MALÝ MĚSTO – HOMÉR
MALÝ MĚSTO
na malym městě
lidi koukaj skrz záclony
na malym městě
maj v sámošce ještě zavřený
na malym městě
sme středem pozornosti
musíme zmizet
na malým městě
na malym městě
lidi vodjeli za prací
na malym městě
pomalu se život vytrácí
na malym městě
sme středem pozornosti
musíme zmizet
na malým městě
na malym měste
málokdo nepodlehne
na malym městě
v horku se ani listek nehne
na malym městě
sme středem pozornosti
musíme zmizet
na malym městě
na malym městě
vlak nejede a všude je klid
na malym městě
copak je tohle za pocit
na malym městě
jsme středem pozornosti
jak máme zmizet
na malym městě
srpen 89
Svitavy, Jevíčko, Velké Opatovice,
Letovice, když autor utíkal
před kriminálem
ŽIDÁK V PASÁŽI ALFA
nechám se podplatit
ze tváře setřu slinu
jak se mám obrátit
když ranní kocovinu
beru se vší vážností
i když se na mne plije
každej má starosti
a každý hotový je
s tím co už na dně je
co nechá podplácet se
pryč jsou mý ideje
zůstala jenom skepse
já jsem se narodil
v týdletý republice
spolu s ní marodil
a zapaloval svíce
ač nevím zač a nač
setřel jsem raděj slinu
já nebyl nikdy rváč
morální kocovinu
já chtěl bych zažít už
proč se mám pořád trápit
jenže já nejsem muž
takže tu rudou kápi
nemůžu strhnouti
nemůžu bez rozkazu
na nic tu sáhnouti
to přinese mi zkázu
musím tu stárnouti
v týdletý republice
malinký vohnutí
přinese někdy více
než býti superman
v nějaký jiný zemi
všude je nákej pán
jsem tady s lidmi všemi
spokojen navýsost
ve stověžatý Praze
jenže jsem pouze host
a to mi přijde draze
mám nosit hexagram
hvězdu se šesti cípy
měl bych prý zůstat sám
a na videoclipy
nechodit raději
nechodit do Pasáže
měls zůstat v Judeji
v Pasáži teď mi káže
chlap v bundě kožený
a s lebkou vyholenou
silný jsou řemeny
slabí jsme za tou stěnou
ta stěna dělí nás
my zůstali jsme v stínu
nechte mě prosím vás
ze tváře setřít slinu
snad ještě přežijem
ňáký tisíciletí
ten kdo nás poplije
napíše do závěti
že nevěděl jak dál
nebude vědět více
za to že poplival
zapálíme mu svíce
on nevěděl jak dál
on vyzrál na problémy
říkáme Jisgadal
dávajíc tělo zemi
a zem jej přijímá
přijmi jej také Pane
nás málo zajímá
co se teď s duší stane
snad ňáká slza skane
možná že vášeň vzplane
(A to ne ledajaká)
člověka vždycky láká
co je mu odepřeno
jaké mám vlastně jméno
jaké mám vlastně jméno
jméno …
PTÁM SE VÁS …
kdopak mne první
zezadu bodne
tak představ se mi
bylo by vhodné
a kdo mne potom
kdo mne pak vzřísí
ten neví o tom
ten zatím spí si
ten zatím spí si
v matčině klíně
a my jak krysy
hrabem se v špíně
ten až se vzbudí
až bude vhodné
ocel ta studí
zvlášťe když tě bodne
bodl mne zezadu
jeden můj kamarád
neměl prej náladu
si se mnou povídat
bodl mne zezadu
asi se nechtěl prát
už nemám náladu
jestli se chcete ptát
ptejte se lidé
kdo bude první
když první přijdeš
tak klidně bodni
ptejte se lidé
zda chcete vzkřísit
svoji krev s vínem
chcete-li smísit
tahleta směska
by pro vás byla
jak strmá stezka
není-li síla
