Lambrechtův Psychometr – Homér
upad svět náhle v bezvědomí
v každém se jednou něco zlomí
zlomí se dnes nebo příště
až jednou pravda vyjde na jeviště
zatím jen člověk upad v bezvědomí
(v každém se jednou něco zlomí)
LAMBRECHTŮV PSYCHOMETR
to musí být sen
kde to vlastně jsem
kde to vlastně žiju
každej večer piju
co vokolo vidim
za sebe se stydím
no a co má bejt
já na to mám glejt
tak už toho mám dost
dejte mi papír na blbost
zelení brouci
nejhorší jsou v noci
všichni jsme opilí
někoho zabili
zelení mozci
nejhorší jsou v noci
všichni jsme opilí
někoho odvedli
ŽLUTÝ SKVRNY
vokolo se mihla
žlutá skvrna
není nám to divný
vždyť jsme z Brna
zmizela nám rychle
to jsme rádi
nám ty žlutý skvrny
děsně vadí
ELEKTŘINA
ležím na velkým černým stole
dráty tvořej elektrický pole
v mí hlavě lítaj elektrony
tak jako chodci uprostřed pěší zóny
na hlavě mám připojený dráty
uvnitř se to míchá pátý přes devátý
před vočima najednou mám temno
to jak elektřina zamávala se mnou
mozkový buňky odumíraj rychle
ze světa se stala uzavřená krychle
stejně vymažou mi z paměti
halucinace z vysokýho napětí
ČERNEJ HUMOR
z pivní láhve střepy
na kůži se lepí
musím s nima hejbat
jinak se to nedá
v kůži otvor zeje
každéj se mi směje
já se taky směju
rum do sebe leju
v tváři trochu blednu
tak si na to sednu
v tváři trochu modrám
zas mám jinej program
nade mnou se sklání
v bílých pláštích páni
záchranka už houká
řidič blbě kouká
dyť jsea vás vez včera
to se teda nedá
× × ×
usmívající se televize
avantgarda až na půdu
realismus × happyend
zmáčkni knoflík a bav se
máš na to nárok po celodenní práci
taky si můžeš zajít do hospody
ale bacha na řeči
× × ×
šel jsem ulicí
a zemřel tolikrát
kolik tam bylo lidí
ODVRÁCENÁ STRANA
mohli bychom spolu promluvit
ale stojíš na odvrácené straně
mohli bychom se milovat
ale stojíš na odvrácené straně
mohli bychom se pochopit
ale stojíš na odvrácené straně
přes hradbu
mezi náma
nemůže proniknout
ani jediný paprsek světla
nic co by nás mohlo spojit
zůstaneme každej
ve svý skleněný kouli
SOUVISLOSTI
potkal jsem v pakárně
starého vegeťáka
močil si pod sebe
a já mu vyměňoval igelit
vykládal mi
že má doma zahrádku se včelama
a že právě kvetou stromy
jednou ráno ho odvezli pod prostěradlem
když mě pustili z blázince
potkával jsem lidi na ulici
a říkal jsem si
kolik vozejků a prostěradel
by bylo potřeba
aby mohly kvíst stromy
a lidi pěstovat včely
(ona ta logika je taky k něčemu dobrá)
MODLITBA PRO MATKU
snad jsem ti ve svém minulém životě nějak ublížil
nebo sis snad naivně myslela
že tenhle bude lepší
proto jsem asi jednoho srpnového dne přišel na svět
(dodnes nevím proč jej s takovou vervou oslavuji)
venku byl horký podvečer
a neúprosný člověk vystavil dalšího tvora své krutosti
vpadl jsem do ní asi příliš nepřipraven
za to děkuju
bylo to příliš náhlý
než jsem si stačil něco uvědomit
byli tu lidé a přivázali mi číslo
byl jsem nadosmrti označen
proč mě proboha nepraštili hlavou o zem
než jsem si stačil něco uvědomit
znova bych se propadl do toho láskyplného klidu
jenž mě doposavad obklopoval
hrozný svět mě přijal po svém
od počátku se mě snažil přeměnit k obrazu svému
fuj!
