Lazaret – Pavel Šuhájek

foukám na světla
kam nedohlédnu
pouštějí jiskry
jak noční pampelišky
odnášíme padlé
do kaple sv. Anny
lazaret černých sester
sester noci
s rukama z tenkého papíru
papírová nosítka
řekne se papír
jen na jedné ruce je tolik cest
dlouhých modrých řek a bledých kopců
a strop je celý
bílý vesmír
tato báseň může mít
nespočet veršů
a motýl
tisíc křídel
krutovláda smyslu končí
pojď do nekonečné zahrady
v lazaretu je měkká tma
na rukou
mapy co vedou
pokaždé jinam
barvy co nemají jména
jsme tu beze jmen
jen tak nazí
vytisklí na nekonečné roli
elektrokardiogram bez inkoustu
jehly kmitají v děravém vzduchu
sestry se vrací do inkoustu
zpátky do pera
v lazaretu u sv. Anny
seznam končí
písmena