Kašpar – Homér

KAŠPAR

Je mi třiatřicet, tak to mám za pár,
strašit už tu dlouho nebudu.
Narodil jsem se jak kašpar
snad díky Bohu či osudu.

Pro paničky jsem jen kašpar,
když házej mince na pobudu.
Však hodí se každej tolar.
Kašpar jsem a jinej nebudu.

Kašparem jsem, milí páni.
Naražte už pivo ze sudů!
Tuhleten kašpar – jen k pousmání.
Jsem kašpar a jinej nebudu.

Až kašpar skoná, mí milí lidé,
nezatracujte ho, prosím Vás.
Dyk po něm další, další přijde
a vás, potvory veme ďas!

věnováno všem zapšklým pseudointelektuálům
5.8. 1997

P. S. Petinka leží na stole a dělá mi pani sekretářku

ZIMA

Za chvíli skončí léto
a začne padat sníh.
Jó, já vyčet jsem to
tuhle z učenejch knih.
Né, Pane Bože, nebylo to v tóře –
– to jsem se, blbec, zase jednou prořek …
A proto skončim samotnej jak mnich.

Za chvíli skončí léto
Začne zas padat sníh.
My tady nevíme to
což pozwoleno a co hřích.
Né, Pane Bože, tohle nebylo v tóře,
já jen před chvílí pár lahváčů pozřel.
Mráz jede po těle – toť dívčí smích!

Za chvíli skončí léto
a potom začne padat sníh.
Prosímtě, kámo, zveřejni to!
Třeba i to, že jsem chlastal líh …
Né, Pane Bože, tohle nejni v tóře,
já nikdy nepřekročim Rudý moře.
Myslíš, že bych se ještě někdy zdvih?

Až teda skončí už to léto,
na mě v pangejtě bude padat sníh,
snad aspoň někdo vodpustí mi to,
že jsem byl lump, čet zlý knihy a liboval si v nich.
Snad, Pane Bože je to přecijenom v tóře –
– moje výplody nechaj lidi schořet.
A aji zato poděkoval bych!

věnováno létu + Pattince
15.8. 1997
my room

BEZDOMOVEC

Našel jsem v parku bezdomovce.
Pršelo, jenom se lilo.
Šel za mnou trpně, jako ovce
asi tak k půlnoci bylo.

Drkotal zuby, chtěl něco říci,
znělo to, jako když vlk vyje.
Tak doved jsem ho na stanici
Český Policie.

Tam přeci vědí vše nejlépe.
Naivní byl jsem jak tele.
Můj bezdomovec kosu klepe
na Příční ve studený cele.

Ještě jsem dostal vynadáno,
prej jsem jim přidělal práci.
Měl si ho nechat, dyk stejně ráno
vodvezli by ho funebráci.

Takže nic novýho nepřináším.
Jen na Příční, ve studený kobce
každej den vo půlnoci straší
duch toho mýho bezdomovce.

20.8. 1997
my room

KAMEŇ

Nad Kuřimí jasná záře …
kameň
kameň

Nastav ruce, obě tváře,
pan bachař nás štólou sváže
cestu k celám nám ukáže.
A na cimře se dokáže
zda jsi king či jeho páže
a co čeká prcačkáře –
– fellace na pisoáře,
modrej zadek, zpuchlý tváře:
pendrek pravou víru káže.
Kameň
kameň

Nad Kuřimí jasná záře
kámoš koňa voknem háže,
že Krajskej soud vinu maže.
Jen jedno ti nevodpáře,
že máš modrý tělo, paže,
jak se zbavit tetováže,
by tě nikdo neurážel …
A tak dále a tak dále
dobře bylo v kriminále!

KAMEŇ!

22.8. 1997
text for IDIOT CRUSOE

ZÁCHYTKA
/punk/

Ležíme ve slipech
někerý nahý.
Někerý napevno
přikurtovaný.

Ležíme ve slipech
někerý nahý.
Někerý totálně
zdevastovaný.

Ležíme ve slipech
někerý nahý.
Před lidma naprosto
zprofanovaný.

Ráno nás pouštějí,
co dělat, chlapi?
Víte co, povídám,
pudem to zapít!

