Noha přes nohu – Kristina Láníková
× × ×
v úzké škvíře za dřevěným ostěním pokoje
vlhne tkáň
blátem se obalíš ze zvyku
je slyšet, jak se mírně hloubí podlaha
jak málo stačí k díře
k větám kypřeným pod jazykem
vedle je nejblíž
v měkčích koncích prstů máš násobky jiných těl
tísní se v nich slouplá volná těla
vplazím se dovnitř s něčím ostrým nebo s něčím tvrdým
× × ×
zatímco se roztahuju v bavlně
v místě pode mnou tvrdne tma
podšívky si obracím naruby
dojem sladkého zalehnu z boku
nohu máš přes nohu
a ruku tak, jako bys hladil mezeru mezi nimi
do toho místa se schovám
všechny mé otvory jsou dočasné
× × ×
odstup, který neměřím kroky
si ve mně vyšlapal důlek
a mně se přitom jedná o uříznutí roury
nevařím, ale dělám si zásoby
vařič je studený vedle špinavého prádla
tělo v pytlíku připíchnutém na strop se houpe
houpy hou
tady nikdo není
nikdo není unavený
všichni mají zavřené oči
nikdo nemluví, nikdo tu není
a na chodbě jsou zásoby cibule
ořechy až příští rok
× × ×
zima je intimním opatřením
a černé šaty konstruují iluze ohledně paměti
má těla hlasují v referendu
přípravy vrcholí
ticho trčí
to jediné se nemění
× × ×
studí mě náramky na zápěstích
i z nehtů cosi visí
jazyk propojuju s nehty úzkým řetízkem
pokrývku hlavy vytrhnu z papíru
navlhčeného ve tmě
na prstech mám tři díry
večery odněkud páchnou
od šesti ráno jim rostou výhonky
které je potřeba zkrátit
při jejich zastříhávání
rozlišuju podle vůně
× × ×
namísto těstovin
máme chleba
je to moje chyba
snažím se neztratit
holé větve klamou
iluzí něhy
snažím se neztratit
do práce odcházím
za tmy
ve vzduchu jsou
malé návyky
× × ×
mezi mnou a vanou je hnízdo
a na jeho rubu spím
když spíš
trochu to bolí
tvůj spánek je srst
pelichající do zahrady
kterou nemáme
dávám si pozor
nenechat po sobě kousky intimity
předtím než jdu dolů
přezouvám se
× × ×
chuť k jídlu se vytrácí
úměrně spánku
který je solí
na tvrdých rohlících
šetřím v malých oblastech
ovoce dávám za okno
a po špičkách obcházím noc
cca naživu
× × ×
couvali jsme tam
kde bylo místo
pro naši únavnou lásku
přes srst se hladíme
při snídani
každý je jinde
dojemně mě tlačíš
až dozadu
× × ×
opařil sis ruku
nepozorně miluješ
ten rudý pruh od horké vody
na zápěstí
je malou zárukou
že zítra
se budeme mít stejně
věci se budou měkce
opakovat
až k slzám
pěkně
× × ×
zvykli jsme si na hnědou zimu
zmrzlá místa
ukrývám v podpaždí
za tmy
ráno
pomalu rozpažím
a zatvrdím se
říkáš, že se máme dobře
× × ×
plak mého spánku
nejde smýt
naše modřiny tmavě barví
místnost
ta chyba mi zastínila stud
odstrojím tě z bavlny
pokud mi přiznáš
kudy se chodí domů
× × ×
tvoje věty
se podobají ledu
jsou tak křehké
štípou, když mluvíš
nemám na vybranou
opatrnosti jsi mě naučil ty
máš mastné vlasy
když jsi potichu
× × ×
v zimě ti tloustnu před očima
máme spoustu času na věci
kterých je málo
v mrazech se ostýcháme
tvůj velký pokoj
je u řeky
a ten můj
o nic menší
je často navíc
× × ×
můj otvor k tobě
je stahovací
velký
pytel
dobrý k zásobám
na potom
když se jím chceš protáhnout
čekám vzadu
když odcházíš
potkávám tě
× × ×
tvůj břeh mi zarůstá
pod nehty
proto je nestříhám
ovládám
hlavní zásady
lesního hospodaření
šetrného k netopýrům
teď už vím
že mi nikdy
nic neslíbíš
to místo opatřím plotem
× × ×
jak jsi mi to mohl udělat?
každý si s mým přirozením
může utřít zadek, zapálit oheň
nebo do něj zabalit housku
kdyby mi šlo spát
a byla jsem víc při smyslech
tohle se nikdy nestane
a kdyby tobě šlo spát
a byl bys víc při smyslech
nikdy mi to neuděláš
× × ×
kůži mám namísto podlahy
pod vahou těla
se prokrvuje
postoupím tam
kam si myslím
že budeš couvat
× × ×
prsty ti tmavnou pokaždé
když jdeš na nákup
milostné dialogy jsou mi pokaždé trapné
s mým mužem proto, že to je můj muž
s ostatními muži proto
protože to nejsou mí muži
malá radost
z nenačatého balíčku
× × ×
květinové motivy se rozpouští
ze zášti k druhým
prý jsem si ten stín přiblížila sama
kůže schne jako omítnutá zeď
ráno nám rezne
můžeme se ušpinit
uklidňují mě demografické statistiky
má přání jsou často XXL
zaměňuju záclony za křoví
× × ×
nad celou vesnicí pršela hlína
kuchyň je plachá
studená
s kluzkými místy
po mlčení
stínu vždy něco chybí