Modální symboly a koroze nábožensklých představ

(text Milana Haußmanna & Luboše Vlacha)

Milan: Vědomí je kontaminací, znečištěním. Je i silou odporu, víceznačností … Je transformací? Proměna je kontaminací a znečištěním.

Luboš: Dejme tomu, že vědomí znečištění je znečištěním. Tzv. čistota je nicméně nemálo ošemetným politicko-náboženským tématem tomatové percepce. Ale vědomí je flexibilní, nemá svůj vlastní substrát, pouze ho vytváří, je podmínkou života.

Milan: Objekty jsou tím nánosem víceznačnosti zaneseny … zpravidla volíme ty objekty, které se nám hodí.

Luboš: Pochopitelně. Ale tvar není kontaminací, nýbrž optickou iluzí – izomorfizmem; informační recepcí je vegetativní špína, která tvoří strukturu. Když vyjmeš operační nástroj ze sterilizátoru, tak je čistý, dočista sterilní, tzn. mrtvý. Sterilita je opakem plodnosti.

Já jsem pro formu. Pomezí svatosti je dobrá forma … Co kdybychom je zkusili transformovat?

Indoktrinací? Zhola nemožné. Svatost transformuje transformátora, nikoli naopak. Devátý přes pátý klade sobě meze. Hranice je svatá. Deformace forem je veřejným fórem bez vtipu. Samozřejmě záleží na definici finality. To je štace bez šance. Pomezí transformovat nelze, moudřejší ustoupí, horizont couvne. Svatost není bezúhoná. Svatost transformací už je! Zlověstná homonymita slova čistota se slovem likvodace je zavádějící. Tak kam? Do čistírny kategorií? Schopenhauer považoval kategorie za představy představ.

Máme kategorii realita (z koryta rozlita) a v ní objekty, které nazýváme formy. Čistota je obsah (negace obsahu je taky obsah) a lividace akce …

Indoktrinace je likvidací čistoty, ztrátou nevinnosti … nejvyší čas svrhnout modly potrhlé módy a v klidu se někde pomodlit, udělat ze sebe káznici, vykonat pouť na svatou stolici, navštívit sakrální světnici aka modlitebnu, to pomezí svatosti, např. v džungli ptačí motel, kostel na Jávě … svatyni holubí určenou lidem libovolného vyznání, aby mohli v sakrálním prostoru svobodně rozjímat a pokorně obracet oči v sloup k božskému stropu s velkým křížem, protože život je kříž …

Obrátíme tok proti proudu řeky?

do kopců už voda teče
neboj se, on neuteče
něčí bolest, něčí křeče
jeden vstoje, jiný vkleče
neboj se, on neuteče
…
bosou nohou po hladině
hřeby věří kovadlině
někdo v smíchu, někdo breče
jeden vstoje, jiný vkleče
neboj se, on neuteče
(Vladimír Šebek)
do kopců už voda teče
někdo nosí, někdo vleče
někdo plivne, někdo svleče
jeden vstoje, jiný vkleče
neboj se, on neuteče

někdo trny, někdo meče
neboj se, on neuteče
krev se s potem v jedno steče
nikdo z toho neuteče
(Neveklov)

co to jen je za pudy
co vody do kopců pudí?
jednoho to dohřeje
druhý je sudí
uhoď jako prašť
oba dva jsou zmrdi
proud už doprudil

rozvodnila se řeka
bezbřeze voda těká
proti proudu štelují tok rypadla
padla

prostřílen je střed terče
do kopce již voda teče
do kopců stéká řeka vzteklá
čeho je srdce plné
tím duše přetéká
ve jménu zteče
přikázanému směru neuteče
(jajn)

Je láska pop!?

Mainstream nemá potřebu to řešit. Shit! Pop popud? Úd … pop úd, ale posuď stud a cud muzaku … odkud? Rozvodnila se řeka.

Jak dnes čelit něčemu nezřetelnému, nedefinovanému a neustále se proměnujícímu?

Půjdu na to od lesa. Vnořím se do lesa. Stanu se lesním provazochodcem.

