Jan Sytař – Touha je silnej čopr
✚ ✚ ✚
Když se podívám nahoru
vidím odtama všechno
✚ ✚ ✚
Nasrat Bohu do oken
bych zase jednou chtěl
rozmáznout to po skle
aby konečně taky viděl
to co vidím já
✚ ✚ ✚
Brzké mrazivé ráno
z hmoty vyskakuje duch
aby mě zahřál
Já žhnoucí
kráčím po ledu
ti za mnou již tonou
Jdu k městu Matko!
ukryj své dcery
nebo je myj a stroj
✚ ✚ ✚
První jarní den
návštěva přišla až k ránu
Jinovatka na polích rychle mizí
ještě rozpačitým ranním sluncem
Černobílou fotografií krajiny
již prorůstají barvy
Každá myšlenka
může být transcendentní
✚ ✚ ✚
Již týdny rozvazuji
Gordický uzel
vstávám již před úsvitem
abych obstaral divou zvěř
vyhnanou hladem z lesů
✚ ✚ ✚
Bojovníci noci
osedlali blesky
a teď si brousí zuby
diamantovými pilníky
Hadi spolkli flétny
a jízlivě se lesknou
Hladiny se zaplnily prsteny
✚ ✚ ✚
Dvě tváře noci
ty co otevírají dlažbu odspoda
jsou kočky
krásnější než denní
Chtějí za tebou
bubeníku bot
neseš si záři
z posledního baru
Dlaně změklé ňadry
✚ ✚ ✚
Včera sněžilo celý den
dnes obleva odplavuje
můj smutek
Na střechách taje sníh
šplouchají okapy
potůčky se valí sadem
Ta voda vyplavuje
můj smutek
a ten je stále větší
✚ ✚ ✚
Podzim pad
ta barva slunce jindy není
ze stromů mizí listí
zůstává jen igelit
Honím si blechu
v houstnoucím kožichu
a čeká na tebe
na malém nádraží
Koruny z mědi i mosazi
obloha z olova
✚ ✚ ✚
Někdy slyším nářek světa
pod zdobenými baldachýny
a zlato teče
v žilách pestrých gobelínů
na šedých zdech
✚ ✚ ✚
Nebe je vysoko
jak ohvězdnatělá klenba fugy
Únor leze pod kabát
otvory pro paprsky
otvory pro meče a blesky
až k reaktoru
✚ ✚ ✚
Mám pevnou víru v Rozkoš
kterou nacházím
za hradbami modliteb
Balistické rakety
naježených chrámů
dnes v noci startují
do očí hvězd
Vojín Rosomák
hájí mou ohradu
Mokrý bobr
a řeka v nedohlednu
Neprší
Dobré znamení
✚ ✚ ✚
Vystřelil pohledem do věže
aby se k němu naklonila
a trychtýř ozvěny
nasával nebe
popraskané ptáky
Slunce kleslo až tak nízko
že zrudlo
✚ ✚ ✚
Sněhem prosvítá oranice
skořápky našich snů
vezmu tě lásko za hranice
všedních dnů
Propadneš ledem se
zlatým prstenem
a až tu nebudu
budu tu
✚ ✚ ✚
Ráno – ještě tma
indigová imprese
a oranžové můry lamp
okolo kolejí z města
Kdy to vlastně bylo? A kde?