22.8. 1997
text for IDIOT CRUSOE
correction 30.8. 1997

ZRŮDY

Nikdo nevisí,
krev se nemísí.
Seš tu aby si
víc už nemyslil.

Rudá potvora
nic už nezvorá.
Kolem tábora
voheň plápolá.

Zrůdy pod hlínu,
podzrav maminu.
Zejtra ve stínu
půjdem do plynu

9.10. 1997
zkouška Líšeň
music IDIOT CRUSOE

ALEXANDRIE

ALEXANDRIE

Ať zvětralé či vyčpělé
pívo ve svý hospodě pije.
Ať všední den či neděle
řve, i když povahy nesmělé:
Chtěl bych jit do Alexandrie!

Filozofuje či blábolí:
Ty ženský, to sou stejně zmije!
Pak vychrápe se na roli,
zláme si nohu ve zmoli
na cestě do Alexandrie.

Ač chce zachovat dekorum,
ty kérky, jizvy těžko skryje.
Kopne do sebe další rum
a furt mu nejde na rozum,
že nedojde do Alexandrie.

Kdo na pohřbu mu zazpívá,
když tolik let už v zemi hnije.
Končí má báseň tesklivá,
kdesi v dálce se rozplývá
nádherná, bílá Alexandrie …

věnováno …
17.9. 1997
my room

LEDER

Z komínů zase nasládlá jde vůně
a moje kočka pořád, pořád stůně.
Však v Charitě je xtmdesát lůžek
a pak nás všecky stejně stáhnou z kůže.

Komíny padly a padli všichni padlí
a přej i ti, co doposavad vládli.
Meine kleine Katze, já přinesu vám růže.
Snad stihnu to, než nás stáhnou z kůže.

Dyk svět je napadrť, ta drť se ještě drtí.
Jenomže kočky nebojej se smrti.
Ten kříž ti strhnem, toť animální bůžek.
A pak nás všecky, všecky stáhnou z kůže.

Komíny zase na prázdný nebe civí.
Psi v prasečinci rvou se jako diví.
Má kočka praví: Netřeba jim služek!
Takže nás asi všecky stáhnou z kůže.

Herr Offizier, sou ňáká divná fůze.
Daj stáhnout kůži celý zdejší lůze.

10.1. 1997
my room

BLACK CAT
/černá kočka/

Má černá kočka mi sedí na rameni.
Lidi a psi na nás zuby cení.
Černá kočka – toť symbol čarodějnic.
Patříme do pekel či do Černovic.

Má černá kočka se ke mě pěkně lísá.
Vona je kočka, nejni to žádná krysa.
Hulákáj lidi, psi štěkají co nejvíc,
ty černý kočky patřej prej do Černovic.

Má černá kočka má mě děsně ráda.
Ráda, neřáda, je to holt její vada.
Mohlas tu bejt ještě pěknou chvíli.
Inkviziční psi nás však upálili.

Upálit kočku, to ty pse totiž nesmíš.
Ať je to katolík, protestant či kacíř.
Máme svý hájemství, ať tam někdo vkročí!
Má černá kočka vyškrábe mu oči.

23.1. 1997
homér + Patti
our room

KAT

V hospodě sešla se opozice,
kde taky jinde, to se přeci sluší.
Na dubový usedla lavice,
dali si pívo a každej předem tušil,

že Vůdce vzkřikne: popravit diktátora,
co léta našince sužuje a drtí,
ta potvora, co tu s námi vorá …
Však jeho kat propadne zřejmě smrti.

Domluvil Vůdce a v hospodě je ticho.
I tajnej ztich, co fízluje venku.
Každej si hladí z piva tlustý břicho
a myslí na děti či na manželku.

Chtěli bychom být zas svobodným státem.
/Vůdce jak Žid na pekáči se vrtí./
Problém je v tom, chceš-li bejt jeho katem,
propadneš dozajista smrti.

Nač natahovat ten epos nebo drama?
Nemaje ženy, jsem mistr popravčí.
Jen nechci slyšet, jak pláče moje máma
unisono pak mnoukání kočičí.

9.12. 1997
my room