Na Český aneb Nová vlna po brněnsku – Homér

New York mé svou Greenwich Village, Praha útulné malostranské hospůdky, moravské metropole je skromnější, jí postačuje nároží České ulice s pověstným podnikem, hospodou U Formana. A jako většina newyorských kapel pocházela z Greenwich Village, pražští undergrounďáci považují Malou Stranu za střed vesmíru, členové čtyř brněnských kapel, o nichž chci psát, trávívají svůj volný čas popíjením Smíchovské dvanáctky U Formana. A taky chci poopravit některé nesprávné názory, že Brno je jen Progres, Zbrojovka a rovinoví kořeni z Oltecu.

Mimobrněnskému publiku známá a služebně nejstarší je kapela Jěště jsme se nedohodli Je složená ze studentů, pardon, dnes již absolventů přírodovědecké fakulty, kteří se v současné době věnují povinnosti daleko čestnější, než je oblažování srdcí brněnských rockerů. Kapela hraje ve složená dvě akustické kytary se snímačem, baskytara, zpěv, percussion a bicí. Jejich hudba vůbec není punk (viz Informace Jazzové sekce), s notnou dávkou recese se dá použít označení sklepní bigbít. Recese je i v textech, mimochodem, pan Neruda by asi koulel pořádně očima, kdyby naslouchal produkci skladby Jen se děti rozhlédněte, neboť výčet morbidních příjemností, kterými kapela přibarvila jeho čítankovou báseň, připomíná asi tak Goyovy Caprichos nebo fotoreportáže z My Lai. Na této bázi ovšem kapela staví všude. Zvuk kapely vůbec není amatérský, jak se zdá z obsazení, vše je výborně sladěno, což je jedním z kladů brněnského bigbítu, že až na malé vyjímky, vyplývající z okamžité indispozice toho kterého člena kapely, se v Brně ladí. Kapela Ještě jsme se nedohodli je známé i z vystupování v Praze, v Brně je dostatečně známá z vystupování na Valných hromadách a na pohostinském vystoupeni v Uherském Brodě o letošních prázdninách. Každé vystoupení slušně ostříhaných hochů (žádný punk) v maturitních sakách s červenou květinou od kolotoče v klopě bývá přijato s nadšeným ohlasem, tak typickým pro brněnské publikum.

Další v řadě brněnských kapel jsou Odvážní bobříci Nejvíce diskutovaná kapela se s brněnským publikem rozloučila na IV. Valné hromadě. Ani toto není žádný punk (viz informace Jazzové sekce), v začátcích kapely převládalo undergroundové snažení, nyní směs nové vlny, punku a reggae. Pokud kdy budu používat v tomto článku termín nová vlna, je nutno si uvědomit, že nejde o žádnou z odnoží české nové vlny, jak ji produkují některé pražské kapely, ale svébytný styl, který má nejblíže asi tak k ranným Devo nebo MC 5. Skupina Odvážní bobříci staví na maximálním využití saxofonu. Tento není jen doprovodným nástrojem, aranžmá na něm skutečně stojí. Charakteristický zvuk kapely, výtvarné zpracování scény a hlavně texty vynesly Bobříky na první místo mezi brněnskými kapelami. Tato kapela snad jediná bere své texty vážně, jde v nich o svérázný surrealistický pohled na svět. Nejde tedy o žádné srandičky, jak se stalo modou mezi českými kapelami, ale o skutečně promyšlenou práci. V jedné ze starších skladeb se zpívá:

prší
provazy deště
dělají na skle
oprátky

a tiše volají
půjdeš?
nebo je čas ještě!?

Namátkou vybraný další text:

koukáš
koukáš
a do očí ti rosa padla

koukáš
koukáš
a děti koukaj taky

všichni jednou umřem
všichni jednou umřem
každej musí umřít
nikdo nepřežije

To k udělání si obrazu o kapele a její orientaci dokonale stačí.