tenkrát pod kopcem
v zapadlé vesnici
jsme v tanci objali
snad vesmír s hvězdami …
Vlkodlačí oči
a toužebné jazyky
i rakev je úkryt pro milence
v takovém chladném
indigovém ránu
když prší …
✚ ✚ ✚
Už se to blíží
ztrácím pevné kontury
puklinkami kůže vystřikují
duhové vějířky světla
a země s nebem
se znova a znova převracejí
✚ ✚ ✚
Dráty vysokého napětí
rozvádím se předjarní krajinou
které je méně a méně
✚ ✚ ✚
Je to vzácné až když to odchází
kolik jsme již promrhali
toho zkurvenýho času
Není vidět
Nemá vůni
I naše láska ho jen naplňuje
a pak v něm s námi
zmizí
✚ ✚ ✚
Děti s výskotem běží z kopce
jedno padá
a na místě vybuchuje
Dole mámy
kouří táty
a čekají s obědem
Obloha se zatahuje
a vprostřed léta
padají z nebe
mléčné zoubky
✚ ✚ ✚
Vdechuje blankyt mouřenín
blýskavou okázalost krystalu
pak prostírá
na ubrousku louky
Zve vyhořelý den
i první ženu
stádo prohýřených nocí
proudí kaňonem
Kamenný vladař ční
Dunění
Vrčení
Mručení
Vrnění
✚ ✚ ✚
Labutěnka
zdravíčko
oční stíny
v hlubokých hvozdech
Představa nebe
ve vlhkých kalhotkách
✚ ✚ ✚
Čiré světlo ztěžklo
a ztekutělo
ze světla je teď
i mé tělo
prýští ze stěn
valí se ulicemi
a jeho záře
zprůhledněla zemi
Říkáš
že se mi to
jen zdálo
když za úsvitu
na paprsek slunce
věšíš prádlo
✚ ✚ ✚
Kdo seje vítr
sklidí mě
Jsem jen tvůj
až se okna tříští
a střechy odlétají
Smetu i pochybnosti
a ty mě dráždíš nahá
k mojí velikosti
✚ ✚ ✚
Protože jsem zase neumyl nádobí
vsadila mě do temných lesů
a přiklopila klenbou noci
Vysála teplo
a rozdráždila divou zvěř
rozpoutala bouře
a rozvodnila řeky
✚ ✚ ✚
✚ ✚ ✚
Mluvili jsme spolu
sněhovými jazyky
až nám popraskaly rty
Polibky se lepily jelením lojem
a v zasněžených klenbách to jiskřilo
vysokým napětím
Bylo to vysoko v horách
a uprostřed zimy
jsme oba hořeli
✚ ✚ ✚
Svým ztopořeným údem
míchal jsem hvězdy na nebi
když tančil jsem nocí
za tebou
A ta kapička
co třpytí se mi na špičce
to je jitřenka
✚ ✚ ✚
Stále ve vlaku
osamělá nádražíčka
i běsný chřtán města
a v mezírkách sny o domově
o mlžném zámku
za kostelem se soví věží
Asi jsem se zrodil
s tváří přitisknutou na chladném skle
počtář sloupů u trati
bubeník pražců
jako noc za okny černý
pasažér
A pak biče vzpomínek
jak šlehy deště na okně kupé
shrabuji listí
a myslím na mrtvé kamarády
zima se blíží blyštivými krystaly ledu
a má mysl v tom horku
diamantoví
✚ ✚ ✚
Píseň
Měsíc jak dílek
mandarinky
schoval se za mraky
nesu si koláč
od maminky
děsí mě přízraky
A už to není
jako prve
a už to není
jako teď
nebe teď tepe
v kalužích krve
a sedm jezdců
nadohled
Smrt nadosah
jak tlačítko války
poslední pojistka
už je pryč
a sedm jezdců
z veliké dálky
veze mi darem
zlatý klíč
✚ ✚ ✚
V oceánu podmíněného světa
volám k tvé hrmě
svým údem strmě
abych na jediné z cest
dotknul se hvězd
✚ ✚ ✚
Pod kapotou z potu
vykukuje cíp
modré rychlosti
Stařec s tváří přesličky
získává pro ni
pohonné hmoty
Když je hotovo
balí se
a korunují mašlí
Zásilka podezřele tiká
✚ ✚ ✚
Na zasněžené pláni
dělám mhouřením
ze sluneční záře
zlaté drátky
a nakláněním hlavy
je tkám v mřížku
jemné síto
Vetkávám ho do krajiny
tak jak je vetkané