Marek Sobola – Hudba Brno

V polovině osmdesátých let začínají rašit v Brně mladé, vesměs studentské kapely, které zprvu neměly mnoho příležitostí vystupovat. Jedno takovou byla skupina Nadporučík Obchvat. Typická studentská recese, chlapci vystupovali ve vězeňských mundůrech, obří holohlavý Netoušek za malinkatými kláveskami, které vydávaly velmi legrační zvuk. Kapela založená na až morbidních textech Martina Netouška, které skládal v hodinách matematiky typu: V kině Jalta spadla malta, zabilo to promítače, po podlaze mozek teče, nebo: 8. březen svátek žen, koupím svojí matce fén, pro tetuje tahle taška, to zas bude ale fraška … či Před kinem Moskva ležela kostra, bylo to jak z hororu zakop jsem jí o nohu … Paralelně s Obchvaty vlastně vznikla Nemanželská šlechta. Zavadil a Netoušek si uvědomili, že by chtěli dělat trochu něco jiného a tak oslovili mně, po přečtení nějakých mých básni a založili jsme ještě s bubeníkem Robertem Kerndlem skupinu. To nesl velmi těžce bubeník Laďa Večerka a pronesl, že hrát ve dvou kapelách, to je jako souložit s dvěma ženskými naráz. Cítil, že Netoušek i Zavadil začínají dávat přednost více Nemanželské šlechtě. Nakonec Obchvat končí úplně.

Ale Nemanželská šlechta a Obchvati dělali společné koncerty a u toho byla vždy velká sranda, což bylo asi nejdůležitější. Pamatuji si, jak jsme na jednom koncertu v Pražské Chmelnici přemluvili basáka z Obchvatů Davida Valu, aby nás uvedl ve slipech a v botách tzv. důchodkách. Nechtěl, stále nechtěl, ale po pár becherech svolil. Vlítl na pódium jenom ve slipech a v důchodkách a patetickým přednesem pronesl: Včelky se pářily, co se to podělo, lidi se pomátli, co se to podělo, všechny je zabili, co je to napadlo … to je jen fragment z tvorby mladé brněnské skupiny Nemanželská šlechta! a odešel. Lidi vyděšeně seděli a pak jsme přišli my. Jindy na festivalu v Okarci, jenž probíhal pod širým nebem a na pódiu pochopitelně nebyl klavír, rozhodli jsme se, že zahrajeme z playbacku. Měli jsme zrovna nahrávku z nějakého vydařeného koncertu, dali ji zvukařovi a jeli. Zavadil hrál sóla za hlavou, já se svíjel, nikdo nic nepoznal, až na závěr všichni hráči odešli a já zůstal sám na pódiu a hudba stále hrála. V tu chvíli jedna paní vykřikla: „Dyťje to playback …" Byli jsme zřejmě první undergroundová kapela, co hrála z playbacku. Souběžně s Nemanželskou šlechtou a Nadporučíkem Obchvatem působila skupina Malinovského náměstí. Měli jsme společnou zkušebnu, hráli jsme spolu, chodili jsme spolu na pivo a spojoval nás bigbít. Malinovského náměstí vedl kytarista a zpěvák Radek Vašín, ale skupina se po nějakých názorových roztržkách rozpadá, Vašín se stal basákem Nemanželské šlechty. Mezi mé velké oblíbence tehdy patřili Něco co hýbe ušima, dodnes myslím velmi nadčasová hudba se širokým a pestrým rejstříkem, od minimalistických ponurých skladeb přes elektroniku až po čistý punk. Památný je pro mě koncert na Křence, jeden z prvních, který odstartoval vlnu těchto koncertů mladých kapel. Vystupovali zde Franta Jetel, Volné sdružení na pochodu, Něco co hýbe ušima a na závěr Nezvaný host. Členové Něco co hýbe ušima si vzali černé roláky a spustili punk s texty typu: třísknibábu třískni dědka ať jim oboum praskne lebka, třískni ženu třískni dítě ať už nikdy nenudí tě … Fousek pogoval jak šílený a všichni v sále byli u vytržení.

Po odchodu Katky Kovaříkové Uši najíždějí na hudbu postavenou na Vaněčkových klávesách s Fouskovým nezaměnitelným zpěvem. S Fouskem jsme se hodně spřátelili, měli jsme podobný názor na hudbu, na poezii, oba jsme byli nevalnými zpěváky. Uši ale už nebyli jen takovou studentskou kapelkou, byli chváleni i tenkrát dost přísnou kritikou a vyhráli krajské kolo Rockfestu 88, což se dost cenilo.

Další skupina, se kterou jsme se setkávali na společných koncertech, byli Hlavou dolů. Hudebně šli trochu jinou cestou, chvílemi klasická kytarovka, ale chvílemi dobrý bigbít. Některé texty napsal Arnošt Goldflam a charismatický zpěvák Dan Giač je uměl podat. As basákem Honzou Šinclem se dobře pařilo. Všechny tyhle kapely se ale rozpadly. Byly založeny na jakémsi mladickém zápalu a na absolutním amatérismu. Ale mnoho z těch muzikantů dělalo a dělá hudbu dál, jen v jiných formacích a úplně jinak. Myslím, že stoji za to tyto kapely připomenout a někdo si snad zavzpomíná na tu krásnou dobu bezstarostného žití.