Ocejchovaní 1 – Homér
sbírečka věnovaná všem
kdož z jakýchkoli důvodů nemohou se ještě pořád
těšit tolik proklamované svobodě
BÍLÉ PLÁŠTĚ, SMRT A VŠE
v blázinci v Černovicích
kde už konči svět
tam srdce se mi naplnilo záští
já parodoval heslo hippies
ze šedesátých let
nikomu nevěř kdo je v bílém plášti!
v blázinci v Černovicích
židovskej hřbitov vedle
potvora smrt mne tam chce vylákat
kdybych se o tom zmínil
měl bych jasno hnedle
zvýšili by mi
psychofarmaka
v blázinci v Černovicích
na oknech mají mříže
ať chci či nechci – holt tu musím být
a smrt co kolem chodí
docela jistě ví že
mne dostane
kdykoli bude chtít
v blázinci v Černovicích
já před světem jsem schován
takovou dobu a nic se neděje
je to jen kousek
kousek od hřbitova
tak aspoň tahle trocha naděje
v blázinci v Černovicích
já skončil bych to hned
nebo někomu mezi oči praštil
proč se jen musím
stále vracet zpět
když dávno nevěřím
lidem v bílých pláštích
ZOOFILIE
(MOJI PŘÁTELÉ)
havrani odlítaj na sever
taky se vracejí domů
a věci nabíraj správnej směr
vynadat ale nemám komu
Havrani odlítaj na na sever
čekají na ně dny dlouhý
a i ti potkani lezou z děr
necháváj za sebou šmouhy
já mám rád snad jenom zvířata
a to jen některý druhy
radí potkan zmazanej od bláta
než koukat sa na soudruhy
to raděj kopanec do hýždí
a nadávek plnej pytel
havran co odpadky dojíždí
to je můj nejlepší přítel
a teď mi na sever odlítá
asi ho to tady štvalo
my myslíme že jsme elita
a zátím víme tak málo
na potkany maj zas novej jed
a oni podléhaj zkáze
já jsem se taky radš vrátil zpět
do Černovic neb jsem blázen
POCHODOVÁ OD OSTROVA
na vězeňským dvoře
bachař s muklem oře
mukl jenom vzdychá
oděný jsa spoře
vidím pěknou scénku –
– mínus deset venku
mukl musí míti
venku rozhalenku
kdo chce do Ostrova
na zimu se schovat
radostně pak cvičí
v mraze pořadová
sever o jeseni
žádná sranda není
ten bengo je ale
ženské přirození
potom na baráku
holek jako máku
každá za noc zvládne
aspoň deset ptáků
na měsíc máš pětku
proč nedělat štětku
tak se nejlíp schání
ňákej žvanec k snědku
maj strach ovšem mnozí
óvékáté hrozí
tam ty kila shodíš –
– jsou to neznabozi
mladý nebo starý
soud Karlovy Vary
ňákej metřík přidá
díky za ty dary
nechceš – teda sorry
v dáli Krušný hory
o krásnej pohled
drátům všem na vzdory
na vězeňským dvoře
bachař s muklem oře
pak se lidi divte
že ten lágr shořel!
PENDREK ČILI OBUŠEK
pendreku gumový
hrál jsem si se slovy
tak je to na světě
skákals mi po hřbetě
byls taky ve vleku
ubohý pendreku
gumový obušek
promlouvá do duše
sám neví proč tu je
jenom poskakuje
a když pán zapíská
musí ti natřískat
oba dva jsme sluhy
pendreku ubohý
oni jsou elita
a já mám jelita
někdy se pendreku
podobáš člověku
není to poprvé
cos mě zbil do krve
známe se spoustu let
však musí přebolet
však zase propříšťě
mám výprask zajištěn
BLUES
jsem mezi váma možná jeden z mála
co pamatujou když se tenkrát hrála
ta muzika co za nás promlouvala
a tak si myslím že mi něco dala
to tenkrát byli jiný lidi u moci
A Plastic People nebyli ješte Půlnocí
nebyl čas dělat ňáký přemety
stačilo zahrát starý dobrý Velvety
a musel jsi mít pro strach uděláno
jenomže tohle bylo jaksi dáno
každej kdo do toho šel a věděl o co jde
že možná vůbec nic nám nevyjde
že nad náma bdí pevná ruka zákona
tak koncert Extempore se už popátý nekoná
my museli mít prostě z toho srandu
jináč by nešlo přežít v undergroundu
když zakázali hrát a zakázali zpívat
my napili se Smíchovskýho píva
Magor se na svět skrze mříže díval
a mezi náma fakt nebylo co skrývat
bylo nás pár a věděli jsme svoje
a že jsme nešli do marnýho boje
to vidím teď když okolo se dívám
že může se zas hrát a dokonce i zpívat
když nemusíme říkat že je všechno v řiti
však není všecko zlato co se kolem třpytí
že nemůžu se fakt pod všecko podepsat
a věřte mi že podepsal bych rád
vše co se dobrejch věcí týká
jenomže vím co je to politika
já totiž vím a to mi hrůzu nahání
že vylezou všichni kdož byli schovaní
těch bylo tenkrát moc – taky věděli svoje
proč pouštět se do prohranýho boje
čekali v díře co se stane pak
a najednou jich je plnej Václavák
kdejakej šašek vozdobenej trikolórou
má plno řečí chtěl by pohnout horou
v hlavě má kravskej hnůj a z bot mu čouhá sláma
jenomže to je věc už dlouhá léta známá
chvíli bude kecat pak vysere se na to
pak prostě vodpadne jak z boty uschlý bláto
a bude kejvat hlavou už jenom ze zvyku
my pustíme si zas tu svoji muziku
a bude stejně dobrá jako před léty
nikdo nemůže vzít nám naše Velvety
a teď když už jsou správný lidi u moci
je jedno že jsou Plastic People Půlnocí
když Extempore jmenujou se MCH Band
nebude bigbít sepisovat testament
když nedáme se nikdy koupit za bůra
zůstane nám tu správná druhá kultura!
PROČ NEPÍŠU JINAK
piš radši o něčem jiném
říkají mi moji známí
bez těch tvejch veršů se minem
pojď raději tancovat s námi
už jednou učiňme zadost
starostem všem taky chmurům
ať zvítězí jednou radost
ať můžem se dívat vzhůru
nemám se prý čeho lekat
vše se dá vyřešit s klidem
já ale říkám kam spěchat
nedá se věřit všem lidem
i kdybych nakrásně věřil
obracím se raděj zpátky
nepatřím k těm lidem kteří
naletí hned na pohádky
nemám se prý čeho báti
všichni už kolem jsme čistí
špína však může se vrátit
dřív než to stačíme zjistit
estebé odevzdá zbraně
a všechno má začít znova
ten kdo byl zvyklej se klanět
úplně stejné se chová
nemám prý do všeho rýti
oni to udělaj za nás
jenže já ve vzduchu cítím
že všechno nejde tak naráz
za pár dní svrhli jsme kliku
žádná to nebyla škoda
kdo ale schoval si dýku
může i po smrti bodat
tak prosím vás pozor na ně
ve vzduchu cítit pach síry
chvíli se budou nám klanět
pak náhle vylezou z díry
my štěstím svým opojeni
budem jen tupě zírat
co bylo kdysi to není
přátelé jen neumírat
nechceme jim vlásku zkřivit
vládne tu přec humanita
čemu se pak budem divit
a jaké pány zas vítat
nechci psát o ničem jiném
dokavad je zapotřebí
vidím obraz se Stalinem
jak se na mne z hrobu šklebí!
26.2.90
pořád ještě v blázinci