Idiot Crusoe

Kdykoli jsme změnili zkušebnu, a tedy i hospodu, přesunuli se za námi ochlastové a huliči přes celý město. Např. zkušebna v Tuřanech u Ivana - hospoda v Holáskách: Do tý hospody chodili akorát čtyři důchodci, který tam slintali do jednoho piva celý večer. Nejdříve jsme po zkoušce chodili do tý hospody úplně sami a za tři měsíce tam chodilo padesát lidí, ať jsme zkoušku měli nebo ne.

1990
1991–92 
1993

1994

1995–99



2000

2001
2002–03
2004
Zkušebna v Topasu
Zkušebna Machina
u Ivana v Tuřanech, hospoda Holásky – čtvrtky
Zkušebna u Jurka (kytarista z Peyjalera)
Zkušebna u Tomáše Čelechovského (basák z Fibichova úlisu, teď Anny Burešové)
U hospody Pod Břízou –
– s hodnými skinheady
Bez zkušebny
Zkušebna u F.A.C. Líšeň
Bez zkušebny
Zúčastněné figury:
Vrut 90–94, basa pak jen zpěv, (Pavel Wurm, 1969)
Mauer 90–90, basa (Jiří Mauer 1969)
Žanek 90–do teď, kytara (Jan Miksa 1965)
Kraken 90–91, basa (Kraken, 1970)
Viktor 90–91, bicí – krátkozraký – na ty bubny viděl špatně,
ale naučil Jervu a Alfonze chlastat, (Viktor Volavý, 1963)
Hanka 90–91, housle, (Hana Hrazdírová, 1972)
Robin 90–91, sax, basa (Robin Neužil, 1971)
Homér 91–02 (pro nemoc), texty do teď, exhibice, deviace (Pavel Homér Ambrož, 1966)
Alfons 91–92, bicí (Antonín Šedý, 1967)
Pepe 91–92, alt sax, odehrál dva dost dobrý koncerty (Petr Hochman, 1966)
Kropek 91–91, solová kytar-metalist, (Jiří Kropek)
Pavluš 91–97, soprán sax, externista z Peyjalera (Pavel Čech 1968)
Jerva 92–do teď, basa (Vladimír Nevím, 1970)
Švejda 92–96; 99-do teď, tenor sax, emigrant z Peyjalera (Miroslav Švejda 1962)
Ivan 93–95, tenor sax, emigrant z Tyršovy společnosti necvičících (Ivan Pekárek, 1964)
Karlos 93–do teď, zpěv, texty, (Karel Šubrt, 1967)
Ervin 93–95, bicí, (Ervín, 1969)
I. Jelec I. Jelec 94–97, Es alt a B klarinet, tenor sax, emigrant z Černé Hory (Ivan Jelec, 1977)
P. Mrázek 94–95, bicí, emigrant z Pempers (Petr Mrázek, 1975)
Spořínek 98 do teď, kytara (Petr Vojnar, 1965)
Záděra 98–99, bicí, (Jaroslav Záděra, 1968)
Straka 98–do teď, (Libor Lintner, 1976)
Kopec občasně, bicí, externista z Grassova pytle (Michal Kopecký, 1975)
atd.

Anti (Antihit)

(Anti založil v 1990 kapelu Cvičná jízda a s I.C. se potkávali na různých koncertech)

Anti, kdy jsi zaregistroval poprvé existenci I.C.?

Hned po revoluci. Před Bílým domem dělali anarchisti nějakej koncert – přines jakýkoli nástroj. Tak tam. Ale Vruta jsem znal už dřív přes jiný věci. Později jsme obnovili kapelu Cvičná jízda proto, abychom mohli chodit zadarmo na Idioty. (O Cvičné jízdě někdy později)

A co, mohl bys k tomu ještě něco říct?

No, můžeme zahulit.

Vrut

Vrut a Kraken se potkali (1990) na industriální akci (mlácení do všeho, co se přineslo) před Bílým domem.

Malík (Krchňák) a starej Kluka, kteří organizovali koncerty pro začínající kapely, jim řek, ať založí kapelu, ať to starýmu Klukovi trochu oživí. Vrut se domluvil s Mayerem, kontaktovali Žanka a bylo.

