Hynek Robeš – Fragmenty a jiné básně

SATISFAKCE

Na raním kopci
pouštím si východ Slunce

Dívám se
a nad hypermarketem
stále ještě zeje nebe

A nejednou
mám pocit kance
jež myslivcovu ženu jebe

KOŘENY

Nechcu být občanem
ja chcu být galánem
ja budu zpívat slunéčku
za nájem

Ja budu kupovat
pentličky z jarmarku
seru vám státečky
seru vám na válku

Nechcu být manželem
spálené blondýny
ja budu milovat
cérečky za rýmy

Nebudu platiti
úřadu peníze
ja chcu mít ve sklepě
vínečko na žízeň

Ja chcu mít v zahradě
jablůňku, konopí
konopí pro sebe
jablůňku pro děti

Můžete poslati
pro mě ty žandáry
ja sa vám nevydám
radš lehnu na máry

Lehnu si za Bohem
do modré postele
co nám má galánka
slzavá ustele

V PODLOUBÍ

Když město vroubkovalo
kluzké ulice
v jásotu
letního předvětří

Vánek hnal
tisíce podob
v součástech všeho

a kumpánů dav
vpil se
do svých přítelkyň

Ve vybledlých cárech
schematické hospody
základní sestavy
v černobílé extázi

Jež točí s mou osou
v barových myšlenkách
v pozměněných básních

Jež rozsypou se v údivu
nad ránem v modrých kalhotách
spektrálních kolotočů
oblouznění

A pak večer znovu
básně opájel jsem
alkoholem
aby zamířily do noci
kdy jsem si
nemoh pomoci

PĚKNÝ DEN

Zajel jsem
v čase ropuších orgií
uchopit pohled na rybník

Motám si brčko
a synek hodil perlínům
svačinu do vody

Zatáhlo se nebe
a náhle oživlé šusťákové soupravy
kvapně hledají svá těla

Pulci v optických kabelech
plánují párty v kruzích
co vykouzlí jim
kapky deště

JÁ ANDROID

Android
a Slunce je mi ničím

Android
a slastmi pohrdám

Posuv
jedničky řadou nul

Mou duší
je umělý neuron

SVITAVA

Kolem továrny
řeka, vlaky
vrátní, psi a hlídači
odsunutých firem

Tlukot strojů
euforický pochod
osvětlený
vyšinutou nocí

Pěšina neexistujících
mlýnek
na průchozí

Pára
je smích vody

Betonový jez
dělá se splavenými předměty
to &ndsh; co chceme vidět

OBRANA

Teď chtěl bych
ředit si krev
a roztahovat žíly

A smát se
temnotě zimních rán

Za rozleptaný obličej
by se oči skryli
a já křižoval bych městem
změněn – nepoznán

NOČNÍ RÝMOVÁNÍ

Hrabu se v rozkroku
v myšlenkám na sloku

Znám ryby z plamene
a písek z vemene

Znám melodie něžné
ze srdcí cyniků

Kurvy a jejich klíny sněžné

Píšem dál ulepenou kroniku

VŠEDNOST

zastavil pohyb
požitkář

všichni jiní
pro jinakost jiných
zastavili pohyb

a čekali
až všednost
dohoní náskok

přilezla
stejná jako dřív

ULICE

Motory aut
utnul mlask
klepaného masa

Každá ulice
má své všední zákulisí

Každá ulice stříká
ranní šero
proti štítům žaluzií

Každé světlo ulice
rve se přes hradby soukromí

Silnice není ulice
Silnice je deka
hozená
přes nohy ulice

Tvá kunda se stala
špehem ulice
Přes její oko sleduje
všechny chcáče
co po nocích
znesvěcují její kolena