Já hovořím! – Homér

několik básní z dní, kdy každé slovo, ať psané či mluvené, má cenu zlata
proto:
  mluvte, pište, hrejte a zpívejte
hlavně:
  žádné servítky!!!
to vzkazuje homér z odd. č. 9

Černá myš

černá myš
     vylezla
        na slunce
promluvíš
    alespoň
        od srdce?
promluvíš
    alespoň
        s účastí?
černou myš
     chytili
        do pasti.

Dodatečně …

je osvětlená noc
pes štěká v koridoru
když něco
  přijde na pomoc
naprosto vyrovnaný příslušník Sboru
nápravné výchovy co tak rád vychovává …

pravda …
Nejsou tu žádný okovy
a nejsou taky žádný práva

(Příslušník esenvé má na svůj názor právo)
za tetování je pět dní vostrý díry
zašli jsme asi dál
  než mělo by být zdrávo
neznáme skutečnost   jak máme poznat míry
kam až lze dojít a vůbec dosah všeho

nemůžu usnout nade mnou cikán onanuje
a nelze utéct a nechci ani zběhnout
okolo Ostrova po řece Ohři pluje
snad zbytek naděje jenž drží při životě
(ať chceš či nechceš furt to jde do mínusu)
na dvoře muklové prej umlátili kotě
já chvíli brečel a pak měl pocit hnusu

je klidná noc
a zmizly koridory
nevolám o pomoc
dnes sám si projdu
  krušný hory

Stráž

vůbec mi neblaží
stát pořád ve stráži
pročpak mám držet stráž
za bídnou apanáž?

kdopak mi dokáže
že musím do stráže
koho se mám furt bát –
– přej si to nemám brát

když to tak uvážím
stoje tak ve stráži
pěstuju si svůj strach
když volám na poplach

ten strach si nedám vzít
nedám se ohrozit
jen aí se ukáží
já stojím ve stráži!

radš stojím bez hnutí
skrývaje pohnutí
lepší je splynutí –
– za Písně labutí
nechci být odvážen
eskortou do Stráže

Jeden z mých názorů

je to snad deformace
když slyším pozitivní názor
na všechno všady
chce se mi jaksi zvracet
jak můžete bejt klidní
(proto jsem asi tady)

proto jsme všichni tady.
je to snad degradace?
jsem ještě osobností?
mám ještě ňáký klady?
proč tady na tom place
jsem středem pozornosti?

nemůžu trvat věčně
nedám se za nos vodit
o tom už mám snad jisto
je to však nebezpečné
za hlavu všechno hodit
a hledat nový místo

nemůže trvat věčně
co není předem dáno
to pomalu se kácí
vím je to nebezpečné
tak proto každý ráno
já z klidu lidu zvracím

Tommorow Party
(památce Nico 1940 – 1988)

tak jaký šat ti zejtra oblečou
ten mejdan má bejt poslední
potoky slz a vína možná potečou
a novináři budou důslední

zítřejší večírek no jak to lidem říct
je vyhrazen pro samou elitu
těm neřekla jsi možná vůbec nic
no a z nás z nás nikdo není tu

bývalas vždycky osudovou ženou
točilas filmy sama pro sebe
udělej probůh něco s toudle scénou
stejně tam bude nuda bez tebe

bude tam scházet tvoje harmónium
nač taky kdo by na ně hrál
a já než mluvit radš se v koutě skryju
abych se pak sám sobě nevysmál

jó Chelsea ta to teď v lize válí
a girls tam jsou jak vždycky bejvaly
jenom je škoda že ty co nám tě brali
teď konečně tě Nico dostali

Bůh je mi svědkem není to žádná fáma
nejezdi do Kníniček u Brna
já přeci nechci dobrý lidi klamat
zítřejší večírek se prostě nekoná

tahleta báseň chce být jenom básní
já nechce skládat žádnej kompliment
na chvíli jsem se možná trochu zasnil
a z dálky uslyšel jsem jen The End …

Poučení pro ty co maj jěště rádi

lidi jsou neschopný
na nic se neohlížej
každýho nakopni
když ti snad cestu zkřížej
mysli jen na sebe
to k úspěchu ti stačí
koukat se do nebe
no to je vážně k pláči

nehledej žádnej rým
na slovo štěstí láska
to stačí některým bláznům
co v hlavě praská
Važ si svý svobody
každýho odkráglovat
dnes přišlo do módy
zbytečný city schovat

na nic se nekoukej
buď vždycky egoistou
jen tak ti bude hej
když před vraty máš čisto
kdo věří na duši
to všichni víme přece
že zákon porušil
na toho máme klece

láska je pitomost
nám erotika stačí
holek je pořád dost
a když tě můra tlačí
zpij se jak dobytek
někomu rozbij držku
vyleješ si svůj vztek
na někom kdo se trošku

odlišil vizáží
nebo měl názor jiný
proste ti překáží
a ty si svoje splíny
máš právo vylejvat
na těch co stojej mimo
co by si chtěli snad
stát volně nad většinou

většina to jsi ty
si musíš uvědomit
máš správný pocity
tebe nemůžou zlomit
máš všechno co jsi chtěl
všechno ti náš stát dává
nebo bys jinde měl
neomezený práva

beze všech důvodů
jenom tak pro legraci
brát lidem svobodu
a ta se těžko vrací
rozhodnout za jiný
bejt pánem v každý době
nehledej příčiny
to už máš prostě v sobě

lidi jsou neschopný
potřebujou jen klacek
a ty jsi ochotný
to vzít do svojích pracek
mysli jen na sebe
i když se na tě mračí
jsi členem estébé
to k úspěchu ti stačí

Dodatečně …

dávno se neptám proč
však hlavně že jsme zdraví
tenhleten kolotoč
se jen tak nezastaví
  někoho nenapraví
ale přec pocit viny
počátkem nápravy jest
já vidím už jen stíny
necejtím žádnou bolest
  je to tak správně
když na mě hlavně samopalů ze špackárny míří
ten to má za sedm mě bylo dvacetčtyři
když vyfásnul jsem tenkrát první pálku
vezli mě na Bory
  (nevím proč takovou dálku)
a moje názory
na který se mně ptali
byly tak původní
že mi je rychle vzali
  pak mi je vrátili
až když jsem prošel branou
ještě mi radili
abych se držel stranou
jenže já holt mám pech
  prostě jsem neposlech
neuposlechnutí se trestá
však hlavně že jsem zdráv
a že vím kudy vede cesta
zas další paragraf
  a zase do dalšího města
stříhání holení
vše pátý přes devátý
já se však nezměnil
nezměnily se dráty
  já prošel těmi vraty
kdosi mi podal spásný veslo:
na každým rohu stálo heslo
počátkem nápravy je pocit viny
vtloukaj nám do hlavy
a každej jsme přec jiný

já vězeň svědomí
se cítím býti čistý
snad mě tu nezlomí
(i když to není jistý)

a támhleto je vrah
a ten je tu za prcačku
a všichni máme strach
a každéj svoji značku

mám vůbec pocit viny
a když tak vůči komu
kdy zmizej všechny stíny
kdy dojde k tomu zlomu
počátek nápravy
co chcete napravovat?
tlouci se do hlavy?
běžte se raději schovat

a hodně hluboko
dva metry to snad stačí
a ne jen na oko
my víme o co kráčí

já i ten prcačkář
  (šoustnul si a dostal za to bůra)
má aspoň ňákou tvář
a takovejch nás tady sedí fůra
a vy sundejte rychle svoje masky
to jen tak pro formu
  to neděláte z lásky

na jinou platformu
my vás tu všichni známe
(jenže jsme posraný a tak nic neděláme)

tak už je sundali tak konečně je jisté
nevěříte – tak koukněte a vizte

pod tím jsou lebky
a pod tím vůbec nic
nemaj to s náma lehký
tak chtěl jsem jenom říct

když napravujou nás
kostlivci z hrobů vstalí
půjde to zřejmě snáz
lidé se vždycky báli

mrtvých a tihle dávno nežijou
ale jsou tady –
– maj předpoklady
a v tom je právě šou!

Šaškův monolog

vím každá společnost
se musí veselit
smutku už máme dost
a konečně chcem žít
my konečně chcem
žít šťastně a vesele –
však když chceš promluvit –
– ticho jak v kostele

my odvykli si už
vést s někým dialog
no šašku tak se vzmuž
a přednes zepár slok
co lidi postaví
snad opět nad vodu
nikdo se nebaví
prý z mnoha důvodů

proč chcete zalézat
zas zpátky do díry
vím já jsem psychopat
mám na to papíry
papíry na hlavu
radikál postojem
tak nákou zábavu
nač dřepět za stolem

nechci se zabývat
nějakou prognózou
však řeči u piva
mi dávno nelezou
ať pivní řečníci
vylezou do ulic
proč všem to neříci
nejenom do sklenic

jsem jenom šašek
mám bavit lidi
však v době frašek
se za ně stydím
za pivní mudrce
jenž mají vždyckv pravdu
řeknu vam od srdce
moh bych mít z nich jen srandu

jenže jsme národem
co má rád polemiky
a když už někam jdeme
zaběhlý máme zvyky
podléhat emocím
když vůbec o nic nejde
ten kdo je u moci
ten ví co z toho vzejde

že vymyslíme vtip
vtip na předsedu vlády
my víme všechno lip
jenže oni jsou tady
vtip třeba vulgární
jelikož ten se chytí
pak bude normální
že budem zase v řiti

vem rozum do hrsti
radí ti dneska šašek
máme dost starostí
tak zanechejme frašek
použít rozumu
podle něj taky žít
na flašce od rumu
nelze nic postavit …

Už z okna nekoukej II.

už z okna nekoukám
už si i pro mne přišli
zatloukli na vrata
protože jinak smýšlím

okolo chodili
už děsně dlouhou dobu
já neměl odvahu
řádně si zatlouct skobu

gotický věže ční
skulptury se mi smějí
čekal jsem na převrat
topil se v beznaději

už z okna nekoukám
stáhnul jsem zatemnění
mám strach to skončit sám
ani ta krev tu není

okolo chodili
uniknout jsem snad mohl
jenže tím čekáním
moc jsem si nepomohl

Už z okna nekoukej
(původní verze asi z r. 1986)

už z okna nekoukej
stejně za chvíli přijdou
zatlučou na vrata
najdeš si jinou milou

okolo chodějí
už děsně dlouhou dobu
vyser se na útěk
špatně sis zatlouk skobu

gotický věže ční
skulptury chladný pláčí
grotesky na chvilku
ty už nás neomráčí

už z okna nekoukej
před chvílí zatloukli je
krev teče pod dveřma
stejně ji někdo smyje

okolo chodějí
a úniku už není
já v tý svý negaci
nenajdu naplnění …

Pojď se mnou moje milá

pojď semnou moje milá
tam kde jsme ještě nebyli
jsi celá jaksi bílá
ani tu krev tu nesmyli

pojď se mnou moje milá
už nemusíš mít strach
z tebe se stane víla
já rozpadnu se v prach

pojď se mnou moje milá
tiše a bez hluku
tys moje láska byla
tak vem mě za ruku

pojď se mnou moje milá
snad tušíš kam teď jdem
proč jsi se zastavila
právě před hřbitovem

pojď se ranou moje milá
já nedám si tě vzít
tys jediná mi zbyla
s jinýma nelze žít

pojď se mnou moje milá
tam kde jsme ještě nebyli
doba nás popravila
a my se zabili

Why
(proč?)

možná jsem příliš smělý
chtěl jistotu bych ale mít
zda opravdu vše pověděli
co museli už odejít

bylo to hodně co nám dali
Morrison Nico a tak dál
tenkrát jsme to tak nevnímali
a co bych za to dneska dal

kdyby mi řekli
co nás nutí žít naplno jak o závod
ti řekli by to bez pohnutí
mně by to přišlo pravě vhod

proč ti co fráze omílají
tu strašit budou do sta let
co s rozumem jsou dávno v háji
mají nám snad co povědět?

skrývajíce svou senilitu
svou demenci a posedlost
se drzí díky svýmu mýtu
tak těch už máme právě dost

ač okultními praktikami
já neměl bych se zabývat
chtěl bych vás moji drazí známí
zas zpátky na svět vyvolat

i když jste všechno pověděli
jistě nám dáte pořád víc
než ti co zepár frází sdělí
po nichž zůstane velký nic

až povíte kam vede cesta
můžete zase nazpátek
snad Bůh mne za to nepotrestá
vždyt to je jenom počátek!

dokončeno 1.12.89
Černovice u Brna
věnováno všem,
kdož mi i v podmínkách psychiatrické léčebny
umožnili pracovat a sdělovat