Žanek

V Řečkoviclch fungovala celkem silná komunita „zvláštních“ človíčků, kteří se odlišovali nejen svým zjevem od okolí, ale hlavně stylem života.Mezi tyto lidi patří i Vrut, Žanek a Jirka (Xantus) Mauer – zakladatelé kapely I.C.

Aby alespoň někdo uměl hrát, tak jsme přizvali ještě Vrutovýho kamoša Krakena, kterej uměl celkem dobře na basu. Kapela vznikla na jaře roku 1990. Byl to pátek a hned proběhla první zkouška v nějakých studentských kolejích, v sobotu byla druhá zkouška a v neděli už kapela I.C. zahrála svůj první koncert ve složeni Vrut – basa, klávesy, Kraken – basa, Xantus – klávesy a řev, Žanek – kytara, klávesy. Bicí jsme neměli, ale asi ve třetí „skladbě“ nastoupil bubeník z Kombajnu a začal nám bubnovat. Asi to už nemohl poslouchat. Nicméně úspěch byl fenomenální. Zdeněk Kluka si celej koncert nevěřícně natočil na kameru. Asi takový exoty ještě nikdy neviděl. Nicméně nás to začalo bavit a rozhodli jsme se, že by byla škoda skončit, tak jsme pokračovali dál.

Přes nějaký známý jsme se dostali do zkušebny klubu Machina.

První koncerty se odehrávaly většinou v brněnských hospodách a menších klubech, kde si nás všimla kapela SER UN PEYJALERO. Ti si nás vzali pod ochranná křídla. My jsme začali mít lepší zvuk díky Pejchalovým zvukařům a Pejchal měl zase publikum, jelikož na nás se scházeli snad všichni exoti z Bma a okolí.

První etapa I.C. byla strašně hektická (hraní, glgání a kouření), takže mně to splývá v jeden zkouřenej celek. Měnily se sestavy – někdy byly změny k lepšímu, někdy k horšímu, ale dvě mně přece jen utkvěly v paměti, a to příchod Karlose (kluci, můžu si stoupnout s váma na pódium?) a Ivana, kterej rozpustil velice dobrou kapelu TYRŠOVA SPOLEČNOST NECVIČÍCÍCH a vsomroval se k nám. Ale jelikož měl rodinnej barák a tam sklep, kde jsme mohli zkoušet, tak jsme ho přijali. Nakonec se z něho vyklubal celkem dobrej kema a hlavně muzikant. Jenže díky Karlosovým intrikám musel z kapely odejít, stejně jako později Vrut a kapela I.C. už nikdy nebyla to, co dřív. Dosti brzo jsme začali spolu s Vrutovýma a Karlosovýma textama zhudebňovat i texty brněnského prokletého básníka HOMÉRA který se samozřejmě k nám taky přidal a díky svému vrozenému exhibicionismu prováděl různá alotria. Jednou, když si cpal paličky od bicích do zadku, už to přítelkyně našeho tehdejšího bubeníka Ervina nevydržela a dala mu ultimátum: Buď já nebo Idioti. Bohužel vyhrála ona a jeden z našich nejlepších bicmenů byl v čudu.

S bicmenamajsme měli problémy pořád, ale až ten poslední – Straka – se uchytil na dlouho, hraje dosud. Dosti silná zbraň skupiny I.C. byly dechové nástroje. Měli jsme tři saxofonisty a dva pištce, do toho občas zazněly kravské zvonce, takže jsme získali nezaměnitelnej zvuk. Jenže postupně to mizelo pryč a teďka jsme rádi, že máme aspoň jedno ságo.

Na začátku 90tých let vzniklo společenství spřízněných kapel, např. Černá Vdova, Cvičná Jízda, Tyršova Společnost Necvičících, Pechanin Depresivum, Fibichův Ůlis apod., které hrávaly společně. Byl to v podstatě obrovský mejdan, na který se nezapomíná. Byla to nádherná doba a jsem rád, že jsem byl u toho. Samozřejmě, jak šel čas, tak euforie z absolutní svobody pomalu mizela, a ze všech těch nádherných kapel zůstala jen jedna jediná – I.C. Postupem času se Homérovy choroby a hlavně alkohol podepsal na jeho zdraví, takže postupně přestával vystupovat a dneska už v podstatě neopouští Rečkovice. Skupina I.C. v současné době vystupuje pouze sporadicky, a to na akcích svých přátel. Už dosti dlouho shání neúspěšně zkušebnu a jelikož netvoří nové songy, tak pomalu spěje k zániku.