Kapela, která vznikla bezesporu z a bytelnými dřevěnými stoly U Formana, je Třetí vlna ba/vlna skupina s nějvětší orientací na tzv. novou vlnu. Ani tuhle kapelu už neuslyšíme. Jako jediné využívala klávesové nástroje (jichž nikdy nevyužívali Extempore, kteří se mimochodem nikdy neorientovali na novou vlnu, aspoň jak ji chápu já; viz opět Informace Jazzové sekce). Byla to kapela asi tak nejzařaditelnšjší, ovšem s naprosto svébytným soundem. Náplní textů byly sice banality, ovšem a důslednou orientací na prostředí kde vznikaly a se zřetelem na humor; např.

sem blázen
sem blázen
vlasy mám až na zem

nebo

až já budu velký
budu chytat lelky

až já budu velký
kikirikí budliky

Z repertoáru kapely pochází také sloganf jímž je uveden tento článek:

na Český
třesky plesky třesky plesky
smíchovský
na český
škopky lesklý
na Český
holky hezký

a ještě spousta jinejch věcí, jež se pravidelně vyskytují na Český a které kapela zařazovala podle momentálních dispozic. Třetí vlna ba/vlna hrála v Brně, na festivalech v Uherském Brodě a Žabčicích. Svoje nejlepší vystoupení zapsala na soukromé oslavě svatby v Ostravě, kam byla pozvána a kde zazářila, na rozdíl od kapely následující.

Lambrechtův Psychometr je skupinou, o které se nejvíc mluví a která nejméně hraje. Částečně je to dáno tím, že protagonista kapely je ukecanej až hanba a zbytek lempli, částečně absencí zkušebny. Kapela se nepokouší o novou vlnu (viz Informace Jazzové sekce), v jejím repertoáru je blues, underground, reggae, punk a kombinace uvedených stylů. Tato skupina má ale ježtě něco navíc, projevuje se totiž i po vizuální stránce. Její show by zabralo tak dvě strany navíc a je (pokud osoba provádějící ho není opilá, jak se zatím stalo v polovině veřejných vystoupení), vkusnou pantomimou doplňující text.

Texty kapely nastinují zálibu jejich autora, totiž psychiatrii. Na této bázi staví snad v devadesáti procentech svých textů, např. v Epileptikovi:

ten pán na zemi
proč se tak třepe
proč sebou mlátí
u huby pěnu

a končí, že:

dostal injekci
už je zas klidnej
děsně se stydí
že je od bláta

Není co dodat? Snad ještě, že témata ostatních textů se od sebe moc neliší, pojednávají o elektrošokové terapii, sexuálních deviacích, toxikománii a alkoholismu, o tom, že když mé někdo schízu nemůže na dýzu, o suicidálních pokusech a žlutých skvrnách.

Kapela měla zatím jen čtyři vystoupení, na Valné hromadě, v Rudém koutku, kas se dostala omylem, na výše uvedené svatbě v Ostravě, kde pro podnapilost poloviny kapely zcela propadla a na vernisáži v Tišnově, kde hrálo pouze torzo kapely s hostujícím bubeníkem a opilým showmanem, jehož vystoupení silně připomínalo buď striptýz pro homosexuály, nebo názornou demonstraci intoxikace halucinogeny, ačkoli dlužno dodat, že působil jen lupulin, který je v pivu. Lambrechtovu Psychometru je nutno popřát více hraní a méně osobních rozporů, poněvadž přibrala saxofonistu a chce pracovat na audiovizuálním pořadu, který se už vůbec nebude týkat psychiatrie. Uvidíme.

Takže jsme se dostali na konec putování po brněnském alternativním rocku. Možná působilo jako nezřízený patriotismus, tak blízký brňákům, ale já mám pocit, že o výše uvedených kapelách by se mělo vědět, protože všechny bez vyjímky českému bigbítu pomohly daleko víc, než ostatní, při každé příležitosti vyzdvihované místní kapely. Že se o nich neví, je dáno nezájmem kultumíeh institucí o nekonforianí hudbu, což je problém nikoliv jen brněnský, a geografickou polohou Brna, protože dvousetkilometrová vzdálenost od centra bigbítu, jímž Praha stále ještě je, je za současných podmínek asi nepřekonatelná. A nejenom vzdálenost.

Takže brněnským kapelám můžeme popřát spoustu hraní, aspoň na takové úrovni jak doposud, kamarádskou pohodu, která mezi nimi vládne a sem tam nějaký přírůstek.