Luboš Vlach – Mystérium česneku aneb ufo nad Brnem

„…česnek miluje mé útroby, plá/mene polibek … nebesa na zemi …“ (VL)

„›To je dobrota!‹ vykřikoval jsem, zatímco můj mozek nepřestával bušit. Kosmogonie, kosmogonie, kosmogonie! A časem mi z oka hrkla slza, produkt té nejlepší směsi kosmogonie a česneku.“ (Salvador Dalí)

ufo_cesnek

Česnek je mystik … a z opice nepochází, stejně jako člověk totiž pochází ze sirné bakterie (lid/dští), neboť věc nemožná je věc jistá. Jedna z respektovaných teorií vzniku života ve vřele bublajícím pramoři považuje sirné vazby za vitální archetyp. Sirné bakterie totiž přežívají i v extrémních tepelných podmínkách. Óóó čem/ž se člověku ani nesní … (a komu česnek nesmrdí, ten je „králem Slunce“ …)

„…slyšíme s údivem, jaký ošklivý zápach kolem sebe obyčejně šířila (čti sířila!, pozn.VL) osoba ›krále Slunce‹ … Nečistotnost každého druhu se nám zdá být s kulturou neslučitelná.“ (S. Freud)

Člověka konstituují sirné bakterie. A stejně jako jeho sourozenec česnek … je obětí hysterie … pročež není žádným (pře/kvapením), že se čas/to rozštěpí. Prvopočátkem je nepochybně štěpná reakce, třeskne to až pak … výbuch smíchu …

nuclear_cesnek

Pak už TO nešlo jinak … než TO rozejít. Na viděnou v chutnějších časech … až stane se svým vlastním po/zřením, jako lilie a pták …

„Proč se úzkostlivě staráte o ostatní? Pozorujte lilie jak rostou!“ (Luk 12, 27)

– čímž evangelista nabádá, abys své činění (chování, jednání) neřídil „veřejným míněním“, nýbrž buď (buď jak buď) „jako ptactvo nebeské. …“ tzn. povznes se …

Čiré podobenství čirosti: lilie je symbolem čistoty, kdežto pták, hm, nic proti Freudovi, pták je symbolem svobody … „buď/ te jako lilie …“ – jako česneci, kteří svými undergroundovými cibulemi taxonomicky patří mezi lilie, přesněji liliovité, pro kteroužto čeleď je podzemní cibule charakteristická.

„Ó lilie kvetoucí, krása tvá je matoucí“ (dětský génius)

Štípu se, tedy nespím … to je nadělení, to štěpení (za účelem ochrany sama před sebou ohrožuje se kultem tura telete zlatého a čí je to vina?! – pochopitelně Beránka jehož zovou Obětním, sem se odkládají osobní i obecné nezdary a čas neztrácej … jme … zab/me ho … ČESNEKA … to čeká …)

Česneku je zajisté nutno lecco obětovat. Je s ním nejen sladko žít (a snít), s ním snadno i mřít …

„Bůh přijímá oběť jako libou vůni.“ (Lv 1,9; 3,16), neboť co smrdí propadá smrti („smrad“ je etymologicky vázán na všeslovanskou „smierč“, lat. „mors, mortis, mer“; → české výrazy „merčit“ a „mrva“); „smrad nemohu ani cítit, zato po vůni bych se utloukl“. Mrtvola (oběť) však je všemi mastmi mazaná (viz tradice „pomazání“ zemřelého vonnými mastmi.) Opět obětí je česnek a stolo/vání pak dává průchod radosti z účasti na společné oběti. U toho nesmí chybět ČESNEK, neboť ten je nejen totemovým jídlem, ale rovněž osvědčeným afrodiziakem. Lid si ovšem odjakživa pletl smrad s vůní a jsa rozštěpen, „ohrnuje nos“, voňavkuje se a smrdí. Čich je tím, kdo rozhoduje o nevině. Čich je autonomní a mocný a na kulturní tabu dlabe zvysoka. Čich je vlastně cit; řekne se „cítím“, nikoli „čiji“, ne?! „Pachové stopy“ vyvolávají razantní reakce, tím spíš, že „čichání“ se děje v podprahových, vědomím nerefl ektovaných úrovních. Čich je poručníkem a „drze recyklujícím poslem panděra“; čich je programátorem směru lidských komunikačních vztahů. O stěžejním významu čichu svědčí jeho politizace a estetizace, tzn. že vůně je prohlášena za krásnou, kdežto nad smradem je vyřčen ortel smrti. Čich rozfajruje fantazii, i tělo se proto hýbe. Molekuly „pachu“ se mění v elektrické impulsy informací, které instruují mozek a další po–/hlavní orgány. Čich je hybatelem lidu a Rousseau má naprostou pravdu, když říká, že je přímým počátkem bytí. Je to totiž opět on (čich), kdo se mamutím způsobem podílí na utváření temperamentu a nejen jeho. Pižmo páchne a proto se z něj vyráběly voňavky. Bylo však zjištěno, že parfém tělesný pach nemaskuje, ale zvýrazňuje; čichový vzruch má erotickou roli, je předzvěstí intimní vazby. (Feromony jsou přírodní chemické látky, které vysílají podvědomé signály opačnému pohlaví, kde spouští silné odezvy nejenom sexuální. Potní žlázy v kůži, zejména v podpaží, ušních kanálcích, pod ušima, v okolí prsních bradavek a pohlavních orgánů, vylučuji v reakci na patřičný emocionální stav vůni/smrad těla – feromony.) Z tohoto psychosomatického zjištění plyne, že plyn lze spatřit …

Natura je otevřená rána a kultura jedovatá zplodina … hmoždíř a palice – mezi tím nic – úzká brána … (A netvař se, jako by ti ule/těly včely, však ony zase přiletí … s tebou je taky prd zábava … zpívá celá rodina „X“ na rozjezdu faktor pro hvězdu … (třetí zrána): česnek je hit! patří i do buchet! pokrm božský! česnek je big! buď fit!!!