Homér: Z louže pod okap

Když mě na jaře r.1990 propustili z lapáku i blázince, hlavní stan brněnských androšů restaurace U Formana byl uzavřen. Hledaje novou nálevnu narazil jsem na hospůdku U Němca, kde se tehdá scházela zajímavá partička lidí. U piva probíhá seznamování rychle, takže jsem brzy zjistil, že Vrut a Žanek založili kapelu IDIOT CRUSOE.

Já měl z pakárny spoustu básniček, a i když kapela svůj hit již měla (Vrutovo Nefetuj!), nabídl jsem se – zatím – k externí spolupráci. Co se dělo dál, je ad a) – zahaleno alkoholickým oparem, ad b) – jsem byl pracovně vytížen v redakci Moravského expresu.

Kde se konal první koncert, na němž jsem přednášel pověstné Moruše, tudíž nevím. Ani kdy a proč kapela přibrala dechovou sekci, kdy odešel Vrut, na jehož místo nastoupil Karlos, kdy byl vyhozen Ivan a kdo sehnal Švejdu – bigbít tehdy prožíval boom a o tyhle podřadné věci se nikdo nestaral. Podstatné je, že jsem se stal řádným členem kapely, jenž zpočátku prokládal vystoupení svými básněmi (a exhibicemi), aby se začal s Karlosem jakožto zpěvákem přetahovat o mikrofon. I když nemám hudební sluch a co můžu zkurvím.

Ještě podstatnější ovšem je, že si nás všiml Luboš Vlach, který na svém labelu ŠOT Records vydal čtyři – z pohledu dnešního posluchače hrozné, ale přece jenom – kazety. To už jsme se dostali do druhé poloviny devadesátých let, kapela celkem pravidelně vystupuje, zabrala i u brněnského, celkem náročného publika. Své texty přináší i Karlos – jsou velice dobré a není to kompliment. Po rozpadu Černé vdovy přichází Jara Záděra, kapela pravidelně zkouší (a chlastá) v Líšni. Kapela se, hlavně po několika vystoupeních na letních festivalech např. v Boskovicích dostává do širšího podvědomí – CD je na spadnutí. Bohužel jen vlastním nákladem, live nahrávka, kde muzikanti sice hrají jako o život, ale vše kazí svými ožralými bláboly Homér. Koncertů v Bmě je čím dál méně, někde mají I.C. zákaz (divadlo Svatoboj) a i jinde se na ně pořadatel, pakliže ucítí zápach indického konopí, dívá skrz prsty. Části publika vytleskávaný Homér tráví stále více času v různých zdravotnických zařízeních … Měla to být jen taková retrospektiva, takže podtrženo a sečteno:

POZITIVA: I.C. hrají sice čtrnáct let skoro stejný repertoár, ale rozhodně to není podbízení se publiku, to není tak blbé, viz výše, ale ad a) – v posledních letech marně sháníme zkušebnu a ad b) – když přijedou do Brna Plastici, stejně budou hrát Magické noci …

Na našich koncertech se scházíejí lidé z nejrůznějších vrstev, zřejmě proto, že nejsme zcela „in“ …

Proto tahle parta asi tak dlouho vydržela.

NEGATIVA: V poslední době nedostatek koncertů, pořádné cédéčko by ansáblu, který je v Brně pojmem, také slušelo. Jelikož hrajeme párkrát do roka, scházíme se adekvátně k tomu. Ale to už je vlastně pozitivum.

Skončeme to tedy, mám psát o IDIOTECH a nikoli o sobě, už se mi tam plete křest mé knihy atd. A samochvála smrdí jak psí lejno.

