Modlitba – Homér

MODLITBA

Ležím jak Lazar a vlastně mi to patří
ve špitále U Milostrdných bratří
pivovar kousek – ouvej, to je trýzeň
když našince tu trápí nekřesťanská žízeň.

Sotva kdy hospůdku svou zase spatřím
tak buďte aspoň milostrdní, bratři
uslyšej všichni slova plná díků
když zmizí mi ten abces v konečníku

Co jsem kdy proved, čípak je to vinou
že nemůžu se řádně opít chmelovinou
jenže hnis z rány vytéká neustále –
– namísto podstolem ležím ve špitále

Nebudou na tom na mou duši škodní
přimluví li se bratři Milostrdní
tuhletu báseň já věnuju klášteru
za všechny mnichy pak zaplatím sekeru

Nechtěl jsem urazit něčí cit skarální
bylo by to pod mojí úroveň morální
jak pravý křesťan jsem neustále živ nadějí
že mi v mý hospůdce už brzy nalejí

10.8. 99
špitál U Milostrdných bratří

věnováno personálu chirurgického oddělení
byli jste všichni moc hodní …

NAROZENINY

Nikdo se mnou narozky neslaví
každej mě v prdel pošle
jsou prostě divný tydle postavy …
já jsem jen kotě pošlé

Nikdo se mnou narozky neslaví
ačkoli všem zaplatil bych pívo
už nejsou lidi, jsou jen postavy
a tomuhle se prej říká život

Nikdo se mnou narozky neslaví
i ta má číča spokojeně chrápe
pingl přede mě pívo postaví
a co bys ještě víc chtěl, chlape

Nikdo se mnou narozky neslaví
kdysi to bejvávala psina
Osel si lehnul na než se postaví …
to je holt sysifovská dřina

Teď už jen čekám, až mě popraví
je srpna, dvanáctého
ať povědí všecky ty postavy
co jsem jim proved zlého

12.8. 99
my room

věnováno přátelům

epilog:
Slavil se mnou jen Svozílek
když jsem přišel domů, děsně jsem se lek
kapsy prázdný, tělo krvavý
tohle se už těžko napraví