KONTROLL – Hrajem cigánskej hárdkór...

rozhovor Marka Soboly s bratry Holubovými

Co hrajete, jak dlouho a proč?

Hrajem „cikánskej hárdkór“, hrajem ho necelý tři roky a hrajem ho, protože mě/nás to hrozně baví. Neni to jenom o muzice, ale o širšim kontextu, kterej je s tim spojenej. Lidi, ke kterejm jezdíme hrát a který jezděj hrát zase k nám, „udělej si sám“ přístup …

Zaujalo mně jak jsi pojmenoval co hrajete „cikánskej hárdkór“, jak vás to napadlo?

Cikánskej hárdkór nám přiřknul Zdenda Frýba. Ještě když dělal koncerty v Hořicích v Kafékafka!, tak nás tam (zpětně si uvědomuju, že to bylo těsně před zavřenim) pozval a jelikož se sám neúčastnil podal o nás stručný info Alešovi a Janě, který tu kavárnu vedli. No a zrovna v tý době sme na uvítací stránku Kontrollu hodili zfalšovaný občanky, kde byli naše fotky (Pepi měl tou dobou krásnej světskej knír a já vypadám jak cigoš stabilně) a k tomu vymyšlený jména Lájoš a Lászlo Horváti. Na to, že to bylo dělaný v malování, to působilo docela věrohodně. Takže pořadatelé furt vyhlíželi „nějaký cigoše, co hrajou hárdkór“ a přijeli sme jenom my, ale ten přívlastek se nám líbil.

To mně fakt dost pobavilo, mám rád mistifikaci a když si ze sebe lidi umějí udělat srandu a neberou se příliš vážně. Hrajete v dosti netradičním složení basa – bicí, je to z nouze cnost či jste nenašli nikoho, kdo by s vámi chtěl hrát, nebo prostě vy si s nikým hudebně nerozumíte – nerozlučná bratrská dvojice?

Co se složení týká, tak to neni žádnej záměr. Vykrystalizovalo to. Původně jsme hráli ve třech (na kytaru hrál a zpíval třetí bratr) a jmenovali jsme se Ilunga. Bratr se na to vysral, tak jsme to rozjeli ve dvou. Jednu nebo dvě zkoušky jsme měli s jinym kytaristou, ale to vyšumělo do prázdna.

Zajímalo by mně jaká hudba vás ovlivnila, co jste začali poslouchat, jaký byl váš vývoj, znám to, že sourozenci na sebe mají určitý vliv. Co se vám líbí jak v hudbě tak i v literatuře dnes?

První kapela, kterou jsem poslouchal z kazety byli Roxette. Pouštěl jsem si furt dokola „How do you do“. Bylo mi takovejch jedenáct. Ale aby bylo jasno, tak ta písnička se mi líbi dodneška. První kapela, kterou jsem poslouchal pravidelnějc a dlouhodobějc potom byli Kabáti. „Má ji motorovou“ až „Megahu“ mám všechny na kazetách. Potom zhruba od šestnácti přišla Nirvana. To je pro mě dodneška naprostej základ. Je to asi jediná kapela, kterou jsem fakt sjížděl se všim všudy (desky, trika, knížky, …). Dokonce sem si podle Cobaina obarvil na střední vlasy na červeno a Grohl za bicíma to je něco … S tim souvisí i to ovlivňování, protože s Nirvanou přišel nejdřív Pepi a od tý doby mi vyšlapával hudební cestičku. Hlavně ke kapelám okolo Silver Rocket. Od toho se odráží i ta současnost. Ani tak moc nerozlišuju nějaký styly (zařazování u mě končí někde na úrovni dechovka-rock-jazz …), ale spíš „filosofii“, přístup. Prostě jestli to tý kapele věřim. Co se literatury týká, tak mám základ ve Čtyřlístku (zděděnej po starších bratrech), pozdějc Odvedu vás do Sierra Madre, Tulák po hvězdách nebo Navzdory básník zpívá. Ze současnejch se mi líbí třeba Balabán a hodně rád mám Václava Cílka.

To jsi mne potěšil Čtyřlístek je pro mně základ veškeré moderní literatury a filosofie, mám vyvázané všechna čísla a dodnes si v nich čtu. Kdo se u vás stará o texty, podílíte se na nich oba dva, nebo dokonce ještě někdo jiný?

Texty jsou z naprostý většiny Pepiho práce. Já sem napsal jeden a u druhýho sem přišel z kostrou. Zbytek je basákova práce.