HOMÉR
3. 11. 2004

Jerva

Já jsem přišel k I.C. v půlce února 1991, a to tak, že mě Wrut potkal před „Belvou“ a vyzval mě, jestli nechci hrát na basu s jejich kapelou. Já jsem řekl, že neumím vůbec hrát a nemám basu. On na to, že to nevadí a basu mi půjčí. Wruta jsem poznal přes Jarynu, která také chodila na „Střelák“. První zkoušky byly ve Vysokoškolském klubu „Mašina“, kde hráli: Janek, Wrut, Jarina a její kamarádka /jméno nevím/. Zkoušeli jsme přes apec „Kombajnu“ v jejich zkušebně. Já jsem tam přitáhl Viktora jako bubeníka /dnes již bohužel po smrti/, s kterým jsme měli kapelu „Karpatská kosa“, ve které hrál i Alfons, to byl náš druhý bubeník. Viktor se vždy tak ožral, že padal mezi bubny, tak byl vyřazen. Jaryna s kamarádkou odpadly taky. První koncert si nepamatuji. Snad v Jaroslavicích, kde se Janek zhulil tak, že si nebyl schopen ani obléknout kytaru /1991 – asi květen/. Pak byly další koncerty v Rubínu s „Pejchalama“. Časově nevím jak to bylo. Snad pak koncert v „Mašině“. Tam s náma hrála kapela ze Švýcarska, která si nás moc pochvalovala. Pak koncert na „Kaunicových kolejích“. Donutili jsme hrát Pepeho, který se tak ostýchal, že celý koncert odehrál za sloupem, aby ho nebylo vidět. Pepeho jsem znal z hospody, věděl jsem, že má ságo. On založil kapelu s Bowerákem u Rovináka ve sklepě: „Psí dečky“, ta však nikdy nevystoupila. Další koncert s Pepem, ve Vyškově v bývalém klubu SSM, kde Pepe vůbec na ságo nehrál, jen ho měl nad hlavou a pořvával: „Bejbe, bejbe!!!“ /jaro 1992/. Vypili jsme pivo všem kapelám, Homér zablil celou šatnu a od té doby nás tam nepozvali. Na Anenské byl Ivan z Tuřan, moc jsme se mu líbili, slyšel nás hrát na koncertě, kde hrál se svou kapelou „Tyršova společnost necvičících“ a říkal, že musíme zkoušet. V té době jsme neměli kde. Nabídl, že můžeme zkoušet u něho ve sklepě. Přidal se k nám. Dále jsme hráli v „Harlemu“ při jeho otevření s kapelami: Garáž, Psí vojáci a Dunaj. Také byl vypraven autobus z Brna do Jaroslavic na hřiště, kde jsme hráli s „Černou vdovou“. Několik koncertů v Holáskách, Silůvkách, vždy s kapelami: my, vy, oni – Černá vdova, Tyršovka, Idioti /zde už bubnoval Ervín ze Silůvek/. Pak Švejda na popud Pavluše a Karlose vyhodil Ivana a my jsme odešli do Krpole k Jurkovi. Další zkušebna v Líšni u Torna, U břízy, ve F. A. C. Mezitím koncerty na Slovensku, v Čechách – všude možně. To už mně splývá dohromady, takže nevím časovou posloupnost.

Karlos přišel v roce 1991 (asi), když jsme hráli v Domě dětí a mládeže v Lužánkách, a zeptal se, jestli si k nám může alespoň stoupnout na pódium.

Švejda

S I.C. jsem se setkal 7. 6.1992. Pořádal jsem koncert kapel z Hradce Králové a okolí v hospodě u Dvořáků (Brno-Komín). Mezi nimi byla tehdy ještě nerozpadlá I.R.A. na Piráty (Hamacfák) a pozdější I.R.A. (Vyšohlíd), kapela „Mao“ a „Bohuna řekla že jo“. K tomu byly přizvány místní kapely Lexington a Idiot Crusoe (možná ještě nějaká). I.C. hrál myslím jako první. Někdo mi při jejich „zvukovce“ přistrčil altsax (byl to Pepe), že ať si zahraji s nimi. Na saxu nefungovalo několik klapek a tak jsem polovinu hraní strávil zkoušením, který z možných tónů by šlo do těch akordů zahrát. Celý večer se vydařil, lidí dost (i se starostou a místostarostou a občanem a ještě jedním občanem, kteří periodicky přicházeli koncert zrušit), až na to, že jsem prodělal 2200 Kč, což byla moje měsíční výplata, a proto to byl také poslední koncert, který jsem kdy pořádal. Po velmi podivném výkonu na téměř nehrající alt sax mi bylo bez váhání nabídnuto místo v I.C.

Druhý den mělo koncert Ser Un Peyjalero v obrovské socialistické ratejně na Makovského nám. Měli jsem tam hrát jako předkapela nějaké předkapely, a proto jsme museli být namístě ještě před soumrakem. Scénář toho večera byl téměř dokonalý a v budoucnu se měl rozvíjet do nečekaných variant. Nejdříve jsme vypili veškeré tekuté občerstvení pro všechny kapely, poté (takto upraveni) jsme začali zdlouhavě ladit (cca 45 min), mezi tím tvůrčí hádka, mezi Vrutem a Žankem, kde se má či nemá šlápnout na krabičku, s výhružkami rozbíjení kytar vedená přes půl sálu. Pak celých 20 min. hraní. Sice nepřišli skoro žádní diváci, zato tam byla spousta muzikantů z kapel, které hrály po nás, kteří na to vše koukali nasucho – tím jsme se stali v brněnské hudební scéně veřejnými nepřáteli číslo jedna. To mě docela fascinovalo – být nepřijatelný pro lidi, kteří si sami o sobě myslí, že jsou nepřijatelní. Bylo rozhodnuto: 8.6.1992 jsem se stal také Idiotem Crusoe.

Ivan Jelec

(organizoval koncerty v Čechyni, Bílovicích, Tvarožné, Přízrenicích a Svatoboji – poslední 1996)

Jak ses dostal k l.C.?

Popvrvé jsem viděl I.C. na koncertě v Bílovicích. Poprvé jsem hrál s I.C. na podzim 1993. Chtěl bych poznamenat, že Ivan Pekárek byla nejdůležitější osoba v I.C., protože uměl vést zkoušky. Po vyhození Ivana to šlo s I.C. pomalu, ale jistě do prdele. Už tu kapelu nikdo neřídil – stav udržování a zapomínání starých písniček.

Bavilo mě, že jsem při hraní mohl hulit, jíst lysohlávky a chlastat, což se u Fibichova úlisu nedalo. To ale taky byla vada. No a celková přátelská atmosféra.

Bavilo mě celková přátelská atmosféra.

Petr Mrázek

Jak ses dostal do I. C.?

Když jsem hrál v Pempers v Čechyni, líbil jsem se Pavlušovi z I.C. Ten mi dal nabídku. (Ervín odcházel po historce z Lužánek – dům Dětí a mládeže. On si vzal na koncert svoji Sasanku, aby viděla. Posadila se ne do publika, ale za bedny. Homér se při produkci svlíknul a začal si strkat Ervinovy náhradní paličky do olupenkované řiti, na což ona musela koukat z bezprostřední blízkosti a nemohla odejít. Na další zkoušce řekl Ervín, že už asi hrát nebude.) Poprvé jsem vystoupil jen s částí I.C. v Čechyni. Tehdy byl obecný nedostatek bubeníků a hrál jsem ve třech ze čtyř kapel.

A naposled?

Asi na Slovensku.

Co k tomu chceš říct k l.C.?

Chtěl jsem sbalit holku, bejt vidět a tak. S tou holkou se mi to nepodařilo. Zajímavé je, že Homér mě ani bráchu nikdy sexuálně neobtěžoval, narozdíl od zbytku kapely. Asi se nás bál, protože jsme veliký a silný.

Petr Vojnar (Spořínek)

U mně je ten začátek v Idiotech jednoduchý. Nevím už datum, ale bylo to pár týdnů před příchodem Jarka Záděry. V Idiotech v té době nehrál žádný saxofonista a zkoušelo se ještě ve Staré Líšni. S Karlosem jsem byl ve spojení skrz Čočku a jednoho dne mne oslovil, jestli nechci zahrát v Idiotech na ságo. Jelikož to neumím, odvětil jsem, že to můžu zkusit na kytaru s použitím nějakých efektů. Tak jsem byl pozván na Anču, kde jsem se seznámil se Strakou (ostatní jsem už znal) a kde tuším přišel i Záděra. No a začalo se zkoušet. Vyfasoval jsem od Jervy nahrávky a doma podle nich zkoušel kytarou nahradit saxofony. To jsme pak přehrávali ve zkušebně a šlo to. První můj koncert v Idiotech byl onen památný v THC, kde naposledy zahrál s Idioty i Mrázek a kde se Karlos opil, nechtěl pak vystoupit a nakonec odzpíval koncert schovaný za bednama.

Některé koncerty:

Jaroslavice č. 1

se konaly na jaře 1991 o velikonocích. Byly to Rendovy 22. narozeniny. Hráli: Po pracovní době, Matky z východu, Nicota, Černá vdova band, Pechaninum depressivum, Idioti, Čerstvě natřeno. Bylo to v místní sokolovně a Janek zde nebyl schopen obléknout a naladit kytaru – tedy ne v Bílovicích, jak tvrdil Wrut (Žanek si navlík kytaru na krk a dál mu to nešlo. Z publika byl povzbuzován ať už si tu kytaru nasadí: Proběhl následující rozhovor: „Tak už si tu kytaru nasaď.“ „Jak si ji mám nasadit, když mám bundu?“ „Tak si svlíkni bundu!“ „Jak si mám svlíknou bundu, když mám kytaru“.)

Jaroslavice č. 2

se konaly koncem srpna 1991. Já jsem objednal autobus za 800 Kčs. Sraz byl u lázní na Kopečné, vybraly se peníze a jelo se. Zastávka byla v Ivančicích, kde jsme naložili aparát Černé vdovy, abychom měli přes co hrát. Odpoledne proběhl fotbálek a večer se hrálo u šaten na místním hřišti. Hrála pouze Čemá vdova a Idioti. Koncertu se zúčastnilo asi 20 lidí z Brna, co přijeli autobusem, a 20 místních ožralců. Nálada byla výborná, hrálo se dlouho do noci, i když vlastně nevím co. V té době hrál na bicí ještě Alfons. Tohoto výletu se zúčastnil i Homér, který neustále po cestě vytahoval přirození. Jaryna (Wrutova milenka) mu několikrát opakovala, ať schová toho šaška, že na to nikdo není zvědavý. Nakonec se mu podařilo se v autobusu udělat. Prostě hluboký umělecký zážitek!

Koncert v Kyjově:

Fibich domluvil koncert u studia, kde nahrávali CD. Chtěl vypadat s kapelou hodně seriózně. Pro koncert si vybral jako druhou kapelu I.C. Jelo s námi pár fanoušků. Odehrál asi pro pět lidí v hrůzným soc. kult. středisku, kde ve druhém sále navíc probíhala svatba – svatebčané občas nakukovali do sálu. Celý zájezd seděl v hospodě a chlastal. Po té vystoupil I.C. Pro změnu seděl v hospodě Fibich s kapelou a fans. Prý asi v půlce produkce se rozletěly dveře, vběhl místní občan a křičel: „To je úlet, pojďte se podívat, to jste ještě neviděli.“ Všichni se na něj koukli a občan zase vyběhl. Takhle se ještě jednou vrátil a pak vypli kapele elektřinu.

Z pódia to vypadalo takhle: Normálně jsme hráli, ani jsme se moc nemotali a najednou nám vypli proud a zvukař křičel, že takový prasárny se tady hrát nebudou.

Z publika to vypadalo takhle:

Umělecký vedouc! Homér stál až za kapelou, takže jsme ho neviděli, svlíknul se, třískal nějakou flaškou, až ji roztřískal, pak naznačoval, že se podřízne a pak se podříz - nic moc jen demonstračka - to ale místním stačilo.

V Kyjově jsme už nikdy nehráli.

Koncert vynesení Homéra (Hustopeče):

Homér se svlíknul a tím vyprovokoval v publiku potenciální svlíkače k akci. Jeden návštěvník vyskočil nahý na pódium, druhého svlíkli před pódiem kámoši a hodili na pódium. To už zasahovali pořadatelé proti Homérovi. Dechová sekce Mrázek a Pavluš ho zachraňovali pokřikem: „Nechte ho, to je náš vedoucí!“ Koncert ukončili velmi rychle. Při odchodu z pódia nás atakovali místní a chtěli Homéra vyvléct do publika aby mu to vysvětlili. Homéra jsme zachránili. Pořadatelé pak na nás křičeli: Vy hajzli, mi už tady nikdy nebudeme moct pořádat Mírové slavnosti! (měli tam totiž dohled nějakých soudružek z městského úřadu – tím byli asi na dlouho v prdeli).


Z počátku kapela Idiot Crusoe nebyla ani moc kapela. Ale byla dobrá doba a společnost velká a soudržná. Proto mohla být taková sranda.

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce