Jaro 1990 – Homér

Jaro 1990

bude prý jaro –
– nekvetou ještě stromy
přes záhon růží
jít žádnou neulomit
pro koho taky
darovat květiny
já klopím zraky
a ty jsi nevinný

bude prý jaro
čemý jsou stromů haluze
jen lidi stárnou
a já napoloobluzen
netrhám kvítí
a šlapu mezi růžemi
lucerny svítí
a všechno tohle zdá se mi

(zdá se mi sen
že žiju pro někoho
že přijde den
a sny mi nepomohou)

všechno tu studí
a já ke svému údivu
náhle se vzbudím
a zjistím že jsem naživu
k čemu však život
říkám když slyším ptáků zpěv
kupte mi pivo
a složte se mi na rakev

bude prý jaro
a lidi mne prý nesnesou
přes záhon růží
až mne v tý rakvi ponesou
bude už léto
a mrtvých bude čím dál víc
já v zemi této
ležím a pak už nic už nic