udělat ze mě jeden z typizovaných výrobků
jenže jsem byl atypickej
takže jsem tam kde jsem
ale nemůžu to vyslovit
protože mě napadaj samý sprosťárny
mnohokrát už jsem chtěl napravit
co se tenkrát pokazilo
ale neměl jse s na to tu správnou odvahu
jsem posranej
protože něco jsem si z toho světa asi přece jenom vsal
proto se asi přivádím do úplnýho bezvědomí
všema chemickejma prasárnama
kerejma nás zasypávaj
v naději že v něm zůstanu
radši nevnímat
RADŠI NEVNÍMAT
RADŠI NEVNÍMAT
RADŠI NEVNÍMAT
VALÍM KLÍNY
valím klíny valím klíny valím klíny valím klíny
valím klíny do hlavy
× × ×
taky bude každej
černej naježenej pes
ty si ještě myslíš
že to není možný
PROCITÁNÍ
oči jsou doširoka rozevřeny
jsou rovné a ploché
jako obraz schizofrenního málíře
je vidět do dálky
až na protější stěnu
jenom za okny
se černá tma změnila v šedivou polotmu
a začal den
obligátní ranní injekce Plegomazinu
a všechno odchází
a zas jen čekání na noc plnou úzkosti
a přemejšlení o tom
kolik se vejde do člověka
CO DĚLAT
co dělat
když protože se nechceš nebo nemůžeš
včlenit a adaptovat
dělaj z tebe deviovanýho blbce
vylezeš z pakárny jako potencionální schizofrenik
z EŠT a inzulínu
a spousta skutečnejch chudáků
končí život na kolejích
co dělat
snad zbytečně psát po papíru
v naději oslovit
chlastat a klepat
nebo se na to svinstvo
KONEČNĚ VYSRAT!!!§
EPILEPSIE
ten pán na zemi
proč se tak klepe
proč sebou mlátí
u huby pěnu
dyť je špinavěj
má nový šaty
to mu nevadí
že je špinavěj
do rtů si kouše
to mu nevadí
že ho to bolí
a taky jazyk
dostal injekci
už je zas klidnej
hrozně se stydí
že je od bláta
KOLEM
kolem
dusí se logika všeho
kolem
prochází praštěný duše
kolem
za chvíli všechno už praskne
kolem
myšlenky scházejí z cesty
kolem
zcestný jsou závěry všecky
kolem
dokola už je to jedno
rozhlídni se kolem taky
obzor ti zacloněj mraky
je vidět jen na přízraky
skutečnost zakryly mraky
skutečnost zakryly mraky
ZPRÁVA
nové vlna
revolta od Formana
pražský beatnik medituje nad injekční stříkačkou
myšlení
životní sílu
několik beden Triphenidylu
avantgardní básník platí účet za záchytnou stanici
stovku
stodevítku
dvěstadvojku
mám chuť na pivo hele nemáš trojku?
× × ×
seděli seděli
za jednou sklenicí
nikdy nevydaní básníci
a moc se sobě podobali
× × ×
voni by chtěli mě trochu napravit
tak jsem v blázinci jako na koni
PTÁCI
podivní ptáci
z kostelních věží
hlasitě krákaj
potichu sněží
co bylo včera
když nic už není
stejný jsou týdny
i ptáci stejní
peří se sype
z kostelních věží
a venku mrzne
strach tiše leží
podivní ptáci
nenesou štěstí
zvony zní dutě
jak rány pěstí
MIMO
dostat se tak mimo
snad je to tam jiný
dostat se tak mimo
mimo naše žití
musíme to zkusit
jak se dostat mimo
možná že to půjde
ZDI
teď koukej před sebe
jakou máš vysokou
na šedo netřenou
stojí tu před tebou
zeď
měl jsi svý představy
jež se ti posraly
dostal jsi komplexy
tak jsi si postavil
zeď
seš trochu zatrpklej
v sebe uzavřenej
klidně nic neříkej
přece máš před sebou
zeď
POCIT ALKOHOLIKA
veškeré ušlechtilé myšlenky a vzletné teze
existence mocných a totálních režimů
existence celého světa
vzaly k radosti mocných i totélrežimů
za své
pod mohutným a neodolatelným nátlakem
existence láhve vína
ve vzdálenosti dvou metrů
od mého psacího stolu
ZAMYŠLENÍ
dnes v půl třetí jsem šel z práce
a přišlo mi najednou děsně líto těch všech lidí
který se tolik těšili osm a půl hodiny domů
celou šichtu o tom kecali
a teď přijdou domů
a nemaj tam ani Velvet Underground
ani Hry od Róziewicze
ani knížku reprodukcí van Gogha …
ani …
ani …
ani …
tak mi jich dnes přišlo líto
u těch píchaček