Luisa Syrá

26.06.00

Hraji si se svou podobou,
tělo je vysvlečeno z kůže.
Doběla mě ptáci oklovou,
jak oklovali mého muže.

Hraji si se svou podobou,
tělo je vysvlečeno z kůže.
Držím se sotva na nohou.
Voním, jak voní zvadlá růže.

Jsem mladou dívkou nebohou,
s babou si každý mě splést může.
Tělo je vysvlečeno z kůže.
Hraji si se svou podobou,
ženy už na mne nemohou.

28.06.00

Zahřívám se o rty žen
Opilá, jak zákon káže,
dávajíc své tělo v plen
ruce, která všechno maže.

04.07.00

Má milá vrostla do jiný ženy,
já piju pivo nechlazený,
řekla bych přímo zteplalý.
Kolem mě všichni ožralí,
bolestně opřádá mě snění,
ve kterém krutost zuby cení.

07.01.01

Sama v noční košili,
bojím se že zešílím.

Korálky mě nezachrání,
kamínky jsou pro zasmání

Sama v noční košili
bohužel jen na chvíli

06.02.01

Zrána se probouzím kocovinou,
slunce již vychází nad krajinou.
Že jsem se včera tak opila?
Spíš jsem si všechno jen vysnila –

Není mi dobře zle mi však není
krásné sny vystřídá příšerné bdění.

/soubor datovaných básní signovaných Luisa Syrá byl nalezen v listopadu r. 2001 v osobním vlaku Plzeň – České Budějovice; o básnířce se nám nepodařilo zjistit stále nic bližšího/