JINAK aneb zjevení normální není
Debata Milana Haußmanna s Lubošem Vlachem a vice versa.
Na každém místě
a v každé době
pletou se sami v sobě.
Raz dva jsi demagogem.
Sbohem!
(Luboš Vlach)
Milan: Posekal jsem zahradu … norma se posouvá. Nejprve jsem jezdil tam a zpět, potom nahoru a dolů, v soustředných kruzích. Posekal, pokosil, vyžal meze … Napil jsem se mátového čaje. Psali, že šňupání máty peprné potlačuje pocit hladu. Myslím, že obě věty spolu souvisí pouze v jazyce. Co dvě hodiny si omátujeme nosánek a snížíme spotřebu o 3 000 Kalorií na hlavu.
Luboš: Kalorie se dávno nepočítají, to je už opuštěná dietetická normoteorie. Tato pavědecká metoda se nedopočítala proměnných. Stravovací poradci se holt přepočítali.
Posunuté vnímání normy … posunuté vnímání … zbývá poslední krok k tajuplné mystice. Čekal jsem nějakou odezvu. Veškerá žádná … Nikdo nic … Možná, že ani já … možná mi to jen napadlo …
Norma se neposouvá, je z principu nehybná – zbytnělá konfekce na všechny časy a NIKDY_JINAK. Norma je zbytnělou konvencí, fixací až fixlací. Procentuální údaj výskytu nějakého modu vzhledem k mapovanému počtu. Svižná jak katatonie …
Norma jako vzorec je sice neměnná, co se mění, je však vzorek.
Norma je užitečná. Ale pouze do doby, než začne obec (jejímž je výmyslem) škrtit a dusit. Než vyškrtne ze slovníku slovo JINAK. Jinak nechápu jak můžeš chápat jinak, tedy slova jinak než skrze slova … tz. obrazně.
Problémem slova NORMA je, že označuje jak VZOREC pro výpočet, tak i VZOREK populace tímto výpočtený. Ejhle, jedno slovo a dva významy … pohybujeme se na tenkém ledě … navíc populace se dynamicky mění, tedy mění se i NORMALIZOVANÝ vzorek. Populace se může změnit dokonce natolik, že ta původní norma o ní už naprosto naprosto nic nevypovídá … Bez NORMY se ale populace nedá měřit. Problém se vyřeší zavedením JINÉ NORMY …
Pro většinu populace je normativ ukazatelem tzv. správnosti. Žijeme ve společnosti, kde většina má vždy pravdu. To je bolševismus stále nemrtvý a právě takový se demonstruje coby norma. Mluvíme o začarované kružnici. Čidlo epifýzy přijímá informaci o tzv. NORMĚ, což spouští produkci hormonu epizýzy melatoninu … tento reguluje cirkadiální rytmy. Člověk miluje zkratky a kruhem je to nejblíž …
Ani jsem ještě nezačal a končit nehodlám … není nutné začínat – není nutné končit … Sedím v zahradě. Na modře károvaném ubruse stojí šálek černé kávy. Nic víc, jen volně plynout, pokračovat v proměnách … Slunce svítí, včely šumí v koruně, javoru … další nedělní ráno. Slova: Tvář plynula, připozdívalo se, slunce zapadalo, valem se stmívalo … ani tvář, ani zeď, ani stůl, ani podlaha, vůbec nic …
Ta káva na károvaném ubruse není káva?
To je vedlejší … zatímco si lžu do rukávu a sypu nápady z kapsy, popisuju obsah vědomí. Na tribuně stojí Michel Foucault a hovoří o pravdě – opravdu bojuje o pravdu. Musíme si vymezit vztažnou soustavu, pravda by měla zůstat invariantem. Avšak vždy se najde kanimůra, která nám do té naší skládanky nasere nepatřičné prvky, které nejdou nikam zařadit – nikam nepasují.
Ale to je právě dobře! Je to znak toho, že normočlověci a normoslova ještě neobsadili všechny pozice. Namluvím rukávu PRAVDU!? Vždyť právě Foucault říká, že epistémé stávajícího (každého stávajícího!) paradigmatu je ZASLEPENO.
Co zbývá, když si pod slovem sdělení představuji něco jiného, než obecně přijímanou pravdu?