Asi jedině tak, že se staneš nevypočitalelným, nedefinovatelným a nečitelným. (Zde narazil dokonce i Jirous …)

Nečitelným, necitelným … takové se ale snadno obrátí proti tomu, kdo se takovým staví … Maximální formou utajení je transparence.

Snadno kroužit v prostoru nedorozumnění, ale nebyli jsme tam už? Pokud tam vstupujeme podruhé, potřetí, popáté, posedmé, pojedenácté, stejně to tam opět, zase, znovu nepoznáváme … je to důvěrně blízké a přece nekonečně vzdálené. Nečitelným – pozor na jazyk – se nedej mást …

Co na srdci, to na jazyku – slova jsou symboly, občanské meta/fóry, izomorfní svatyně, holubice na kopci, na konci.

Můžeme vyjít z modality … není pozitivní, není negativní, je modální.

Není morální ani mortální. Od tzv. prvopočátku do posledního bodu všelidské lze shrnout do jediného modu – pop.

Prvotním měřítkem (mírou) Boha ve věcech (objektech, jménech) je bytí samo o sobě. (Tomáš Akvinský)

Esenci nezměříš; jak chceš měřit vůni, bolest, nadšení, smutek? Akvinský má občas pronikavé postřehy, ale tento k nim nepočítám. Bytí samo o sobě není nic pro mě – ani pro jméno jako takové.

Tvar jsem prošel mnohý
přes já skrz my a ty
aby se vše roztříštilo
o věčnou otázku: k čemu to?

…

Ať růže, ať sníh, ať moře
co rozkvétá, vyprchá
trvají jen dvě jména: prázdno
a předem dané ego.

(Gottfried Benn)

Pořád na to narážím, dávaje si pozor na jazyk – věc předmět jméno – pořád dokola. Prášek zelený je jaka hrášek, ale ne tolik zelený jako krabice, ve které je zabalený. Když ho zalejeme studenou vodou, vzniká kašovitá hmota, která ze všeho nejvíc připomíná mléčný koktejl s příchutí konopí. Prášek se nazývá ambronit a nikoli náhodou nese jméno pokrmu bohů … potrava budoucnosti, potrava evoluce …

Ambra? Abraka dabra. Dělá se to na česneku?

Mrtvý králík zvedl ruce nad hlavu a roztřásl se. Obličej mu zbělel a propadl se, jako kdyby najednou dostal zimnici či příjici.

Hammett se po celou dobu nepohnul. Pak řekl: „Česneku, přistrč toho chlápka k rampě, aby nám pověděl, co ví. Má na to půl minuty, pak hupsne dolů. 29, 28 …“

„Ježíši … je to šestimetrová hloubka!“ vykřikl Mrtvý králík. V podpaží se mu šířila vlhká skvrna od potu. „Přerazím si hnáty!“

Tlustý detektiv se rozesmál. „Ani prstíčkem jsme se ho nedotkli! Měl by se jmenovat Ustrašený králík.“ (Joe Gores – Hammett)

… výživná syntéza králíka, česneku a Dashiela Hammetta

Nebezpečí je sociálním tmelem. Kde se nedostává nepřítele, tam si ho zpravodajské agentury vyprefabrikují. Tzv. obětní beránek je základem obecné koheze. Fascinaci pak vystřídá zatmění?

Co když je fascinace okamžik zření? Moment, kdy se svět v hlavě zastaví …

Tvar zla si žádá tvář?

Fascinace má původ. Mozek už nějakou tvář zla vytvoří …

Ztracená tvář, beztvarost, maska – přetvářka. To je zlo …

A dobro/ta?

Důvod fascinace je původ, ratio je podvrh, fascinóza je okouzlením, instinktem, pudem, intuicí, sudbou neomaleného úsudku.

Zlo je přetvářkou, okouzlení je estetické uhranutí, instinkt je reakcí na podnět, pud je ambivalentní. Intuice přetvářkou není. Tvář zla vytváří mozek?

Ale kdež, zlo je terminus technicus emergentní vůle; mozkomíšní mok z teho dostal šok …

Fascinaci pak vystřídá –

… fanatismus & morálka – normálka.

Fascinace je okamžik zření … moment, který se v tvé hlavě zabrzdí, zastaví.

Fascinace nehybným?