není to síla
mí lidé drazí
síla jež bila
nic nepokazí
já totiž nesvedu mít
kohokoli rád
bodni mne zepředu
jsi-li můj kamarád
bodni mne zepředu
není to žádná lest
já totiž nesvedu
než trochu popolézt
ptám se vás lidé
co z toho máte
když někdo přijde
a vy mu dáte
zezadu ránu
to je přec snadné
kdo z našich pánů
tohleto zvládne
neboj se rány
lidi se bojí
zatím jsou pány
zatím si stojí
zatím si stojí
na pevným místě
v národním kroji
tak to maj jisté
já totiž nesnesu
brát něco po troškách
všechno vám přednesu
i když mám trošku strach
bodni mne do srdce
to zvládneš zajisté
ostatní mudrce
nechej si napříště
VÁNOCE 1989
pročpak si namlouváme
že se tak rádi máme
že se tak rádi máme
až z toho nepoznáme
komu jsme blahopřáli
k úspěchu nebo k slávě
a koho jsme se báli
na to nám přece hravě
teď odpoví
vánoční čas
ten kdo to ví
pochopí snáz
kdo poshoví
zláme si vaz
to přece ví
dnes každej z nás
pročpak si namlouvat
že napříští rok snad
že napříští rok snad
budera se milovat
kdo lásku nepoznal
nepozná za pár dní
když o ni tolik stál
brzy mu zevšední
odpoví nám
vánoční čas
já budu sám
a každý z nás
kdo chce mít rád
ten dobře ví
že byrokrat
neodpoví
proč právě v tomto roce
mělo by být vše jiné
možná že v příští sloce
budu brát všechno s klidem
možná že v příští sloce
bude psát někdo jiný
proč právě v tomto roce
mám trpět za nevinný
pročpak si říkat ale
konči tisíciletí
a všechno kolem stále
zmítá se v hrozný změti
já lásku nepoznal
nechci si na ni hrát
a to jsem kde vzal
nemůžu posbírat
na to mi odpoví
vánoční čas
nikomu nepovím
že každej z nás
je vlastně bestie
nač nám to brát
co bylo nesmyjem
i když bych rád
lásce se naučil
byť na pár dní
co když ty vánoce
jsou poslední
VARHANY V KOSTELE
SV. JAKUBA V JIHLAVĚ
z náměstí Míru
je pár kroků
do kostela svatýho Jakuba
neznalo víru
těch pár cvoků
ale co se jí podobá
to měli dycky na paměti
Semeno Míša Homér Yetti
(pro nás to byla svoboda)
chtěli jsme všechno bez nároků
vypotáceli se ze Sklípku
z náměstí Míru je pár kroků …
my přijali tu nabídku
bylo nám tenkrát dvacet roků
teď blížíme se k třicíti
nevědouce nic o pokroku
my chtěli jsme jen přežiti
(ta holka byla příliš smělá
když dávala nám klíče
svatojakubskýho vod kostela
neznajíc hříšný chtíče …)
Yetti
zasednul za varhany
(ač hráti z not mu zcela cizí
no von to vůbec neumí …)
jenomže
tam to bylo daný
(škoda že všechno rychle mizí)
fakt
kluci já vám rozumím
to byl underground jako dělo
nescházela tam kytara
hrálo se poněvač se hrát chtělo
nikdo se s ničím nepáral
Míšovi nescházela basa
(i když jináč je to klasa)
a já si zpíval co jsem chtěl
nerad bych kluci
nerad bych kluci
na tu noc zapomněl
(pak samozřejmě u Komína
zpili se z jablečnýho vína
my zpili se jak dobytek)
časy se mění …
to vyslovení
to vyslovení
stálo za ňákej připitek
(mojte si na mne třeba vztek)
já tam však byl
a vyslovil
co upadlo by v zapomnění
jenže to přeci možný není
není …
15.12.89
Černovice u Brna
věnováno všem
kerý to chtěj číst