Plachetnice – Radim Babák
Obraz světa si vytváříme z vjemů, které získáváme z okolí a ukládáme do paměti v podobě symbolů – slov. Symboly – slova se snažíme uskupovat do větších celků, nazírat na ně s nadhledem, vytvářet z nich jakési mozaiky, které by nám, jak doufáme, měly dát možnost uzřít nebo alespoň uhádnout obraz Celku. Naše vnímání je však selektivní; něčeho si všimneme, něčeho nikoliv, něco považujeme za hodno pozornosti, čili nic. To, co nemůžeme označit symbolem – slovem, nemá pro nás barvu (tvar), tudíž nemůže být použito pro sestavení mozaiky celku.
Přestože, jak vidno, mozaika nemůže být nikdy hotova, tušíme její celek.
BALADA O ZÁPALCE
Těšila se zápalka
že škrtne a bude plát
trápila ji zahálka
ve snech plála tolikrát
Vlastnila ji slečna Dita
v jednom hosším pánském klubu
tam k ránu byla zneužita
k pročištění šestky zubu
JE TO
Je hned za rohem
popelnice plná
Jen si jí všimnout
Stačí pootočit hlavu
Ta nádoba je plná
pouze si vybrat
kterýkoli z okamžiků
OBĚD A JEHO OSUD
Petra měla banán s mandarinkou
Radim měl sójové plátky s rýží a oblohou
Mirka měla smažený květák s bramborem
Aleš měl čtvrtku kuřete
Pavlína si dala špenát s knedlíkem a hovězím
Mňam
Jiří měl srnčí medajlonky s rýží a oblohou
Iveta měla knedlíčkovou polévku
a sekanou s bramborovým salátem
Mňam
Taková chutná voňavá a i na pohled pěkná jídla
A hovno z toho
HŘBITOV
slovo chřestí kostí
hřmí sněhovou bouří
místo odpočinku
… máš na mysli
mozek nebo střeva
Než-li bychom žili spolu
učíme se žít bez sebe
lásko
RÁNO
Srpem luny
žnu záblesky
kuropění
Za obzorem
obzor
nač k němu mířit
Snopy vzpomínek
úhledně ledabyle
schnou a moknou
rozmístěné v okolí
Občas požár a vítr
Jejich stíny zůstávají
VZPOMÏNKA NA ŠEDESÁTÁ
Jan viděl ty motýly
rým se chvěl
Mezi ně Timothy Leary
písně pěl
JEDU NETŘEBA
Zvenku snad vrána
uvnitř však kamení
tíží černý vzlet
Jsou rozpoznána
smrtonosná znamení
není třeba jed
PLACHETNICE
Ulicí letí ryba
je to stoka
přesto
máš v jednom oku úplně bílé světlo
možná je to půlměsíc
nad ním plachetnice
nejspíš do přístavu
některé i dál
Ústa jsou plastická
souhlasí s Tebou
Čí jsou?
Hudba jako symfonie
Bouřka je v harmonii se životem
Čekal bys něco jiného
Jo
Hlemýžď má svůj dům
a
pomalu se klouže
Jsou i jiné prostředky
než ty tvoje loďky
KRAJINY
Jsou údolí plné květin
s květy opojných vůní
Nad nimi ladné oblouky
s peni k nebi pnoucími se
Jsou hory a strže krvelačné
s pařáty v mračnech zarytými
Jsou propasti nářků
strachů vrahů sebevrahů
Jsou horizonty lákající
Do nejneuvěřitelnějších dálek
s místy které mámí smysly
Jsou slunečné pláže
i tekuté písky
Já však nejvíc zmámený jsem
Tvými skrytými místy