Pak tě má obec za public enemy, což je strašné a pokud by ses jmenoval Sokrates, tak ti nalejou jedu. Strašidelná představa ovšem je, že by pod slovem každý chápal totéž. Obecná pravda není pravdou, nýbrž tuctovostí, norma ruku v ruce s rukávníkem normopatie. Normální je tuctové (dvanáct robotů); za nenormální je jedinečné, tj. osobní a JINÉ, to už je rovnou na blázinec. Jiné je totiž sacrum (das Heilige). Jiné se pozná podle toho, že není normalizovatelné. Zjevení není normální.
Každá rada drahá a dobrá rada nad zlato.
Není vše zlato co se třpytí. Kam až paměť sahá, ale nedosáhne, tam duši nepopleteš, tělo ano. Co (čím?) je to ta obecná představa?
Dnes ráno teklo pivo proudem, potom někdo vypl proud. Ve vchodech klímali opilci a zamilované dvojice vrkaly do rozednění. Tu a tam spadlo pár kapek deště. Nic co by stálo za řeč. JSME MISTŘI SVĚTA! Já nejsem my-mistrem. Mluvím v jazyce jazyka nemaje. Ano, až přide pravý čas … modrý nebe, slunce, modrý moře, modrá smrt … Modrá je barva melancholie.
A modrý z nebe. Já si přeji růžovou! Šťastná smrt nad zlato.
Budoucnost patří oranžové. Ambrovému nektaru. Rosé je passé, ale nemůžeme všem
okamžitě zvednout platy, je to věc postupného vývoje.
Postupnost jedna potupná …
Věc postupného vývoje – pravda, výsměch, smích, slzy, pokání … Slova leží na cestě k pravdě, na spojení neskutečného s neskutečnem bez vztahů, bez námětů, bez podmětů a bez předsudků … kamenitá cesta … štěrk s příchutí moči …
V láhvi od Coca-Coly je krysa v pasti. Sklem se ven neprohryže. Taky se ta láhev zevnitř dost těžko rozbíjí. Hlavně neutonout v moři možností. Na druhou stranu: Dívá se na televizi. Vidí Coca-Colu a ví, že prezident pije Coca-Colu, Vladimír Ilič Lenin pije Coca-Colu a pomyslí si, že i ona si může dovolit pít Coca-Colu.
V oceánické množnosti žijeme nemožně.
Vox populi: Řekni mi v čem je multikultura užitečná!? Pokud nejsi původem „čech“, tak se nevyjadřuj.
Já jsem z Marsu, spadl jsem z tamní višně, vyjadřovat se k jaderné reakci nebudu, raději se ohraničím ničím. Hlas (vo-)lební se nepočítá. Hlas se nedá. Vibrace se nedají sčítat. Poznaná nutnost? Nutnost není poznatelná ani dokazatelná a POZNATELNOST jakbysmet.
Vzdychání nad jedním a touha po tom druhém … kolem dokola se prolíná, vine se, koncept JINAK – co tam přisypat pár dat: „Změna je život.“ nebo třeba “Nevadí, že bude hůř. Hlavně, že bude JINAK.“ Jinak psali, že klesá poptávka po plynových turbínach, což je indikátorem zpomalení hospodářského růstu.
…nejsou bez viny, co vsugerují, to se stane, ale já už z poplašných zpráv vyrostl. Vesmír se přece rozrůstá. S růstem na věčný časy a NIKDY JINAK!
Marx se v hrobě otočil a povdechl si: “Trhy stále rostly a poptávka stoupala … Moderní buržoa bude nahrazen myslícími stroji a automatizovanými výrobními postupy.“
Jaké další objevy fashion trendů ve světě nového umělohmotného náboženství?
Barbie Kálí zní super a New Plastic Religion ještě líp … a vytvořit takto celej pantheon mě naplňuje nadšením … Možná by to chtělo ještě nějaké to božstvo budoucnosti …
Ale to už tady bylo, např. punk estetika s mantrou NO FUTURE … Ale i tak je mi tvorba nového pantheonu sympatičtější, než módní varianta s etiketou konec příběhu.
Luboš Vlach × básník × publicista × dietní disident terapeut chuti × hudební vydavatel × konceptualista × cizinec a blíženec × komparatista × partizán × paličák český × nositel odznaku „SLOUŽÍM ZDRAVÍ LIDU“ × vyjmutý fond × editor partizánského ultrazinu DNO × žije v Brně