Obyčejnej den jako jiné světlo jindy

Postmodernu chartakterizuje estetika ze second handu. Vypůjčím si od Louise Ferdinanda Célina.

Venku začíná být vidět … rozednívá se … kalno … zelenavé … pak šedé jako jiné světlo jindy … působá na mě. Otevřeme … světlo rovnou do očí … zábradlí … závoje odplouvají … šedá … fialová … park před domem … před očima … je brzo ráno … Kolik je hodin?

Na věži bijou. Líbí se mi Bimbam! vzrušuje … obluzije.. když slyším zvony … nejsem ve svý kůži … To je poetésie! Jsem citlivej! … chvěju se … (Klaun's Band I – Lous Ferdinand Céline)

Tak jsme si odbyli rozbřesk. Ze sluchátek hrál Lou Reed Waiting For the Man a na titulní stránce stálo, že je po smrti … zemřel v neděli ráno … a kdy-by taky? Mach keine Welle!

… ty tečky jsou jsou dřeň. Představme si dýni. Dřeň je tvárná a jadérek je mnoho … peckovice, malvice, makovice … A jsme u systematizace …

X

Alles Erworbene bedroht die Maschine, solange
sie sich erdreiset, im Geist, statt im Gehorden, sein
Daß nicht der herrlichen Hand schöneres Zögern mehr prange,
zu dem entschlossenern Bau schneidet sie steifer den Stein.

(Die Sonette an Orpheus – Rainer Maria Rilke)

„Také se vám stává, že otevřete knihu a začtete se?“

Slyším sborové: „Ne-ee.“

Nezapomeňte! Knihy nepotřebuji vlastnit … knihy prodávám. Směná hodnota, přidaná hodnota, protihodnota … jak se nám to rýmuje … Spadla železná opona – mírnej pokrok v mezích zákona.

A jsme u systematizace … Hledání podobných znaků … Muž, žena. Pansexual? Bilaterárně souměrný, kolaterárně souměrný, paprsčitě souměrný … chybí mi tam sloveso. Slovesa jsou dřeň jazyka … protože spojují jména(jádra). Mám další analogii. Jazyk je jako dýně … Sloveso nahrazuje elipsa. Prostor představivosti??? A jsme tam, kde jsme chtěli být. Klíč k určování rostlin, hornin, hub … onen isomorfismus.