Písně zloducha – Homér

PÍSEŇ ZLODUCHA

Nikdy sem žádnou ženskou neměl rád.
Jen vo chlípnosti dovedl sem snít.
Dyž na chlast nebylo, no tak sem krad.
Zatim sem však eště nezabil!

A jako kluk sem přej chtěl bejt kat.
A nikdo nikdy nemoh pochopit,
že nedoved sem dávat, jenom brát.
Zatim sem však eště nezabil!

No svině sem, tak proč to popírat!
Hlavně nic nedělat a hodně pít!
Za cizí prachy večír se namazat.
Zatim sem však eště nezabil!

Říkaj, že pekla prej bych se měl bát
a ňáký pokání učinit …
Jen cizí bolesti sem se doved smát.
Zatim sem však eště nezabil!

Dobro a zlo – dyk to je protiklad.
Tak když to zúčtovaný stejně mám
počítám s tím, že někdy snad
Zabiju aspoň sebe sám!

věnováno lidem
20.11. 1993

BIBLICKY SONG

Když na kříž dávali Ježíše
zalez sem raději do skrýše.
A když sem ze sklepa vylez ven,
už dávno byl Ježíš popraven.

Když z kříže Ježíše sundali,
ženský přej vo něho plakaly.
Já nalil si víno do číše,
co mi do ňákýho Ježíše …

Ježíš by řek, že je to hřích,
jenže já mám klapky na vočích.
A vůbec, vo tom se nepíše.
Já nechtěl urazit Ježíše!

Já nechcu korunu s trnama hlavně,
že je všecko za náma.
A já sem vo hlavu nepřišel –
– snad zázrak tamtoho Ježíše?

Tak hajdy zas zpátky do skrýše!
Co když zas křižujou Ježíše?
Dostat se někam, kam nechtěl bych,
dyk by to byl smrtelnej hřích!

lidi sou potvory!!!!!!!!!!!!
23. 11.1993
P.S. sem pokřtěnej …

F.V. III

Tam u tý Svitavy,
tams možná z cesty sešel.
Málokdo odpoví.
Františku, tak už si vešel …

Vešel sem mezi vás
a proč bych, kurňa, nešel?
Modlitba, pak provaz,
Františku, taky sem vešel …

Tam u tý Svitavy
přej šibenice stála.
Zbytečný popravy
však doba neznala …

Vešel sem mezi vás;
lepší, než bych se věšel.
Však poprvé … no a potom musim zas.
Františku, taky sem vešel.

Františku, odcházíš.
A ten sníh porád zebe.
No aspoň nastoprocent víš,
že nevěšejí tebe.

Tam, u tý Svitavy
prej už dnes nevěšejí!
Tak konec zábavy
/morbidní potěšení/
Stejně se nám už jenom smějí
a všickni se chvějí, chvějí, chvějí …

Vešel sem mezi vás
a na fízlárnu nešel.
Aspoň mý mámě dejte vzkaz …
Františku, já už vodešel …

7.12. 1993

MÝ VÁNOCE

Nic nejni paráda
nikdá nebude.
Pohřební nálada
dycky tu bude.

Pohřební nálada
jest před Vánoci.
Zalezem do Smrada!
Tam budem moci
schovat se před světem
i před Vánoci!

/kotátku přejetém nejni pomoci …/

Stromečky nebudou
nebudou moci
stát s ňákym pobudou
teď, o Vánocích.

Stařenky pitomý
chtěj dárky dávat.
Co ste vy, co sme my?
Nechte nás plavat.

Nic nejni paráda.
Dyk skutek utek.
Pohřební nálada,
klasickej smutek.

14.12. 1993 U …

HAVRANI

Havrani přilétaj na podzim,
přinášej zimu a deště.
I když vim, nikomu nepovim,
jak dlouho budu tu eště.

Na podzim přilétaj havrani.
Cosi mě svírá jak kleště.
A já bych rád věděl, kolik dní
tu s váma zůstanu eště.

Na podzim přilétaj havrani,
na tom však nemají vinu.
Že na mě možná už za pár dní
hrobníci nahážou hlínu.

Na podzim přilítnou havrani.
Toť žádná skutečnost nová.
Pak se ti zvěstové pohřební
sesednou u hřbitova.

U hřbitova se sesednou,
nedbají zimy či dešťě.
A já se dozvěděl najednou,
jak dlouho tu mám bejt eště!

sobě, jenom sobě !
25.11. 1993

PŘÍBĚH ZE ŠPITÁLU

Mladičké sestřička
v zakrváceným stejnokroji.
Cejtí se maličká
a něčeho se asi bojí

Ruměnec na líčkách
My šli se fakt jen spolu projít …
Mladičká sestřička
v zakrváceným stejnokroji.

Mladičká sestřička
už nikdy nikde neobstojí.
Sedíme při svíčkách
a za dveřma zas někdo stojí …

Mladičká sestřička
v zakrváceným stejnokroji.
Děvka či lesbička?
stejně nebyla mojí …

Mladičká sestřička.
A ňáký rány se prej těžko hojí.
Chvěje se celičká –
– copak ten kripl za to stojí!

Mladičká sestřička
teď leží v černým stejnokroji.
Ty moje slovíčka
opravdu za vyliž prdel stojí !

U Srdcí
21.1. 1994
věnováno věem hodnejm sestřičkám ze všech
špitálů, kerejma sem prolez …