Jazz Suite – Jazzové haiku

Alex Mašurkov

(…a nyní do přístavu vplouvá anděl …)
THEMA V. –

„Blues for Charlie Parker“;

Lidské světy duní vesmírem bohů hor Himalájských.
Lkají
Bouří
vznáší se
Smějí
Létají strmými dechy bytí Milují a cítí
Paty od dehtu odlepují do lázní mléčných –
šlépěje od země vstupuji do bání sfér nebeských
až přistanou zpět
A znovu
S myslí v oblacích tonů, chvěni a zvuků
V sobě tělesném už druhou láhev vína
a pár sklenek řízných nápojů ohnivých co ústům košťaty dehtem
zbarvují jazyk i mozky
až do černá, ale zlaté žíly prosvitají
až k věčnosti
Pár tahů ze silných dryáků a levných tabáků
Opojeni v kouři clony duhové (zatím déšť nehrozí)
Smrtí do těl zažehli život a vše tak dokonale zapadá
„All right!“
A řinkot – třeskot okolních stolů též zapadá
Do rytmů hudby
Do rytmu bytostnosti
Do rytmu bytí

Veškerenstvo slazeno do společných, pravdivých harmonií
Hudba-hlasy-řevy-skřeky-smíky-řehtot-ržánl-svíjení radostného vytržení
Vše se vznáší ve vírech života a smrti
Živelnost v dýmech kouře alkoholů a vše společně tvoři hrdelní
vodopády, které vlévají mízy do žil nad čímž vládne Hudba.

Známí i neznámí se přátelsky zdraví a objímají
Duše se střetávají Poznávají. „Ať žije tradice harlemských klubů“,
vykřikne kdosi „do vřavy“
nejpacifičťější bitvy v dějinách a tanec víří v dál a dál.
Kapela pokračuje po třeskném výletu po strmých krajinách
do končin nebeských
Charlie přitiskne k polibku nejvášnivějšímu hubičku k ústům svým
a kapela spouští z oblohy měsíc s vzbouzejícím se rozespalým
Stardustem … však on ukáže svou moc, jen co se trochu probere –
a ta energie začíná být cítit nebezpečně přeskajíce jako
elektřina ve vzduchu.
Kontrabas duní, drnčí a tančí a vše udržuje v kontaktu svatém
spolu s bubny, virbly, činely a rytmy – zrychlují tep a vaří krev
(až k varu přilož ucho už bublá)
Kmitají záblesky těl
Barev ve svatyních míru, štěstí a radosti
a tu pojednou počne kytara rozlévat tóny do mlh krájeje je přitom ostrými
a úsečně pohlazením zároveň laská něžnými dotyky vodopádů citordění
slasti pružícími motýlím pohlazením od dívky v jemném
mušelínu vonící sladkostí mléka, medu a něhy, která teď vystříkla
z reproduktoru pospolu s něžností a hebkostí propletenců melodií
střídaje se s uzenými, zemitými (se zenitem až za zenitem) kaskádami
začouzených a namodralých akordů
prostupů postupů podobných rozevláté andělské tváři
a do tohoto již nabitého celistvého božského prostoru náhle vpluje
důvěrně známý avšak opět zcela nový hlas
chrle spousta odstínů barev-nálad-sluncí-hvězd-lodí-cest-zablácených
údolí-kalných vod i čirých tůní-za plýskanic větrem dechu připlouvá
do smutného přístavu zrození naděje-a zase se vyhříváme na sluncích
z podzimu do jara - zimu přežijem - tady za zvuků svěcení jara
hlasu saxofonu křehkého ptáčka…"Birde, zněj mi na vždy v učích …"
a na konec erupce konsternované slétává trubka, jenž vše sleje
do neuvěřitelného souladu-souznění-výbuchu-přeletu nad věčností Než
zas budem nuceni, my touhy bláhoví Ikarové, sestoupit zpět
z nebe na zem.
Nastal výbuch band utichá
Hvězdný prach odletěl zpátky k mlhovinám
(aby navěky putoval galaxiemi po hrbech nekonečna – nabil energií
existenci navěky)

a vteřina věčnosti zaduní tichem a sesype se neuvěřitelnou salvou
potlesku (satisfakce vyčerpaným tělům a osvíceni pro psychés)
Hudba unikla.
Lidé, zmateni z orgazmů začínají navracet se zpět k zemi

a vyčerpáni, ale štastní procházejí návratem
Do dehtu země
Opět zpátky, avšak s radostí v křídlech svobody očištění
osvíceni
Blaženi.

Tohle je zvuk Zbité generace!

Hudba.
Zvuky.

To ono nepojmenovatelné
To co můžeš pouze procítit
Prodrat se tím až ke kosti-k srdci-přelít život do žil –
do duše
vyzpívat své starosti-trápení-smutky-žaly-boly
znásobit své radosti a blaha
Semknout se v míru, lásce a porozumění
pospolu
"COME TOGETHER!
Right now.
Over there!

Masová modlitba.

Omytí
Opróštění od negací
Očištění
Blažení požehnáni
spaseni.

…a vše se počíná nanovo v této
svatyni záře zvuků, světel svící, pachů potu, kouře, tužeb
v pospolitosti vůní cizích těl dráždivých …
…a vše se počíná znovu …a barman bubnuje mosazným příborem
na pult, rozdělává si osobní jam session, vlastní blues a tím
se v nebe odpaluje a odlétá a ostatní s ním se též navrací.
…a vše se počíná od počátku
a kapela opětovně podpaluje hranici a lidé muzikanti, vše vůkol
s kapitánem Charliem (jenž zavelí, odpočítá a počíná zpívat
společně s ptáky ve větvích a opět vtiskne polibek a odlétá)

Free as a Byrds …

…a vše se počíná znovu …

Masová modlitba
za všechny
za všechno
na světě …

A odlétáme zpět do nebes,
držme se poručíku,
kapitán Parker nás odnese až
za věčnost …

A všichni jsou blaženi.

Požehnáni a spaseni.