Mňam … cesnak je naše obľúbené ovocie … „A čím väčšmi páchne, tým je vraj účinnejší.“

česnek forever

„Já mám pokrm k jídlu o němž vy nevíte.“ (Jan 4,22)

Předmětem konfliktní debaty mezi muslimy a křesťany je česnek. Zatímco islamisté tvrdí, že vyrostl ze šlépějí ďábla, v křesťanské tradici „odjakživa“ sloužil k ochraně proti magii a zlu. K tradičním vánočním pokrmům česnečka nepochybně patří.

…KAŽDÝ někam patří /ane?!/mrkej na drát …

„ … zírám na ně, pozoruji je, srovnávám je, dokonce se je učím třídit, a hle, jsem rázem takovým botanikem, jakým potřebuje být ten, kdo chce studovat přírodu jen proto, aby neustále nacházel nové důvody, proč ji milovat.“ (J. J. Rousseau)

K taxonomickému zmatku tedy nemůže nedojít. Od jedinců se abstrakcí došlo k pojmu druhu.

„Druhy, natož jedince nelze defi novat, sdělit, vysvětlit, vykázat, odvodit – je třeba je ukázat, nanejvýš znázornit /obrázkem, modelem, reprodukcí, poznáváme je v smyslovém názoru, učíme se je znát z osobní zkušenosti …“ (V. Neubauer)

Samozřejmě rozlišuji rod od čeledi a básnickou licenci od úřední vyhlášky, protože … viz výše !!!

K vytvořeným systémům botanické nomenklatury je vždy co dodat (což nepotřebuje komentáře); snad jen doplnění; jde o cibulovinu s plochými listy, která má cibuli složenou z několika stroužků. Květní lodyha s lichookolíkem bělavých až fi alových květů dorůstá do výšky až dvou metrů; kulturní formy česneku ztratily schopnost tvorby semen, mnohé netvoří ani květní stvol, a podle toho se rozlišují na paličáky a nepaličáky. Stearnova revize uvádí 750 druhů rodu Allium) … bum … bum … bum … a civilizace, kde se vzala tu se vzala, je tu. Česnek z Plejád …

Základem klasifi kace je druh (species). Od druhů se (abstrakcí na základě společných charakteristik) dospělo k rodu, od rodu se (abstrakcí) přešlo k řazení rodů ve vyšší celky – čeledě (rod se sdružuje v čeledi/famílii) a tak dál, tedy výš, ve vyšší správní systémy, třídy, kmeny, populace … a, ehm, mafi e (tj. základní politická struktura), která se kulantně nazývá (zájmová) skupina, případně rodina. Systematikou se rozumí metoda organizace průzkumu rozdílů a vztahů mezi organismy. Botanická binomická nomenklatura, v mnohém jistě užitečná, je ovšem vystavěna na abstrakci vyvozené z morfologické (tvarové) charakteristiky – viz Systematická botanika, sv.8, Rostlinopis – „v každém případě zůstává hodnocení rostlinných jedinců závislé na individualitě badatelů … Mezi některými druhy jest rozdíl veliký, mezi jinými zcela nepatrný a pak není vzácným jevem spor o znaky specifi cké, neboť týž znak může býti jedním odborníkem považován za důležitý, jiným badatelem za podřadný.“ Ano, zohledňují se různá kritéria a každé jedno z nich je vykládáno různými způsoby. Zpravodajský agent L. Wittgenstein hlásí: „Užívání slova druh nás může snadno poplést. Druh je jak vlastnost (např. ostrý), tak i tvar (např. oblý).“ Vlastnosti ovšem nazýváme osudem, opeře se říká „Dělají to všechny“ a smrt se jmenuje „přednost v jízdě“ …. Velmi správně vysvětluje Spejbl Hurvínkovi: „Fyzika je teorie a experiment praxe …“ Šmankote, co však říci ke vztahu elektrochemické substance (která se nabubřele pojmenovává sapiens) vůči metafyzice? Důkladně žvýkej! Neboť tak uvolníš energii jádra … sebe jako pokrm všem, jím, v něm, jeho, oběť živou. Sněz svůj kříž a následuj jho …

Zkrátka – systematizovat rostliny (česneky) je stejně komplikované, ba nemožné, jako systematizovat člověka nebo jeho chuť. Při sestavování systému lze postupovat nejrůznějšími směry, identifi kační znaky fl uktuují. Pohyb a změna je přirozeností růstu. Carl von Linné měl sice snahu zavést pořádek a částečně se mu to i podařilo (popsal a pojmenoval cca devítinu dnes evidovaných rostlin –cca čtvrt milionu druhů– a umožnil tak rámcovou orientaci, což je jistě obdivuhodné), nicméně zmatky „panují“ dál, takže není divu, že co se týče česneků se názory i kvalifikovaných badatelů často značně rozchází a kolísají; česnek však je skvělý konstantně. forever_cesnek

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce