidovu hvězdu
a jsem pokřtěnej v kostele svatýho Petra a Pavla
a hrál jsem na varhany v kostele svatýho Jakuba v Jihlavě
a zatím nemám nikde hrob

držím za ruku a bojím se
že mi tě zas vemou
jako tenkrát
když jsme chtěli jít k tobě na privát
poprvé sami a já se nechal nalákat na dva litry vína
rychle je vypil, abych byl vožralej a nic neviděl
ale já byl vožralej
a nemoh usnout a všecko viděl
druhéj den jsem se naklepal vším
co mi přišlo pod ruku
v halucinacích se motal po Brně
a všude vykládal
jakej to byl báječnej mejdan
pak jsme šli s Pavlem hledat ten privát
motali se mezi kolejema husovickýho nákladního nádraží
nekonečný náklaďáky jezdily sem a tam kolem nás
a je divný, že nás nic nepřejelo
asi proto, že jsme byli tak vyjetý
že to ani nešlo
a když už jsme byli kdesi v lese u Soběšic
tak Pavel, s kterýho to pomalu spadlo, řek
že je to na hovno

jsi konečně tady se mnou
a já vím, že se mi jen zdáš
poněvadž pláčeš a potřebuješ někoho
odněkud utíkáš a nechceš bejt sama
jsi oblečená nalehko
máš fáčový šaty a jsi naboso
a já mám zavolejováný modráky
poněvadž jsem původně šel na falešnou propustku
na pivo k Badinům
a lidi si nás ani nevšímaj
probůh – copak nás neviděj?
pojď!
musíme zmiznout z toho hřbitova
z týdle čtvrti
Ale kam?
jsme nápadný jako hovno na dálnici
a nikdo nás nevidí

je to všechno snad iluze
jsem snad i já iluze?
Ale to není možný, dyk si na tolik věcí pamatuju
jako tenkrát
když hrála v Brně Sparta a ty si fandila Spartě
a já fandil Zbrojovce a spolu jsme chlastali U Formana
Staropramen
pak jsme šli na stadion a já pořád Tomovi
blábolil do ucha
že tě musím najít v žlutomodročerveným moři
a zatím jsem se topil v červenobílým moři
a druhéj den se ptal Toma na výsledek
prohráli jsme tenkrát 2:1
takže to nemohla bejt iluze
a ty jsi teď tady se mnou a pláčeš
a já nevím
co s tebou a
jsi moje iluze
poněvadž jsem tě viděl při sčítáku na Borech
a tvoji fotku mi dali do osobních věcí
takže jsem si tě moh pouze představovat
já tě viděl před sebou možná daleko přesněji
a daleko příměji, než dnes
jakoby si zdolala tolik koridorů?
dyk iluze můžou všechno
a když mě pustili z lapáku
a já k tobě přijel s oholenou hlavou
a ty jsi byla smutná skoro jako dneska
že mi nemůžeš dát to, co jsem chtěl
a ty jsi byla děsně smutná
že nemůžeš …

tak jsem ti dal pusu, koupil si čůčo
cestou domů se ztřískal jak dobytek
kdesi sebral cihlu
a vyřvával Another Brick On The Wall
ale byla to jen poslední rána do mý vygumovaný palice
ty jsi teď tady
a já mám pocit
že všechno už jednou bylo
přestaň plakat
mám v kapse kilo a snad někde nalejou
ve čtvrtým brněnským obvodu
lidem jsme úplně lhostejní
nikdo nevidí
už nepláčeš?
tak je to fajn

já se totiž za chvíli budu muset probudit
na čtvrtým oddělení
v blázinci ve čtrvtým brněnským obvodu
a ty se snad nějak vymotáš
nechal jsem ti náký prachy na cestu
ale ty je nepotřebuješ
iluze si nepotřebujou kupovat jízdenku
a ty tu přece nemůžeš doopravdy bejt

jenže já tě zas vidím

31.12.89
Černovice u Brna

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce