J. H. Branický
MHD
„Mačkejte se prosím!
Dále do vozu!
Děkujeme za pochopení!“
„Hej mladíku! Nešahejte mi na kozu!
Do ní vám nic není!“
Mastný dělník,
usnul
po dobré sklence
Ihned dva hbití mladíci
Hrabou se mu v peněžence
Městská Hovadná Doprava
Hovada zleva
Pletou se pod nohama
Hovada zprava
Hlava nehlava
„Postupte si prosím!
Dále do stroje!
A ten dobytek
Co obtěžuje tu slečnu
Ať vezme si KOŠÍK
A Obojek!“
Fajfka
Dívka má hvězdičky na nehtech
Ve spánku po čertech
Tůňka jí vysychá
Mykóza! se dotýká
Nejjemnějších břehů
Věřila v lásku
Věřila v něhu
Avšak, šíleně to s ni tříská
Skončila ve víru Diska
Bláhová věřila chlapci v Najku
On roztrhal tanga
I bílou krajku
A jen tak naboso
Hrál si s tou vosou
Ona teti tuší že život nový
Nový v ní rozbušil
A mykózou šílenou
Ještě jí vysušil
Nešťastná u doktora kuňká:
„Moc svrbí!
Svrbí! mě, tůňka
A musím Vás doktore
Teď a tady
Požádat
Abyste mi vzali
Vzpomínku z Klondajku
Tady jsou čtyři litry
Bude to v cajku?“
Doktor řiká: „Pojďte hned za plentu
Soused vyprávěl, o Vašem talentu
Já Vyšetřím Vás
Mám pěkné nástroje...
Nožky do vidlí
Zmáknu to vestoje“
Odteďka fandí
Malému tělísku
Dovnitř vpustí
Pomalou tenisku
I ruskou Balalajku
Mosty
Na mostě železničním
nad korytem říčním
Potkal jsem divného potápěče
On k rybám měl blízko
plakal a klečel
A nevěděl v jakou chvíli … dolů
aby se ryby nesplašily
Na mostě nad Botičem
jsem míjel chlápka
co házel klíče od bytu,
že chytne je za letu
že dřív skákal do bazénu
že už nemá svojí ženu
že už nemá ani byt …
Tak jde si štěstím vyskočit
Na mostě Kamenným
Jsem uzřel ženu samý splín
že růžová už nebaví ji
že když denně pracák míjí
Dělá se jí špatně
„Kdy že měla naposledy práci?“
Vzpomíná si matně
Na mostě Bezejmen
Vidím postavu Vždyť to já jsem!
Jen kousíček od jezu
na krku vodítko a traverzu“
Na mostě v Kameňáku
Viděl jsem chlapce
Po vzoru ptáků
Plachtit přímo do kamenů
Říkal jsem si:
„Má to cenu? Takhle řezat vzduch?“
Ne každý, kdo lítat chce
Je dobrodruh
Bráška
Budeš-li ležet
obličejem v hovnech psích
Budeš-li slyšet jízlivý smích kolemjdoucích
Nebudeš moci vstát –
Ani pastu, ani kartáček
Vyčistit sám sebe
Od smrdutých sraček
Tak zavolej Bratru svému
pro něj
Život Tvůj má cenu
a když ne
pro něj?
Tak pro koho jiného?
Kdo bratry nemá …
Je za mrtvého
Jan H. Branický
Jan H. Branický, vlastním jménem Gustáv Husák, se narodil 11. ledna, léta Páně 1975. Mládí prožil v Braníku, v současnosti žije na malé vesnici nedaleko Prahy. Po střední škole pracoval v nemocnici Na Františku, později jako stavební dělník. V rámci základní vojenské služby mu bylo vzhledem k vystudovanému oboru (strojní mechanik) svěřeno vypouštění záchodů u AN25, AN26 a L-410 na vojenském letišti v Kbelích. Po vojně se uplatnil jako prodavač piva. Dnes se věnuje příležitostnému zahradničení, výborně se uplatňuje jako uklízeč a metař. Je rozvedený, má čtyřletou dceru Aničku. Zabývá se soustavnou básnickou tvorbou, veršovaným komentováním dění na ulici, v parcích, tramvajích a jiných místech, kde se lidé setkávají. Jeho tvorba je charakteristická záměrným jednoduchým veršem. Branický je známý svými osobitými živými vystoupeními. Kromě básnické tvorby působil v letech 1998 – 2000 v HC formaci Las Mantequillas.
Vlastním nákladem vydal „dvojknihu“ První vlaštovka jaro nedělá – Druhá taky ne. Sbírka básní je doplněna čtyřmi desítkami originálních kreseb od X. XXXX. V současnosti připravuje k vydáni sbírky o lidských vztazích Sex, vztahy, dluhy a dlahy, o povoláních Ten dělá to a ten zas … nedělá a dvě veršované knihy pro děti.