O člověku – Homér

O ČLOVĚKU

Po zemi plazej se hadi;
některejm lidem to vadí.
Hadi se po zemi plazí,
lidi jsou kurvy a vrazi.

Ze stoky vylézáj krysy
a ty prej nevíž už čí jsi.
Na stromě zas někdo visí.
Člověk to bejvával kdysi.

Po zemi plazí se člověko
Kdo nás tak daleko dovlek?
Člověk už není, nejsou už lidé
co ještě proboha přijde?

Z baráků vylézaj lidi.
Každej se za sebe stydí
Nevnímá to, co je kolem.
Píšu za hospodským stolem.

Stůl, to je špína a růže,
kdo za tohle všecko může?
Já už snad v matčině lůně
věděl, že člověk je čuně …

26.9. 94
rest. „Na hřišti“

O ČLOVĚKU II

Člověk, to prej má znít hrdě.
Jenže, když mi lidi smrděj.
Na co tak máme být hrdí
už nejsme lidi, jsme jenom zmrdi.

Ve sklepě máme přej myši,
ty mají intelekt vyšší.
Z pastí si dělají prdel.
Člověk aby jenom smrděl.

Člověk, to prej má znít hrdě,
jenomže já nejsem koprofil.
Takže mi furt lidi smrděj
a nechci tu bejt ani o den dýl.

Bak dám svý básně svejm kočkám
na honorář ještě počkám.
Kočky ho v termínu dají
neb soucit s hovadem mají.

Člověk to prej má znít hrdě.
Já hlavu zdvihnout už nemám sil.
Z ulice lidi zas smrděj,
proč bych se nakonec nenapil?

27.9. 94
Kunštátská 17, psací stůl

OCTOMILKY

Ty malý mušky octomilky
využijou každičký chvilky,
aby upily mi z vína
i když je přej moje vina,
že octomilky, či jak se jim říká
okradou především notorika!
Já na to čůčo přitáh je domů –
– octomilky horší jsou Romů!

Kdybych přej nepil, jen ovoce by žraly.
Jenže když po ránu žáha mě tak pálí,
že musím se něčeho napít
a octomilky vzal jsem si tak na byt.
Chtěl bych je udat – ale komu?
Octomilky jsou horší Romů!

Skrz modrou knížku vzali mi i pušku,
nemůžu střelit ni malinkou mušku.
Teď, ve třicítce nadal bych si volů.
S octomilkou budem tu žít spolu,
budeme spolu víno pít –
– já za ni musím zaplatit!
Pěknou ženskou vzal jsem si domů –
– dyk octomilky horší jsou Romů!

27.9. 94
Kunštátská 17, psací stůl