JAZYKOVÁ POLÍZANICE aneb OBSTRUKCE STRUKU

→ MYTHOETYMOLOGIE ČESNEKOVÁ by jajn ←

Vítej v Česnekově … Ke vzniku této r’n’roll/rolnické osady (slovo osada odvozeno od slova sadba) došlo během územní expanze divoké česnekové populace. Následkem rozsíření bylo roz-růsta-jící se město (město je odvozeninou ze slova místo) přejmenováno na Česnek-off … Místní měli ty nejostřejší jazyky, nikoho tedy neudivilo, když jedno f bylo odetnuto, dosti bylo odkecaných písmen, dosti slov – Česnekof – (podobnost s územní oblastí Kocourkof zcela nevyloučena) – je hlavním městidlem ČESNEKové REPU

Za-zvonil zvonec a pohádky je začátek …

„Už v několika uplynulých Garlících jsme vás žádali o pomoc při vytvoření spisovného jazyka česnekového formou obšírného slovníku. Svůj apel touto formou opakujeme a směřujeme na všechny palice. Veškeré nápady a slovíčka směřujte na adresu redakce. Děkujeme za společnou práci.“ (Garlík – portál Společnosti přátel česneku)

Výzkumní pracovníci zdejšího jazykového ústavu se (s jazykem na vestě) úúú-snesli, že je nejnižší čas se v tomto úúúkole angažovat. Vyhrnuli si tedy rukávy a nedbaje sbíhajících se slin (na jazycích) s/pustili se do jícnu (etymologického vrtu) česneč/štiny, prehistorického jazyka básníků a filosofů. Smrt na jazyku, jazyk na vestě, jazykoví vědci jsou z onoho jména (ČESNEK) v šoku, není divu, vždyť jde o ono dávné bájné PRASLOVO, matku matici všech slovníků a otce jazyků, což mate - je nezbytno poskytnout akutní poslední pomoc lekcí mateř/štiny …

jazyk sám
mlaskáním ód-žene
potíže
když na to přijde
ze všeho se vylíže

neboť, jak zjistil Goethe, „čísti jméno (z) krásy žádný vědec netroufá si“; česnek jistěže je krása ves/mírně rozpínavá a slovo špičkové, slovo kopí. slovo štěp, slovo na vidličce čpící —

dlužno též podotknout, že etymologie – ze/jména ta předvědecká, lidová, divoká – je hustě prošpikovaným terčem … služkou všech, profesí kněžskou – řeč. etymós = pravá cesta, pravda a dveře. Arciže v tého stati kráčí o etymologii intuitivní, tj. výPLOD bujné fantazie, vnuknutí a in/spirace vůní věru mimozemskou.

„My ale neznáme etruštinu.“ (M. Eliade)

Intuitivní etymologie se příčí příčinně, je povýtce poetickým odvětvím jazykovětného spor(–t–)u, obřím slalom/mem básně, drsnou školou detektivní. V prvotním jazyce se místo mluvení zpívalo ohnivými jazyky rapu rapsodického, jóóó … to byly časy … tehdy ještě nesmrděl kliškou žluklé suchařiny …

i malé děti vám potvrdí,
že česnek vůbec nesmrdí
to není vzdušný zámek,
ale reality hrad,
mají si kde hrát

Česnek je („stejně jako“ etymologie) samodruhý (ó–brrr …) obor. Živí ho všehochuť!!! Příroda diktuje tóny onomatopoicky, písmo vykresluje zvuky a promlouvá k očím svými výhonky, zapisuje se to (sází) v brázdách–řádcích (odtud řada, řazení, řád, řízení, obřad, zřízení,); zralé zlato ze země vytržené způsobuje vytržení verše (z lat. versus, tj. obrat, ve smyslu obracet půdu); brázda, dobrá – tu si vyžádala doba, to je verze jazykového obratu … Ve verši jsou kořeny kultury (z lat. collere = ctít, adorovat, pěstovat.) Verš je výměr, versta, rozloha pole, adverbium versus znamená směrem k. Lyrika plod odkazuje přímo k ob/řadu plodnosti.

„Příroda kvete i tam, kam ještě žádná teorie nepronikla“ (C. G. Jung)

Jde–li o kořeny, je jazykový badatel ze snahy po vytyčení hranic hnedle na větvi, protože hranice/hrana vyráží ve větev, která vymezuje samu sebe svou rozeklaností … je to živý plot, plod – etymolog bulvy valí a

[b, c,  …, x, y, z]

„Jak se na rozdíl od jazyka chová příroda? Stejně!“ (L. Hřebíček: Vyprávění o lingvistických experimentech)

