Krize – Homér

KRIZE

Ne každý má důvod ke smíchu
a v tom je právě ta svízel
Bud radši prosímtě potichu
Stejně se dostaví krize

Někdy más zas pocit takový
že by si nejraděj zmizel
Nemůžeš svíraj te okovy
A pak se dostaví krize

Nebo se svěřuješ doktorům
trápí tě prý divný vize
Teď už máš v sobe snad osmej rum
Kdypak se dostaví krize

A tak si dej pozor na hlasy
mohou znít někdy dost cize
A nevěr není to počasím
To jenom přichází krize

Potom se o bláznu neškodném
povídá Je někým řízen
Není to pravda jen každým dnem
Ke slovu přichází krize

Slovutní pak páni učení
promlouvaj o tvojí schíze
Na věci to však nic nemění
Taky je zasáhne krize

A když snad máš důvod ke smíchu
tak všechnu smetanu slízej
Modli se ke svýmu teřichu
I tebe najde – ta krize

dovětek:

víme už že krize krysa je
chová se přece jak krysa
krysa ti utáhne obojek
krize se pak k tobě lísá …

brno
8.4. 1992

AŽ

Až budu viset na šňůře
/píšu to jenom Tobě/
nebude ni tam nejhůře
možná, jen trochu blbě

Až budu viset na jedli
/jen Ty to můžeš vědět/
nikdy se mnou nic nesvedli
na zadku zůstaň sedět

Až budu viset na smrku
/jenom tobě to říkám/
že oprátku mám na krku
a jen s Tebou si tykám

Až si tu mašli přehodím
přes ňákou větev strom
ještě Tě v duchu pohladím
a potom mazej domů

Až budou viset na šňůře
všichni mí kamarádi
Nebylo nám tu nejhůře
mějte se všichni rádi

brno
29.2. 1992
věnováno Šárce