Co pro vás vůbec dělat hudbu znamená, je to jen exhibice na pódiu či proto abyste mohli oblbovat holky, nebo máte větší ambice, něco dokázat?

V: O tom sám dost přemejšlim. Pravda je ta, že sem si díky naší muzice ještě nikdy nezašukal, takže v tomhle ohledu to neni nijak žhavý.

To exhibování tam asi z mý strany trošku bude. Já sem obecně celkem sociální typ, co má rád lidi a rád před nima i s něčim vyleze. Druhá věc je, kolik z těch lidí naši muziku bere. Teď naposled jsme hráli v sobotu na otvíračce prostoru jednoho chvályhodnýho kolínskýho sdružení a tam většina lidí radši utekla ven, takže sem se moc nevyexhiboval.

Ambice … ty má podle mě každej, ale je otázka, kam směřujou. Asi myslíš ambicema rádio, plná Lucerna nebo tak něco. To rozhodně ne. Pro mě je to v první řadě čirá radost. Když s Pepim hrajem, tak mám fakt pocit štěstí. Ani nevnímám lidi, protože sem jednak natočenej k němu a jednak mi většinou svítí do ksichtu světlo, ale jen čumim do blba nebo na bratra a bavim se tim zvukem, tim, že tam ten den sme, že sme tam chtěli bejt, bavim se těma lidma, co nás tam pozvali, bavim se náma.

J: Já to mám trošku jinak. Jsem, hroznej trémista, vylízt na pódium pro mě bylo hrozný utrpení, takže spíš mi šlo o to to překonávat. (A to teď jsem postoupil ještě o level vejš a budu dělat rap!)

Hudba mi přijde jako skvělej vyjadřovací prostředek. Ve spojení s textem (slovem) je to ohromně svobodnej prostor, kde můžeš prakticky cokoli. Hraješ třeba blbě, falešně a co já vim, ale vždycky můžeš říct, žes to tak chtěl nebo položíš důraz na text atd. Taky mě hrozně baví to všechno vymejšlet. Ale potřeboval bych někoho, kdo to za mě nazkouší … Další věc je, že kolem muziky, kolem který se pohybujem, jsem potkal ty nejlepší lidi. Nezištný, milý, svý, poctivý. To se mi nikde jinde nepovedlo. Je to pro mě taková sféra, kde platěj trochu jiný pravidle než tady všude okolo, a to je snad ještě mnohem důležitější než ta samotná muzika.

Co se týká tý ambicóznosti, tak mám veliký cíle. Dělat koncerty (tzn. znova rozjet náš klub), chtěl bych vydávat desky svý i jinejch kapel a nejradši bych ty placky i lisoval.

A holky taky choděj, takže cajk.

Texty

Pro vás

Podám vám ruku.
Pevnou ruku.
Tětivě luku.
Pevnou ruku.

Holkám i klukům.
Pevnou ruku.
Tichu,hluku.
Pevnou ruku.
To všechno dělám pro vás.

Krátkej řetěz a silnej provaz
To nejlepší chci pro vás.
Krátkej řetěz a silnej provaz.
Tvrdost z lásky (jen) pro vás.
Krátkej řetěz a silnej provaz.

Ráno

Dívá se na ni, a neví,
je hezká anebo není,
čtyřicet čísel nad zemí,
minutu po probuzení.

Zavřený oči a čeká,
co je to tu za člověka.
Chrání ji teď jenom deka,
ji cizí prostředí leká.

Po dlouhý noci propitý
panujou divný pocity
většinou ráno.
Dva žhavý meteority
ledovou vodou politý
je ráno.

Bude-li

Budem‘ tu po tmě stát
a tvrdě pracovat.
Z věcí se radovat,
budoucnost plánovat.

Budem‘ tu po tmě žít,
mlčet a mít svůj klid.
Na louce tábořit,
nikomu nevěřit.

A až se rozsvítí,
tak se uvidíbude-li
nebo nebude-li
to v prdeli.

Chuť na cizí ženskou

Mám ji rád,
chci s ní bejt,
neměl bych vo jinou stát
a v cizim záhoně rejt.

Jenže tu je.
Jenže ji mám.
Mě válcuje.
Neovládám se.

Jenže tu je.
Jenže ji mám.
Mě válcuje.
Neovládám tu

chuť na cizí ženskou
hezkou.

Ve mně

Ten lovec sběrač ve mně
vypadá masožravě,
neznámá země ve mně
je objevena právě,
to světlo a stín ve mně
snad budou v rovnováze,
ty rychlý stroje ve mně
snad zůstanou na dráze.

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce