Na komíně – Homér

NA KOMÍNĚ

Černou křídou do komína
píšu píšu vesele
že v komíně leží mina
sbohem moji přátelé

Plyn syčí po celým domě
nikdo však nic netuší
až to bouchne – bude po mně
zhebnu s klidem na duši

Shoří dům a shořej lidi
shoří tvoje dopisy
Shoří vše co nenávidím
vše se v popel promísí

Mě se z toho nic netýká
na vrcholku komína
Už pekelnej strojek tiká
představení začíná

Když líčím – co zdálo se mi
doktor zdvihá obočí
Pacienti na mě tlemí
lapiduši přiskočí

Kazajku mám natotata
perou do mě injekce
zabouchly se za mnou vrata
nejtemnější korekce

13.5. 98
my room

HŘBITOV

Hřbitove, hřbitove
zahrado zelená
kéž by si mě zbavil
těžkýho břemena

Těžkýho břemena
těžkýho jako cent
má duše černá je
černá jak atrament

Těžkýho břemena
života na zemi
jsem clověk bez jména
zle je mi, zle je mi

Přetěžká prázdnota
nejhorčí ze všech zel
radš zmizet ze světa
než býti vyvrhel

Hřbitove, hřbitove
víš, že to není lež
a někde v koutečku
lože mi usteleš

Ne peří prachový
bys mi pod hlavu dal
radš balvan žulový
už aby ďas mě spral!

15.5. 98
my room