Na zkoušku se zkus zakousnout do stroužku, savec–li jsi, saj jeho šťávy, stroužek po stroužku, denně aspoň trošku … etymologie stroužku mnohé napoví: struk, sporý, stručný je … „cecek kravího vemena“, v jazycích jihoslovanských také luštěnina, kukuřičný klas atp. Stručné je, co má struky, anebo co je jako struk; stručná řeč je tedy řeč hledící si obsahu, ne prázdných slov (lat. in nuce = v ořechu, stručně)“:

různá jsou jména vemena
různé tvary a míry
instrukce stručnosti v struku
uchop rty to slovo za ruku
chtěj od něj záruky
ber si ho do úst ruky
jako mimino cecky
vědecky per os

„Struk nebo strouček se také někde říká částem (drápkům, zubům, elementům) česnekové cibule; místo STROUČEK však obvykle zkomoleninou STROUŽEK (jadrná lidová etymologie si to slovo upravila, jako by patřilo k slovesu strouhati). Jadrné je, co má jádro nebo mnoho jader v jádru.“ Cibule, jak známo, má sféry, nemá jádro a česnek je subjaderný … je jako božské ňadro, rozbito je jádro; pojmová kostra jde na to zostra

v loži i poli při–loží
ruku k struku políbení
nedělá si kozy
česneci jsou bozi
fiat lux
bohyně mají paPRSky

„buclaté kypré žlutavé kyprovlahé melouny“ (J. Joyce)

„mrsknu bičem a tvá kozoňadra se zatřesou“ (H. Traumer)

Východiskem orální STRUKtury je struk. Valibuk vesmíru je tvarem kajícného odstřikujícího (kojícího) ňadra. Struku struktura, architektura. Kus hadra … Jazyk se vysvětluje sám sebou (od sebe.) Je svědkem toho, jak se ze zkomoleniny dotyčné zeleniny stává pravopis … takže více/krát již žádné cecíky, nýbrž genderově korektně KOLATERÁLNÍ PUPENY – ženy archetypální kalašnikova fakta … ta ta ta – krátký proces na dlouhou trať, trrr ta ta ta … strč smrt skrz krk ›»střih a střik je původně stróčí (hanácký plurál luštěniny)« říká Václav Machek, »STRUK je oddílek cibule česneku, zpravidla zdrobněle – lašsky struček, moravskoslovensky strúček, v čechách mylně stroužek (ale spisovně vlivem škol struk = celek vemena …«  … (takže cecek) – a patří ke stručnosti, že nikdo v kosmodromu ani necek … Stroužek smí být i striktní zkomoleninou německého strich › „STRUK – starší tvar byl strouk – je slovo praslovanské (u je z původního nosového o, jak dokazuje polština a slovinština) a znamená něco sporého, nadělaného; v rozličných krajích českých a moravských se tímto slovem označuje lusk“ (viz Naše řeč č.3/1918) › a na Freuda mňouká pes … jistěže nejde o literu, nýbrž o ducha – no to je takříkajíc o fous … vítězství o prsa, dekonSTRUKce STRUKúúúú mu podá pomocnou azbuku – dejte mu pokoj a kojnou a bude spoKOJEN!

A to se ještě ani ne/skulil do strouhy či pří/kopu, úžlabiny, žlabu (na struhadlo dlabu) a už je tu hranice, tím jsem si JÍST …

česnek je ostrá hranice
slovo do pranice
jsme kojenci tradice
obstrukce struku
urvala jazykovědě ruku

stroužek je cele hologramem cibule celé – ONION, uni verze univerza, cepa – střecha světa, římské jméno cibule je odvozeno z latinského unio=jednota (unus=jeden; unikus=jediný, jedinečný); Eurap(er)ská júnie česneková z toho všecek vrní – cibule je královna, česnek král … a prázdnota není pasivní … jméno s rolničkama jí už leze krkem … vémě ve mně a zlý pryč …

„Zvláštností moderní psychiky je, že se naučila oddělovat jména od významů.“ (Zd. Neubauer) (Zd. Neubauer)

„Pojmenovat se dá i to, čemu nerozumíme.“ (I. M. Havel)

Šířit se o široké oblasti česneků, jejichž jména k nám připutovala během (místy i šourem) křesťanské éry? Začasté po/křtěny místy těmi byli bílí počerněni, jazyk mívá záchvaty barvosleposti, je uslintaný, věty se větví a … potenciální předchází aktuální:

Common or local names for garlic include – Poor Man’sTreacle, Devils Posy, Witch Poison, Camphor of the Poorand The Food of Love. (Peter Jostling – Totally Garlic)

Etymologie česneku je poezie čirá, samá síra přihořívá … poetické líčení toho jak se prokousat do středu střetu, totiž do jeho jména, slova zkrátka rozdělujeme na dlouhé, širokoúhlé a bystrozraké stroužky. Stroužek (srpek) pochází ze staroanglického chif, z něhož je vyvozen dnešní hit šifra – či čip, moderní slovo „rozdělit“ je nepochybně jazyková polízanice a tou se prokousnout je nutné; aby ne–došlo k chybě … Rozděl a opanuj se! Něco zdá se visí ve vzduchu, říkají si v duchu i ti nejerudovanější jazykohorolezci.

