Pavel Herot

V kině žití se střilí

Pytel hnoje vzpřímeně stojí
a salutuje
když kolem jdou maškarády
Muži s hrudníkem vztyčeným
a dámy s kabelkami
Za nimi jejich děti
s lampasami na teplácích
Všichni mají místo hlavy
plynové masky a na nich máslo
Nastaly vzdušné svátky
Na všechny z nebe padají
sádroví parašutisti
Na zemi se válí odpadky
a opilí turisti s fofáky

Ve vzduchu smrdí slzný plyn
nafta a splín
Promítá se nekonečný film
nekonečných dějin

Upalování čarodějů času

Krev beránčí
Hranice ze dříví
V plenách opruzený
vynálezce gilotiny
Na elektrickém křesle
trest Boží

Chléb z pšenkavy obludné
předchůdce LSD
z úst chrlí oheň
svoje představy
o smrti za živé
Hlas kozla
o polední hostině
nevinně spjatý
s pekelným žárem alibismu
a orgiemi smrtihlavových kouzel
bude tu slyšet navěky
V soudních síních tančí
madrigalisté indiánské tance
Soudce z lidu raději
kouskem sukna černého taláru
přelepuje své jméno
na petici proti
vraždě z milosti

„Dějiny nejsou bez viny
tak jako nikdo z vás“
čím dál hlasitěji
křičí na ulici
pouliční prodavač
bulvárních žurnálů
u sochy anděla
v nadživotní velikosti
od Armády spásy
„Černé vdovy míjí vás
o slepecké holi
každý máte ještě čas“
řekl mi skřet od Hieronyma Bosche
a zopakoval co řval
jako pouliční prodavač
„Před minulostí se neschováš
dějiny nejsou bez viny
tak jako nikdo z vás“