Zkratka! Ta je zkrátka legitimním gnoseologickým aktem (redukce) a svoboda (jen a pouze) jejím limitem, pevně v mantinelech doby. Svoboda je jako zvuk, co se rozléhá, a jako voda se rozlévá. Už jen to krásné slovo rozléhá … rozloha, let, obloha, uléhání.

To by šlo rozvést ve vícehlasech a ohlasech rozléhajících se vůkol v rozlehlé okruhy indoktrinace?

Hudba svobody jež se nezná!? Dospěl jsem k závěru, že fascinace je oslněním. Natolik silnej vjem, že rozum ho nepobere v tak krátkém časovém intervalu. Stává se proto náchylným k myšlenkovým zkratkám. Od oslnění krůček ke krátkému spojení (zkratu.) Konzum s rozumem? Jak z toho kola ven? Nejlépe tak, že na kolo nasedneme a popojedeme. Důležitý je vědět, kde zhruba jsi.

Ještě si dát loka v lokálu Lokalizace dané pozice dispozice a indispozice …

Ono se to těžko popisuje, když nejvyšší stavbou v okolí je rameno stavebního jeřábu.

V základu slova fascinace je latinské facere (=dělat); člověk si sám háže klacky pod nohy a podřezává si u toho větev na níž sedí. Fascinuje tvar, tvář, face …

Vytvoříš vlak, nasedneš a v zajetých kolejích hurá pryč.

Ano. Jak známo, ze zajetých kolejí se lze dostat pouze vykolejením, výhybky jsou ukradený, skončily ve výkupně železného šrotu, neboť materiál má svou hodnotu, dá se zpeněžit a za výnos koupit další materiál, ten zhodnotit a koupit a prodat … s hodnotami se zachází tržně až po/ trhle, jak se komu hodí, mapovat tmu je vpravdě nelidské a když už se někomu náhle rozsvítí, tak dochází ke zkratům, je tak oslněn, že to vezme zkratkou dolů, vertikálou malá domů; místo aby si počkal na vagón rozednění … aby mu svitlo, že záchranný bod je kulatý a z kruhu lze se dostat do jeho středu vkročením …

Myšlenková zkratka – myšlena tím byla skutečnost oslnění společným jmenovatelem – tonoucí se stébla chytá … Fascinace se nechytá, ta se už pevně drží. Není vně, je uvnitř. Pokus redukovat aktuální jev na jevy dávno známé, poznané, modelové situace. Myšlenková zkratka je úniková cesta z pohyblivých písků neznáma, začínáš pragmaticky uvažovat … posouváš hodnoty jako vagóny po kolejích a až vytvoříš vlak nasedneš a rychle v zajetých kolejích pryč. Nejkratší cestou k cíli.

Psychologický fenomén projekce lze pozorovat v mezilidských vztazích vždy.

Všechny projektivní mechanismy se vejdou pod jedinou střechu – ego.

Mnoho lidí vytáčí, že chemikálie může lidem pomoci unikat svým vlastním názorům. (Aldous Huxley)

… a přitom … žijí v elektrochemickém nálevu. Brát věci doslovně je ošemetné: matrace – metanarace – metr, nová obraznost, nová imaginace, nový podvod se starým obsahem, nová garnitura, policie NOVY  … vy taky … půjdete s námi …

Máte konzervativní pudy? Tak tudy!

K vykolejeni může dojít následkem oslněni. To je ten nebezpečný aspekt fascinace. S ohledem na holandský ekvivalent slova matrace by se dalo usuzovat na příbuznost s metresou. Věci neni nutné brát doslovně, i když takové vykolejeni je pochopitelně brutální … Bez rutiny a všelijakých klišé a stereotypů si řada občanů ani nedovede život představit.

cukatura vizí
světlo světa nalézá se v krizi
ostré kontury mizí
pesticidy na jinověrce a jiné hmyzy
aplikuj střelhbitě
nič vše co je cizí
ať už ty slizy z očí nám zmizí

Musím pracovat dál na ztrátě identity. Národ, sexualita, peníze, dokola pořád omílané archetypy … jakési linky na cárech papíru a jednotky a nuly v počítačích. Nebylo by od věci vhodit sirku do Alexandrijské knihovny …