Není ovšem divu, že jsou z toho rozpačití, ač právě zde je čeho se chytit, prapůvodní význam slova česnek je ČITÍ.

„Zjištění, že to nebo ono slovo je praslovanské nebo praevropské, má i zvláštní význam v lingvistické dno/19/ archeologii: jako jiné typy slov ukazují nám výhled na kulturní a sociální poměry našich předků, tak i tato skupina slovní podává nám svědectví, že staří Slované už znali tyto rostliny, že rostly na jejich území. Taková slova pomáhají nám pak určit oblast, kde staří Slované v evropském pra pravěku žili.“ (Václav Vážný)

Rozpačití činitelé si nyní dají kratší pauzu „na rozmyšlenou“, sáhnou do svých krosen, vytáhnou česneka a vezmou palici do rozumu. Tím aktivují čití, stroužek po stroučku, neboť za nás mluví naše sva/činy, verš po verši, uni/verze verše činovníci činní, etymologie je, jak již řečeno, specifickým subžánrem lyrickým a chuťově nepopsatelným řádem letovým. Brigáda květinového snění „země/vz/duch“ – se s(–u–)ne k dílu … od binomické taxonomie k taxonomii polynomické.

Zde i ignorant záhy upadá do recidivy etymologické extáze, neboť co si počít s čitím „tajného větvení“?! Na počátku je ČITÍ › ČISTÉ › CIT› ČICH (ČUTI= SLYŠETI, ČÍTI) › POČETÍ › ČÍSLO › ČÍST › POČET › ČEST a tak dál podobně … ještě i PŘÍČETNOST to už tady bylo, ne? Co s tím? Pokrm tento ctím …

Vzhledem k tomu, že česnek je personifikací ohně, ani nepřekvapuje, že tak rozohňuje. Zjištění o něm jsou na (OSTRÉ!) hranici ověřitelnosti, pročež činí nemalý problém tu divokost řádně spořádat. Není pak divu, že se mnohý jazyk vědce vět diví, až se za břicho popadá …

Je libo další porci libovůle libé?

uzurpátor úzu
abúzu slabičného skluzu
smíchem se řeže
v každé éře
nezná žádnou míru
v jazykovém deliriu

Česnek je nesporně jednou z nejdiskutovanějších rostlinných básní. Tato „bylina bylin“ mnohé výzkumáře přivádí ke stavům zoufalství až šílenství, neboť si neví rady pranic. Je jim z toho nanic … Stohy analytických studií věnovaných česneku jejich tápání nijak neumenšuje. Jak již řečeno – věty se větví – říká se tomu kmenová politika, etymologie zkoumá rodokmen kosmického stromu slova početí … čití nemá v tu chvíli ještě ani ponětí o nějakém počtu, natož výčitce …

Andre čtiv nane kokal. := V jazyce není kost. (romské přísloví)

Romské přísloví nám sděluje: Co je dobrému dobré, je špatnému špatné. A to je svatá pravda. Po ovoci ji poznáš, tuhle zeleninu – které nebohý mnohý nemůže přijít na jméno. Vítá tě … Česnek/off!

P.S.

… uchopím nůžky, zastříhám ušima, vystřihnu si báseň „Jak udělat dadaistickou báseň“, manuál Tristana Tzary sděluje, že se mi bude podobat, roztříhám-li ten/to list (i se stvolem) – ale … kam zmizela dřeň???????????

Je česnek teorií všeho? Samozřejmě … je to jako s těmi strunami. Začnu u minima a s úžasem zjišťuji, že maxima vnímám; poznej jedinou věc do mrtě a pochopíš vše …

„Uvažoval jsem, že v lidských jazycích každý jednotlivý výrok zahrnuje celý vesmír.“ říká J. L. Borges – „Tennyson řekl, že kdybychom mohli porozumět jedné jediné květině, zvěděli bychom, kdo jsme a co je svět.“

„Milý Tzaro, já ti zabrnkám … také tato báseň se mi podobat nebude, ale to neva, básně bájných plodin zplodím a tento předžvýkaný vzkaz do kotlíku nade oh-vněm ho-dím -“

nikdy nevyhoří
poletují na ohnivém oři
v česnek se noří
loučí se s osobními hoři
plameny hovoří
uši hoří
podnítí vznítí
zapálí nespálí
nejlepší freš syrový
čert ví velký sírový

P.P.S.

extraordinaire: pět rébusů se jménem básníka. Výhodou pro luštícího je, že mají stejné řešení.

VOLBU ŠLACH, CHLUB ŠAVLO, ŠACH – LVU BOL, V BOLU ŠLACH, CHOVAL BUŠL