Držím v rukou fotografii. Jsme to my? … Diego a já, než to všechno začalo. Snímek z úplného začátku. Na prstech mám bílý prášek … zbytky jedu, který mu každé odpoledne podávám ve sklenici saké … pokaždé přidám jeden miligram … úplný konec. Prášek ušpinil fotografii … jako špinavá přítomnost špiní vzpomínky. Vzpomínky jsou otrávené … otrávené jako sklenička alkoholu. Dívám se na ten snímek. Nepoznávám ho. Úsměv … tvář muže, který je milován … milovala jsem ho, ale teď ani nevím proč?

Cituji z emailu, který mi poslal Luboš Vlach:
ýbung ende na pokračování;
dnes ráno zemřel pan Vašíček.
a to jsem na něj včera tak myslel;
domlouvali jsme se na společný
pěší výlet … to je v háji … fakt
jsem brečel, takový milý člověk …
podivné - pár hodin před ním
umřel Miroslav Tichý, ten světoznámý
fotograf, oni byli celoživotní kámoši …

…su Mucha, su devatenáctiletá, su matka, su idiot, nejsu (zatím snad) studentka, nejsu (bohužel už) lolitka, nejsu lesba …

Takto se vidí Nikola Mucha. Nikola Mucha vloni na podzim vydala samonákladem svůj debut -- Chlupy. Proč Chlupy -- snad protože se na desce slovo chlupy opakuje víc než jednou.

Cizí vlasy, cizí chlupy
mega chlupů ve výlevce
vypadané žluté zuby
a smrad z huby
teda fuj
 …

Nápisy
      na stěnách
jsou zašlé křídou a vápnem
a tak odvážné
             chvilkovým poblouzněním
vzrušené mysli cestou z vinárny
Jež už nevzpomene si
že CH'77 and UNDERGROUND ART PUBLICITY
psala tak rozhodně
                  v tmavém průjezdu
a chcánky tekly z nohavic &hellip


myslím si bohužel, že odpor současných liberálů a všech kolem „svobodně uvažujících“ demokratů ke slovům „národ“, „vlast“, „rodná země“, zakládá jen další dovršování devastace všeho doposud reálně existujícího v tradici a  jakémsi pospolitém ještě bytování, země, půdy, domů, společenského života a  kultury tohoto společenství, hysterie vůči pojmům, za něž naši předkové umírali a nechávali se trýznit, ve mně nevzbuzuje příliš nadějí, uvědomil jsem si to při masivním vystoupení